Žijeme v Bohu

Potřebujeme najít své pravé já „skryté v Kristu v Bohu“, jak říká Pavel v Koloským 3:3. Nebo jak si představovala Terezie z Ávily, že jí Bůh říká: „Chceš-li Mě najít / Hledejte Mě v sobě. [2] Pak už nebudeme bloudit, ale budeme stát na Skále věčnosti. Získáme duchovní zralost a to bez ohledu na to, k jakému náboženství patříme.

Uvěřit svému vnitřnímu já

Ale začneme-li pozitivně a vyjasníme si otázku základní identity, zbytek cesty – i když to není vždy snadné – bude naše pouť mnohem přirozenější, krásnější, radostnější a vše obsažnější. Jak jinak by měla vypadat duchovní cesta? Když začínáme v suterénu, většina lidí nikdy neuvěří, že se mohou dostat do prvního patra, a prostě skončí. Copak to nesledujeme celé křesťanské dějiny? Je mi smutno z toho, že my kněží jsme se stali rozzlobenými strážci místo abychom byli radostnými průvodci, že jen dohlížíme na dogma, místo abychom hlásali Velký dar, který je dokonale skrytý a dokonale tajemný. který je nám ale zjevený v srdci celého stvoření od samého počátku.