Spisovatelka Anne Lamottov\u00e1 popisuje sv\u00e9 p\u0159ekvapiv\u00e9 obr\u00e1cen\u00ed ke k\u0159es\u0165anstv\u00ed v dob\u011b, kdy byla z\u00e1visl\u00e1 na drog\u00e1ch a alkoholu: <\/em><\/p>\n\n\n\n Kdy\u017e jsem se vr\u00e1tila do kostela, m\u011bla jsem takovou kocovinu, \u017ee jsem se nedok\u00e1zala postavit p\u00edsn\u00edm….. Posledn\u00ed p\u00edse\u0148 byla tak hlubok\u00e1, syrov\u00e1 a \u010dist\u00e1, \u017ee jsem j\u00ed nemohla uniknout. Bylo to, jako by ti lid\u00e9 mezi t\u00f3ny zp\u00edvali, plakali a radovali se z\u00e1rove\u0148, a j\u00e1 c\u00edtil, jako by m\u011b jejich hlasy nebo n\u011bco houpalo ve sv\u00e9m l\u016fn\u011b, dr\u017eelo m\u011b jako vyd\u011b\u0161en\u00e9 d\u00edt\u011b, a j\u00e1 se tomu pocitu otev\u0159el – a on m\u011b zaplavil. <\/p>\n\n\n\n Za\u010dala jsem plakat a ode\u0161la jsem je\u0161t\u011b p\u0159ed po\u017eehn\u00e1n\u00edm, dob\u011bhla jsem dom\u016f a … \u0161la jsem po molu kolem des\u00edtek kv\u011btin v kv\u011btin\u00e1\u010d\u00edch, pod oblohou modrou jako jeden z Bo\u017e\u00edch sn\u016f, otev\u0159ela jsem dve\u0159e sv\u00e9ho hausb\u00f3tu, chv\u00edli jsem tam st\u00e1la a pak jsem sv\u011bsila hlavu a \u0159ekla: „[Zapome\u0148] na to: Kon\u010d\u00edm.“ Dlouze jsem se nadechla a nahlas \u0159ekla: „Dob\u0159e. M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt d\u00e1l.“ <\/p>\n\n\n\n Tak to byl m\u016fj kr\u00e1sn\u00fd okam\u017eik obr\u00e1cen\u00ed. <\/p>\n\n\n\n Lamottov\u00e1 se zam\u00fd\u0161l\u00ed nad modlitbou z m\u00edsta zoufalstv\u00ed a odevzdanosti: <\/em><\/p>\n\n\n\n Modlitba … za\u010d\u00edn\u00e1 t\u00edm, \u017ee se zastav\u00edme na m\u00edst\u011b, nebo kdy\u017e se op\u0159eme z\u00e1dy o ze\u010f, nebo kdy\u017e jdeme pod vlny, nebo kdy\u017e jsme prost\u011b tak nemocn\u00ed a unaven\u00ed z toho, \u017ee jsme fyzicky nemocn\u00ed a unaven\u00ed, \u017ee se vzd\u00e1me, nebo alespo\u0148 kone\u010dn\u011b p\u0159estaneme ut\u00edkat a kone\u010dn\u011b k n\u011b\u010demu kr\u00e1\u010d\u00edme nebo se plou\u017e\u00edme nebo plaz\u00edme. Nebo mo\u017en\u00e1 jen z\u00e1zrakem m\u00edrn\u011b povol\u00edme sev\u0159en\u00ed. <\/p>\n\n\n\n Modlitba je rozhovor s n\u011b\u010d\u00edm nebo n\u011b\u010d\u00edm, s \u010d\u00edm hled\u00e1me spojen\u00ed, i kdy\u017e jsme zatrpkl\u00ed nebo \u0161\u00edlen\u00ed nebo zlomen\u00ed. (To jsou vlastn\u011b asi ty nejlep\u0161\u00ed mo\u017en\u00e9 podm\u00ednky, za kter\u00fdch se lze modlit.) Modlitba je p\u0159ijmout \u0161anci, \u017ee navzdory v\u0161em p\u0159edpoklad\u016fm a minul\u00fdm d\u011bjin\u00e1m jsme milov\u00e1ni a vyvoleni a nemus\u00edme se d\u00e1t dohromady, ne\u017e se objev\u00edme. Opak m\u016f\u017ee b\u00fdt pravdou: M\u016f\u017ee se st\u00e1t, \u017ee se d\u00e1me dohromady a\u017e pot\u00e9, co se objev\u00edme v tak mizern\u00e9 podob\u011b….. <\/p>\n\n\n\n M\u00e1m za to, \u017ee kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1te pravdu, jste bl\u00edzko Bohu. Kdy\u017e Bohu \u0159eknete: „Jsem vy\u010derpan\u00fd a deprimovan\u00fd a\u017e za hrob, v\u016fbec se mi te\u010f nel\u00edb\u00ed\u0161 a od v\u011bt\u0161iny lid\u00ed, kte\u0159\u00ed v Tebe v\u011b\u0159\u00ed, se odvrac\u00edm,“ m\u016f\u017ee to b\u00fdt to nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed, co jste kdy \u0159ekli. Kdybyste mi \u0159ekli, \u017ee jste Bohu \u0159ekli: „Je to v\u0161echno beznad\u011bjn\u00e9 a nem\u00e1m ani pon\u011bt\u00ed, jestli existuje\u0161, ale pot\u0159eboval bych pomocnou ruku,“ skoro by mi to vehnalo slzy do o\u010d\u00ed, slzy hrdosti na v\u00e1s, na odvahu, kterou je t\u0159eba m\u00edt, abyste byli skute\u010dn\u00ed – opravdu skute\u010dn\u00ed. Cht\u011bla bych si vedle tebe sednout ke stolu. <\/p>\n\n\n\n Modlitba je tedy na\u0161e n\u011bkdy skute\u010dn\u00e9 j\u00e1, kter\u00e9 se sna\u017e\u00ed komunikovat se Skute\u010dnost\u00ed, s Pravdou, se Sv\u011btlem. [2]<\/p>\n\n\n\n Translated with www.DeepL.com\/Translator (free version), mezinadpisy si dovlolil vlo\u017eit p\u0159ekladatel<\/em><\/p>\n\n\n\n [1] Anne Lamott, Traveling Mercies: Some Thoughts on Faith<\/em> (New York: Pantheon Books, 1999), 50\u201351. The closing line is from Henry Vaughan\u2019s poem \u201cThe Revival.\u201d <\/p>\n\n\n\n [2] Anne Lamott, Help, Thanks, Wow: The Three Essential Prayers<\/em> (New York: Riverhead Books, 2012), 5\u20136, 6\u20137. <\/p>\n\n\n\nP\u00e1n mne oslovil v kocovin\u011b<\/h4>\n\n\n\n
Pozvala jsem Boha d\u00e1l<\/h4>\n\n\n\n
A tady v prachu a \u0161p\u00edn\u011b, \u00f3 tady.<\/em>
Lilie jeho l\u00e1sky se objevuj\u00ed. [1]<\/em><\/cite><\/blockquote>\n\n\n\n <\/h4>\n\n\n\n
Modlitba … za\u010d\u00edn\u00e1 t\u00edm, \u017ee se zastav\u00edme na m\u00edst\u011b<\/h4>\n\n\n\n
Modlitba je rozhovor s n\u011b\u010d\u00edm nebo n\u011b\u010d\u00edm, s \u010d\u00edm hled\u00e1me spojen\u00ed<\/h4>\n\n\n\n
Kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1te pravdu o sv\u00e9m stavu , jste bl\u00edzko Bohu<\/h4>\n\n\n\n
Prameny:<\/h6>\n\n\n\n