Rozpis pro rok 2023
Kontakty na organizátory pouti pražská větev:
Libor Gottfried: 739 389 158 e-mail: L.Gottfried@seznam.cz
Uršula Janků: 731 604 392 e – mail: Ursula.Janku@seznam.cz nebo pevná linka: 286 891 447všechny větve:
Aktuální informace najdete na internetu: www.poutnik-jan.cz nebo www.sfr.cz
Jak CMP začala
V roce 1981 byl otec kardinál Tomášek na jedné z nesčetných návštěv v Římě, kterých
využíval i k návštěvě vatikánského rozhlasu, neboť jedině tímto prostřednictvím k nám mohl
promluvit. Tenkrát nás vyzval, abychom putovali na místa spojená s cyrilometodějskou
tradicí: Velehrad – Levý Hradec – Řím. Když se vrátil, navštívilo ho několik nás
františkánských terciářů a přednesli mu následující návrh: Řím je pro nás zatím nedostupný
(začínali jsme v době reálného socialismu), ale obě další místa, Velehrad a Levý Hradec,
spojíme jednou poutí o jedenácti etapách (330–340 km, tj. průměr 30 km na etapu). Vyjdeme
v únoru z Levého Hradce a každý měsíc ujdeme dvě (v květnu tři) etapy, tak abychom před 5.
červencem byli na Velehradě. Otec kardinál souhlasil a doporučil nám pouť začít vždy mezi
14. únorem (úmrtní den sv. Cyrila) a 19. únorem (den, kdy na Levém Hradci byl zvolen sv.
Vojtěch za prvního českého biskupa).
Poznámka: Velehrad není třeba představovat, ale je vhodné podat informaci o Levém
Hradci: zde vznikla česká církev (UBI CHRISTIANITAS INCEPTA EST) kolem prvního
křesťanského kostelíka v Čechách – rotundy sv. Klimenta, jehož ostatky přinesli právě sv.
Cyril a Metoděj. Asi v roce 874 byl na Levý Hradec poslán z Velké Moravy kněz a misionář
Kaich, který možná právě zde pokřtil kněžnu Ludmilu.
1 ETAPA KEVÝ HRADEC:
V pátek odpoledne 19. února 1982 přesně v den 1000letého výročí, kdy
byl právě na Levém Hradci zvolen svatý Vojtěch pražským biskupem, sloužil zde otec
kardinál František Tomášek slavnou mši svatou. Koncelebroval kanovník (pozdější biskup)
Jan Lebeda a 25 kněží. A mezi četnými účastníky jsme byli také my, první poutníci na
Velehrad. Měli jsme i speciální poutnické vybavení: tzv. archu (tj. tlumok s Písmem svatým a
cihlou, do které je vyryto C+M+P 1+9+8+2). Po mši svaté asi v 18 hod. nás vyšlo šest
poutníků od kostela sv. Klimenta na první pouť do Roztok a potom přes Prahu až do Písnice
(Celkem etapa měřila 25 km). Od této první etapy vedeme evidenci a dokumentaci každého
ročníku v poutnické kronice. Dokumentace se skládá z podpisů účastníků, stručné informace
o průběhu cesty včetně ujitých kilometrů a fotografie. Na začátku této naší tradice u první
etapy prvního ročníku je zapsáno motto: „Raduj se v Pánu. Svou cestu svěř Pánu, v Něho
důvěřuj a dá ti, po čem touží tvé srdce…“A my jsme v té době především toužili po svobodě
pro církev i naši vlast a za to se i na každé etapě modlili.
Druhý den (v sobotu) jsme putovali 19 km do Velkých Popovic. Zde v kostele Panny Marie
Sněžné jsme byli v neděli na mši svaté a odtud pokračovali k Sázavě a v dalších etapách
Posázavím až do Žďáru nad Sázavou a potom do Tišnova, kde se k nám přidali další poutníci.
Dále přes Jedovnice, kde byl kaplanem P. J. Peňaz) a Buchlovické vrchy na Velehrad, kam
jsme došli opět v počtu šesti po jedenácti etapách (celkem 341 km).
O této pouti jsme předem informovali naše přátele na severní Moravě. Přidali se s vlastním
nápadem: vyjdeme také v únoru, ale z místa narození současného – a tehdy jediného –
českého biskupa, otce Tomáška, ze Studénky, a budeme dodržovat stejný program. V dalších
letech se pak vycházelo ze Španělské kaple v Novém Jičíně.
Na závěr jsme se sešli společně obě poutní větve (česká i moravská) v neděli 27. června v
10 hod ve velehradské bazilice na mši svaté. Po mši sv. jsme se společně pomodlili desátek
růžence v kapli u hrobu arcibiskupa A. C. Stojana a vyfotografovali se společně u sochy
Božského srdce Páně před bazilikou – a tuto tradici dodržujeme dodnes.
Jak CMP pokračovala
A obdobně jsme vyšli v následujících létech – pokaždé po jiné trase. Otec kardinál
Tomášek nás poutníky každý rok přijal v arcibiskupském paláci, poděkoval nám za naši
angažovanost a požehnal do dalšího ročníku. Také nám schvaloval naše duchovní témata a
zpravidla nám také poslal svůj list, který jsme četli na Levém Hradci i na Velehradě při
závěrečném setkání u hrobu arcibiskupa A.C. Stojana. CMP byla však i jako „seznamka“
neboť na tyto poutě chodilo z různých míst i mnoho mladých. A tak jsme přispěli i k založení
dalších poutnických rodin.
Nejvíce poutníků na obou trasách chodilo v osmdesátých letech. Vrcholem všech těchto poutí
byla velká pouť do Říma na svatořečení Anežky České v listopadu 1989, kterou
organizoval poutní výbor, vzniklý na Cyrilometodějských poutích. Také program na cestě do
Říma i zpět – tři růžence a jejich úmysly i další rozjímaní a modlitby byly plně přejaty. Tak
jsme se dožili i toho třetího poutního místa, o kterém hovořil otec kardinál Tomášek.
I v následujících letech putování z Levého Hradce na Velehrad vše pokračovalo a pouť bylo
možno zveřejňovat.
V minulém století se chodilo s přibývajícím množstvím poutníků (od deseti až k šedesáti).
Každý rok se chodilo od února do června; vždy jedna dvoudenní (někdy i třídenní) etapa za
měsíc, a každý den cca 20–35 km. Celkem se k Velehradu proputovalo 340–360 km.
V roce 2002 pak došlo k „reorganizaci“ CMP: Po dohodě s P. J. Peňazem jsme závěrečné
(moravské) etapy pouti přesunuli na srpen, tak že na Velehrad připutujeme vždy v sobotu po
20. srpnu společně se stovkami účastníků různých větví moravské pouti na Velehrad. Naopak
řada účastníků z Moravy se zúčastňuje zahájení CMP na Levém Hradci. V posledních letech
chodíme v počtu 20–25 poutníků.
Celkem jsme tedy za uplynulá léta proputovali z Levého Hradce na Velehrad 13 000
km. A pokud bychom to chtěli přepočítat na kilometry prochozené jednotlivými poutníky
„osobokilometry“, jak jsme tomu říkali, dá se uvažovat o tom, že máme našlapáno více než
150 000 kilometrů.
Putuje se za každého počasí, protože podle sv. Františka je počasí vždycky krásné i když
pokaždé jiné. Během cesty přijímáme mnoho darů od Pána – především můžeme chválit jeho
dílo – přírodu, kterou kolem sebe vidíme a procházíme. Zakoušíme společenství i přátelství,
které mezi poutníky z různých míst naší vlasti vzniká, a také vzájemnou pomoc. Často i
krásná setkání s místními farníky na místech, kde se zastavujeme, nebo přespáváme (při
dvoudenních etapách). Na vlastní oči můžeme vidět stav kostelů a farností v Čechách a na
Moravě, což je i podnětem k dalším modlitbám.
CMP a cyrilometodějské tradice
Její význam a spojení s ní si uvědomujeme od prvních ročníků pouti. Takto jsme to popsali na
začátku a oslovuje nás to i dnes:
➢ V plnosti času IX. století přinesli soluňští bratři sv. Cyril a Metoděj národům
východní Evropy, tj. především Slovanům „světlo víry pravé“ – evangelium – Krista.
Zároveň však vytvořili most mezi východem a západem a za třetí vychovávali další
služebníky Kristovy a starali se tak o to, aby víra přecházela z pokolení na pokolení.
Cyrilometodějská tradice, resp. myšlenka nikdy nevyhasla. Někdy vzplanula více – jako za
otce vlasti Karla IV, jindy jen doutnala, ale znovu se rozhořela. Nebyla jen výsadou českého a
slovenského národa, ale dalších slovanských národů. Většinou jí však každý národ pěstoval
po svém – víceméně individuálně. I když vydala své plody na příklad uniatské hnutí,
rozhořela se naplno až ve XX. století. Nejdříve nesměle. Ale po druhém vatikánském koncilu
naplno. Jejími hlavními plody jsou: ekumenické hnutí a služby Boží v národních jazycích.
➢ Dalším krokem bylo vyhlášení sv. Cyrila a Metoděje spolupatrony
Evropy apoštolským listem „Egregie virtutis“ 31. XII. 1980 – vždyť na Petrově stolci
byl Jan Pavel II. – Slovan.
➢ Význam cyrilometodějské myšlenky v plnosti času, když jsme začali pořádat tyto
poutě (tj. na konci XX. století), ale i dnes:
- aby v naší zemi – v této době byla rodným jazykem vzdávána čest Bohu a
přinášena mu oběť, - aby bylo vnášeno světlo víry do našich rodin, škol i pracovišť,
- abychom žili slova evangelia v každodenním životě,
- abychom si v našem národě vyprošovali kněžská a misijní povolání,
- abychom si uvědomovali, že problémy slovanských národů a národů,východní Evropy jsou i v současné době obdobné a že je třeba řešit je v jednotě
mezi sebou a v jednotě s Kristem, - aby v duchu cyrilometodějské myšlenky tato společnost byla naplněna touhou
po míru a zejména po spolupráci mezi východem a západem. - Proto přinášíme ke cti sv. Cyrila a Metoděje a za rozšíření cyrilometodějské myšlenky u nás
v Evropě i ve světě touto poutí oběti:
➢ námahy /tj. vzdát se lenosti/,
➢ času /obětovat 10–12 dní v roce na tento úmysl bez jakýchkoliv ale,
➢ finanční /úhrada cestovních výloh/.
Proto se pod ochranou sv. Cyrila a Metoděje i dalších významných světců, sv. Vojtěcha
patrona pražské arcidiecéze a sv. Františka z Assisi a zejména naší ochránkyně Panny Marie
každoročně vydáváme na pouť z Levého Hradce na Velehrad.
Možnost účasti na CMP
1) Přímá – tj. putování buď na celé pouti nebo jen na některých etapách.
2) Duchovní – tj. spoluúčast v den pouti za předpokladu, že účastník bude vše, tj.
modlitby (mši sv.), utrpení, práci, obětovat na úmysly etapy CMP, a že se tento den
bude modlit celý růženec na konkrétní úmysly, a že si v tento den přečte alespoň část
z Písma svatého Starého nebo Nového Zákona.
3) Finanční a hmotná – tj. že podpoří potřeby církve nebo přímo i poutníků svou prací,
službou, pohoštěním, finančně apod.
Denní program pouti
Radostný růženec za církev v naší vlasti – na úmysl otce kardinála a ostatních ordinářů.
Růženec světla za mír a za Evropu (zavedeno až v posledních létech)
Ve 12 hod Anděl Páně.
Bolestný růženec na úmysl jednotlivých poutníků /za sebe, naše rodiny a přátele/
Slavný růženec na úmysl sv. Otce (občas se modlíme i latinsky).
Technická poznámka: Úvod k prvnímu růženci „Věřím v Boha“ atd. se modlíme vždy všichni
účastníci společně pokud možno ještě před vyjitím z kostela, ostatní „po pěti“ poutnících – je
to praktické a mobilní (za socializmu bylo i bezpečnější).
Následuje modlitba z liturgie o svátku sv. Cyrila a Metoděje:
➢ „Bože, tys poslal našim předkům svatého Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali
evangelium slovanským jazykem. Dej, ať i my přijímáme s radostí tvé poselství,
řídíme se jím ve svém životě a na jejich přímluvu ať jsme všichni spojeni v jednotě
víry a lásky. Amen“
Při dvou a vícedenních etapách společná ranní a večerní modlitba (dle možnosti z breviáře).
A podle možnosti i mše svatá (v neděli zpravidla na začátku etapy).
Dodatek: Tento program i ostatní texty schválil pan kardinál a předal nám osobně grafický
list se všemi třemi spolupatrony Evropy a vlastnoručně tam připsal věnování:
„K další cestě ve šlépějích sv. Cyrila a Metoděje žehná Frant. kard. Tomášek
Pozvánka
Srdečně zveme všechny především na úvodní etapu z Levého Hradce, kde se nás schází okolo
70. Zpravidla putujeme vždy o třetím víkendu v měsíci. Není třeba se zúčastnit všech etap. Je
možné se přidat třeba jen na jednu nebo dvě etapy, nebo jen na jejich části. Každý si vezme na
pouť své úmysly a trápení, které může při „modlitbě pohybem“ svěřit Pánu. Kdo chce, putuje
jako výraz svého pokání nebo ochoty k obrácení. Je to radostné pokání, které konáme z lásky
k Bohu, je to určitý způsob meditace, kdy namáháme tělo, aby Bůh mohl oslovit otevřenou
duši, která se odváží vykročit ze stereotypu všedních dnů na pěší pouť. Takto – pěšky –
chodili po světě i první františkáni, takto chodili první misionáři, takto chodili první křesťané,
i naši předkové. Jako oni chodíme kolem kapliček, Božích muk a křížků, od města k městu,
od vesnice k vesnici, od kostela ke kostelu.
Kontakty na organizátory pouti:
Libor Gottfried: 739 389 158 e-mail: L.Gottfried@seznam.cz
Uršula Janků: 731 604 392 e – mail: Ursula.Janku@seznam.cz
nebo pevná linka: 286 891 447
Aktuální informace najdete na internetu: www.poutnik-jan.cz nebo www.sfr.cz