Myslím, že z malých společenství nedávno vyšli vévodové.
Nad úryvek z Písma :A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu
Možná právě ti nejmenší se mohou pro nás stát vzorem.
Někdy je potřeba odbočit z léty vyježděných cest a nalézt cesty nové. Při mém prvním seznamování se Sekulárním františkánským řádem v ČR, jsem tehdy nabyl dojmu, že jde o padesát samostatných společenství, kde si každé z nich žije svůj život a jednou za tři roky je přijde zkontrolovat vrchnost z národní rady. Ale postupně se během let objevili v jeho řadách lidé, kteří začali sami od sebe organizovat místní duchovní obnovy, poutě a jiné akce nejen pro své společenství, ale i pro ta v okolí. Sami od sebe se začaly vyvíjet oblasti , na které jsme při obnově řádu v devadesátkách zapomenuli. Objevili se jedinci, kteří začali mít zájem o život nejen ve svém společenství, ale i o život celého národního společenství. Dříve to dalo moc velké přemlouvání získat někoho pro službu v národní radě, službu, která je pochopitelně něčím navíc a není lehká. Ale dnes je nás v národní radě jednou tolik členů, co dřív. A členové rady se navíc ze své obětavé služby radují.
Každého z nás může zastínit moc Nejvyššího, když mu to dovolíme.