Nad úryvkem z Písma: Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.
Klaněli se mu a přinesli dary.
Při každé celonárodní františkánské pouti po kostelích v Praze je jednou zastávek Pražské Jezulátko, natrvalo umístěného v kostele Panny Marie Vítězné od roku 1641. Při pouti Prahou tam vždy přineseme dar. Totiž sami sebe. P. Anastasio Rogger má z naší velké skupiny (skoro sto poutníků) vždy velkou radost. V kostele je neustále plno a slyšíte modlitby v mnoha světových jazycích. Ale naše skupina ho vždy rozradostní. „Konečně také přišla skupina z Čech! Češi! Cizinci jsou tu neustále – lidé z celého světa, ale skupin Čechů jen pramálo.“ O daru radosti mluví i místní modlitba: „Ježíši, stal ses dítětem, stal ses maličkým, přestože jsi nekonečně veliký Bůh. A tak jsi nám ukázal, v čem spočívá pravá velikost.“
Alespoň jednou do roka tak bereme pražské Jezulátko do symbolické františkánské náruče. Ježíše – držel v ruce i náš veliký františkánský předchůdce svatý Antonín Paduánský. Co nám tím chtěl dát nejevo?