Nad úryvkem z Písma: Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.
Naše útěky a schovávačky.
Žijeme v době, kdy se bojíme o ďáblu mluvit, kdy slovo peklo raději nepoužíváme. Ano je jiná doba. Slova ďábel, peklo ztratila význam, který měla ve středověku. Asi právem. Církev už nemá sílu strašit a vyhrožovat. Potřebuje nalézt sílu k milosti, opravdové lásce, ke každodennímu milosrdenství, k porozumění jiným názorům, k jiným vírám, potřebuje se na poušti znovu setkat s ďáblem. Nemít strach s ním promluvit. Potřebuje si přiznat viny, uznat své chyby a začít sebe opravovat pro novou dobu. Pozor ! Církev – to jsme my! Každý z nás.
Každý z nás se potřebujeme na poušti setkat ďáblem své předpojaté mysli, svého zatvrdlého srdce a podívat se pravdě o sobě přímo do očí. Poznat sám sebe, přijmout sebe takové jací jsme. Narovnat realisticky svoji cestu a přestat se nechat klamat sám sebou.