Oslava 800 let výročí betléma v Greccio a vzniku řehole na Velehradu 2023

Odkazy na záznam z přednášek níže

Tajemství vtělení pohledem našeho života ve světě I

Hana Brigita Reichsfeld OFS

Video Youtube

Tajemství vtělení pohledem našeho života ve světě II

Lubomír Mlčoch OFS

 

Video Yuutube

Tajemství vtělení pohledem našeho společenství

Jan marek Vilímek OFM

Video YouTube

Tajemství Vtělení pohledem bratrství a sesterství

Pacifik Matějka OFM Cap

Text přednášky si přečti ZDE

Stručný obsah příspěvků

Hana Brigita Reichsfeld – Náš život ve světě.

Motto: Genessis 1:26 – k obrazu Božímu a k podobě Boží. Kristus byl nejen Božím obrazem, ale podle jeho obrazu byl stvořen svět.

Sv. František list věřícím: Se všemi, co milují bližního, jako sami sebe, bude Duch svatý.

 Jak dospět do Kristovy zralosti a jeho podoby? Je potřeba vnitřní proměny právě s Duchem svatým. (promysli si text – Řehole II hlava odst 7) ( Ef 3:14 – 19)

Jak se vnitřně proměnit? Je potřeba dovolit Kristu, aby co nejvíce přebýval v našem srdci. Je také potřeba oživovat naše společenství tím, že sami budeme obnovovat každý den svoje setkávání s Kristem. Být s Bohem co nejvíce a nejlépe a  celou myslí, duší. Potřebujeme neustále posilovat svého vnitřního člověka. S modlitbou usilovat o opravdové obrácení, které bude autentické. Hodně tedy  pomáhá vnitřní uzdraveni včetně odpuštění a na tom základě kontemplace.

I když nejsme zvyklí na výraz Letniční františkánství, potřebujeme si uvědomit, že sv. František byl ve své době hodně charismatický, nelpěl na naučených postupech, ale hledal nové cesty. Naší evangelizaci předchází, stejně jako u Františka autentické bytí s Pánem.

Záznam úvahy – video zde

 

Jan Marek Vilímek OFM – Tajemství vtělení našeho života ve společenství

Minorita

Minorita v řečtině znamená např. slabý, zaostalý, nejmenší. Minorita souvisí s Kristovým dílem velmi úzce. Pavel v listě Filipanům píše, že Kristus zmařil sám sebe a přijal podobu služebníka (otroka) Postoj vychází i z tradice hebrejských proroků, kteří se vždy cítili ztracení nevhodní menší pro tak velký úkol do Boha. Minorita je Bohem povolán k úkolu, který je nad jeho síly.

Sv. František se prohlašuje také za nepatrného služebníka a spojuje minoritu s poslušností. To projevuje tím že je poslušný řehole, kterou schválil pan Papež. Kde je největší služebník? Ten kdo slouží všem. Sloužit druhým znamená i ztratit pro ně život.

 Pravá minorita se však nedá vynutit. Je dobrovolná a pramení z lásky ne z úsilí.

Jak se týká minorita církve?

Dnes se ozývají oprávněné hlasy, které kritizují církev jako nepřitažlivou, zastaralou, rigidní, její rituály vycházejí z byrokratického aparátu specialistů.

Něco podobného zažil sv. František při styku s Albigenskými, kteří pyšně prohlašovali, že jsou neposlušní římské církve a že si stvořili svojí vlastní, tu nejlepší a dokonalou církev. František proti tomu postavil svůj postoj důvěry v nedokonalou církev římskou, chválil úctu, řád, čest. Sebe pokládal za nejmenšího a proto měl úctu ke kněžím a jejich úřadu, aniž by hodnotil jejich osobní nedostatky. Minoritu spojil s pokornou a dobrovolnou službou. Pokud měli bratři někde kázat, měli se nejprve pokorně dovolit místního biskupa. Jejich prioritou byly slabí, postižení, chudí. Nesloužili jim však blahosklonně, ale opravdu jako nejmenší z nich. Neočekávali ocenění ani neměřili úspěšnost. Takto pojatou minoritu nelze nařídit, ale pochází z Ducha Božího a posilováním Kristovým příkladem.

 V následující diskuzi jsme se pokoušeli vyjádřit náš postoj. Ano členové církve jsou chybující, nejednají podle učení církve a příkladu Kristova. Je potřeba si uvědomit hodnotu církve v jejích pevných základech na Trojici Boží a nehodnotit jí skrze lidi. Církev jsme i my všichni. Jestliže vidíme nedostatky, začněme nejprve u sebe se slovy sv. Františka – ještě jsme bratři neudělali, co jsme měli udělat.

Pacifik Mléčka OFM Cap . Vtělení skrze bratrství a sesterství

Často podléháme lidové tvořivosti. Ta se snaží vyprávění převést do legend a legendy nejsou založeny jen na vzdálené pravdivosti, ale hlavně mají za cíl povzbudit.

A tak naší víře nepřekáží poznání, že František nevymyslel jesličky. Ty už se používali v Říme od 4. století. František je však hodně zpopularizoval.  Sv. František se dovolil papeže mít mši svatou na přenosném oltáři v Grecciu (sv. František nedělal nic co by neměl od církve povoleno), kde vesničané připravili živý betlém. Naší víře nepřekáží, že bibličtí kritici v biblickém institutu v Římě tvrdí, že Josef s rodinou vůbec nešli do Betléma, ale že pisatelé evangelií potřebovali naplnit proroctví starého zákona a tak jesličky umístili tam.

Důležitý je smysl všech takových rituálů a pomůcek. Papež František to vyjádřil slovy:  Betlém působí na srdce a upozorňuje nás na chudé, na lidi na okraji společnosti. Všude však lze proměnit špinavou stáj na ráj.

Jesličky mají tedy hlavně sociální aspekt

Jaký postoj máme my? Je liturgie, betlém a jiné rituály pro nás pouze divadlo, nebo mají hlubší smysl? Rozjímejme o tom.

Rozjímání se dá srovnat s plánovanou dovolenou. Nejprve plánujeme, těšíme se.  Pak jí prožíváme a pak na ní vzpomínáme. Plánujeme prožít vánoce jinak? Hlouběji? Budeme slavit jen podle tradic z baroka a nebo nalezneme nové způsoby? Povzbudí nás setkání pastýřů a králů u jesliček ke spolupráci. Ke společné činnosti?

Naše prožívání dodnes ovlivňuje josefínská doba a současný individualismus. Co se tomu iniciativně postavit znovu spojit jako lidé v Grecciu? Dělat něco společně? Více si všímat svého okolí. Bratrství není to co přinesla francouzská revoluce – rovnost – bratrství. Bratrství je vědomí, že skrze Syna, Krista máme jednoho otce a všichni jsme tedy bratry a sestry, děti Boží. Ačkoliv jsme každý jiný a originální, Otcovství máme společné. Bůh Otec je tu pro nás, když prostě už před věky sdělil své jménu Jsem. Jsem tu pro vás.

Lubomír Mlčoch – Žít evangelium ve světě

Zmíním několik postav minulého století, které se snažil žit františkánskou spiritualitu ve světě.

Otec Urban, zpovědník Dr. Noska a Benedikta Holoty. Otec Moce. Otec Machač. Byly dobrovolnými sekulárními františkány. Za totality museli pracovat a k tomu tajně sloužili jako františkánští kněží. Napodobili sv. Františka, který ve své době objevil Krista jako člověka.

Benedikt Holota sepsal mnohé úvahy otce Urbana: Ježíš jako dítě měl hluboký vhled do života. Sledoval vzor svého otčíma a mámy Marie. Josef živnostník a zároveň vychovatel Boha, Marie žena v domácnosti a zároveň matka Boha. Duchovní lidé žijícé ve světě.  Ježíš dítě se učí od otce a zároveň dochází do synagogy a studuje teologii. Ježíš pak převzal firmu po otci. Když dozrál čas  opouští  Ježíš svoji obživu a zve učedníky k následování. Učedníci také opouští své zaměstnání a následují ho – později slouží jako „kněží, biskupové“.

Papež František přijímá Františkův přístup k penězům a prosazuje františkánskou ekonomii. Sekulární františkáni neopouští své postavení ve světě jako apoštolové, ale naopak do světa vnášejí svoji spiritualitu a tím mohou být příkladem ostatním křesťanům.

Dr. Nosek ukázal, že to jde. Ačkoliv pracoval jako ekonom v nejvyšších místech vlády první republiky a jeho rukama procházely miliony, nikdy se penězi neznečistil. Ustál i útoky kolegů, když založil družstevní banku. V Bance celá správní rada pracovala bez nároků na odměnu. Jejich cílem bylo sloužit lidem, nepodporovali lichvu. Ekonomika byla a bude vždy nebezpečný obor pro povahu člověka a jeho sobectví. Přesto podle vzoru dr. Noska lze uskutečnit františkánskou ekonomiku i dnes ve světě špinavých peněz, tak jak si to přeje papež František.

Mám-li mluvit o sobě jako o ekonomovi a vědecké služba na univerzitě, tak právě přístup dr. Noska mi pomohl nebezpečí ekonomie ustát. Pomáhalo mi také, že jsem po celou dobu (na podnět sester Urbanek) navštěvoval nemocné. Každou neděli jsem se nemocným v nemocnicích věnoval a tato praktická činnost mne uchránila před přílišným intelektuálstvím a teoretizováním. Evangelium ve skutečném životě. Náš poměr ke světu však musí být pod silou božího milosrdenství ze kterého se i my učíme odpouštět druhým i sobě. Svět je nám dán jako úkol.

Záznam úvahy – video zde

Lubomír Mlčoch OFS

Jan Marek Vilímek OFM

Kryštof Skibinski OFM ConvVtělení Boha – Oslava 800 let Greccio

Bůh je transcendentní a nelze jej poznat. Zároveň je však blízko každému z nás. A to je tajemství vtělení. Máme touhu Boha vidět. Janovo evangelium popisuje, jak si Filip přeje: Pane, ukaž nám Otce. Ježíš mu odpovídá, kdo vidí mne, vidí Otce. Ano můžeme zakusit Boha ve svém srdci. Otce vidíme v jeho Synu. Už nepotřebujeme hledat Boha v nekonečném vesmíru, už se nemusíme Boha bát. Proto je noc kdy se zrodil Kristus, vtělil se do narozeného dítěte nazvána Svatá noc.

Svatou noc pochopil sv. František v Greccio. Bůh se vtělil do pokory a do chudoby. Ponížil se z královského trůnu do živé panny. A s námi všemi se spojil skrze jeho lidskou přirozenost. Úplně se všeho vzdal, všeho se zřekl (Kenos – vyprázdnil).

František a jeho následovníci to pochopili tak že i oni mají být ještě menší než ti malí. Jejich pokora však nemůže být hraná, ale stejně jako půda, země je pro nás samozřejmostí i oni se budou snažit být milovatelní pro všechny. Všem sloužit. To je skutečná podstata Františkánství – ani chudoba, ani stvoření, ani radost a poslušnost, ale Minorita a služba druhým.

František v nepotvrzené řeholi: Bratři ať jsou menší a podřízeni v poslušnosti církvi. Pokud nás někdo v církvi zranil, například kněz, omlouvám se za něj a prosím za něj za odpuštění. Je důležité všímat si slabostí církve, ale dál se jí zastávat. Opravovat jí jak František a vždy jí milovat.

Vtělení je láska sama

Cesta vtělení, vydání sebe je cestou pokory. Vtělení je svoboda od sebe sama. Vtělení je láska a služba druhým.

Láska má mnoho podob. Láska Boha k nám je ta nejkrásnější. Jan složil svoji hlavu na Ježíšovu hruď, na jeho srdce. Chceš i ty žít poblázněnou láskou? Žít pouze pro něho?  Žít pro něho až do smrti?

Dnes je mnoho věc, které se tváří jako Bůh a stojí na jeho místě. Věda, kult čehokoliv, moudrost světa. Ale ani vnější poznání víry, ani rituály nenahradí lásku k Bohu a lásku Boha k nám.

Sv. Pavel, sv. František už nežili pro sebe, ale pro Boha. Nechali se Bohem proměnit. Žili a mysleli jako Kristus. Dívali se, mysleli a milovali jako Kristus.

Postupně se proměňovala i Františkova modlitba. V prvních modlitbách prosí za sebe v dalších už pak už myslí jen na Boha.

Jak toho můžeme dosáhnout my? Otevřeme se Boží milosti. Zakoušejme Kristovu přítomnost. Ta je přítomná také v eucharistii. Eucharistie je pro nás pramen života. Vtělil se a každý den se vtěluje do chleba a vína. Rodí se tak znovu každý den. Proto František povzbuzoval k úctě a prokazování cti eucharistii. Františkův život byl eucharistický. Stále živý Kristus každý den ovlivňoval jeho život. I my můžeme odpočívat na hrudi Kristově v našem srdci a v eucharistii.