Phillip Müller – pastorální teolog na univerzitě v Mohuči – Revue Universum 2/201 str 33
Klerikalismus by neměl mít s křesťanstvím nic společného. II. Vatikánský koncil klerikalismus jako falešné poručníkování církevní hierarchie laickému apoštolátu.
Podstata klerikalismu je sebe vztažný postoj, kterému jde více o pocit blaha a zajištění jeho zdrojů než o hlásání Božího království. (Ostentativní péče o liturgii, církevní učení a důstojnost církve, duchovní světáctví, nekompromisní legalismus, slavoman, funkcionalismus zahlcený manažerskými statistikami a plány a jejich ověřování tzv. kněží s diáři, zneužívání kněžské moci)
Spoluvina na klerikalismu nesou i laici, kteří z pohodlnosti dávají přednost poslušnosti místo spoluodpovědnosti za církev. Papež radí k malým skupinkám, kroužkům, protože jejich činnost posiluje pozice laiků a přispívá k překonání klerikalismu.
Církev se buď stane vitální, hlásající evangelium, žijící v souladu s ním, církev která se nechává evangeliem proměnit – nebo zůstane egocentrickým, jen o sebe dbajícím spolkem.
Co motivací kněží a laiků?
Zpytujme svědomí, hledejme motivaci své činnosti. Jak můžeme čelit pokušením?
Hermann Stenger radí: „Nepotlačujte negativní přání, jinak budou žít dál ve vašem podvědmí a budou se kompenzovat jinde. lepší je uvědomovat si je a integrovat do svého jednání, tak aby se ze slepých pasažérů na lodi.. stali užiteční námořníci.“ Podařit se to může jen když je základní motivací evengelium.