Nad úryvkem z Řehole: Řehole po [dokumentu] “Memoriale propositi” (1221) a po řeholích schválených papeži Mikulášem IV. a Lvem XIII. přizpůsobuje Sekulární františkánský řád potřebám a očekáváním svaté církve ve změněných podmínkách doby. Výklad Řehole přísluší Svatému stolci. Řehole se bude uvádět do života podle Generálních konstitucí a zvláštních stanov.
Názor Vendelína Hájka OFS:
Odkaz svatého Františka, který chceme nosit ve svém srdci a ukazovat jej svými postoji světu je krásný i pestrý a neměl by být zastírán. Našemu společenství by prospělo brát některé věci s větším nadhledem – nestavět jednotlivé názory proti sobě. Vyhnout se občasnému; nechceš to, co navrhuji já – jsi proti tomu, onomu… Stejně pokorně nabízet i přijímat.
Čemu bychom také myslím neměli podléhat je nadbytečný institucionalismus – je dobré rozlišit váhu jednotlivých pravidel. Řehole, jako základ našeho života, vychází z Františkova odkazu, Konstituce navazují na Řeholi a Stanovy na Konstituce. A zvlášť u pravidel navazujících není od věci dbát na to, aby nám nebránily v tom nadřazeném – v tom, co by nám mělo být „svaté“ …a to je evangelijní radost a bratrství*.
Služba v Národní radě je všestranná služba místním společenství. Ta si nás prostřednictvím svých delegátů zvolila, abychom jim napomáhali v bratrském soužití a v duchovním růstu. Rozliší-li někdo, jak tomu napomáhat (jednotlivcům, nebo i celému společenství), měl by to laskavě předložit, pokorně nabídnout, odevzdaně předat bratřím, sestrám – Duchu svatému. A sám na své představě nelpět **.
A ještě jeden podnět, možná poněkud citlivější. Působením Svatého Ducha vzniklo v posledních několika desetiletích větší množství charismatických evangelizačních hnutí a společenství, které po znovunastolení náboženské svobody začaly plně působit i u nás. Rozšiřují nabídku duchovního prožívání – a to je dobře. Neměli bychom ji však my sami zužovat tím, že naše působení ve světě budeme soustřeďovat do činností kopírujících modlitební skupiny, hnutí Emanuel, laické misionáře… jakkoliv je jejich úsilí bohulibé.
Každého z nás může zastínit moc Nejvyššího, když mu to dovolíme. Nechceme kopírovat jiná společenství v církvi ale zpřítomňovat společné charisma serafínského Otce v životě a poslání církve