Nad úryvkem z Písma: Průpovědi Šalomouna: – aby se poznala moudrost a kázeň…aby se zjednaly vzorné vychování, spravedlnost, právo a mravnost… a nezkušeným prozíravost a obezřetnost (Kniha přísloví 1 kap.)

A druhý úryvek: Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: ‚Nachytá moudré na jejich vychytralost;‘ a jinde: ‚Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.‘(1.kor.3:18-19)

Nejprve jsme děti. Nasáváme sny a životy druhých lidí. Přebíráme jejich myšlenky, názory, pravidla. Podřizujeme se celospolečenské dohodě své doby. Šalomoun proto viděl jako dobré sepsat tehdejší životní zkušenosti, generace předávanou a časem ověřenou moudrost. Sestavil knihu přísloví.

Pak přichází největší z Hebrejců, žid – Ježíš. Prostý člověk, tesař z provinčního městečka Nazaret. Jenže se ukázalo, že právě prostý člověk přinesl na zem vesmírného Krista. Přijal Ducha svatého. Ukázal, že moudrost není jen v tom, co se tehdejší lidé naučili a přijali za své od předešlých generací lidí . Ukázal, že člověk se stane opravdu moudrým, pokud se napřed stane pošetilým. Pokud se všeho, co získal, vědomě nejprve vzdá. Pokud nepřijme za své, že je jen malou součástí velkého a sjednoceného a krásného vesmíru. A že ostatní lidé jsou na tom úplně stejně jako on, že spolu letíme vesmírem na malé planetce, jichž jsou ve vesmíru miliardy.

Bože tebe chválíme, tebe Pane oslavujeme. Dej ať jsme tvým důstojným příbytkem.