FORMACE – sdílení 1
Život podle evangelia (Článek 4 Řehole SFŘ)
Řehole a život sekulárních františkánů je toto:
zachovávat evangelium našeho Pána Ježíše Krista podle příkladu sv. Františka z Assisi, který od Krista [čerpal] podněty pro svůj život a učinil jej středem svého života s Bohem a s lidmi.
Kristus je dar Otcovy lásky a cesta k němu. On je pravda, do které nás uvádí Duch Svatý. On [sám] je život, který nám přišel dát v hojnosti.
Sekulární františkáni se kromě toho mají často věnovat četbě evangelia.
Z evangelia mají přecházet k životu a ze života k evangeliu.
Často můžeme slyšet otázku, co se u vás u terciářů dělá, nebo co je na vás zvláštního,
co je pro vás typické?
Odpověď bývá těžká. Ono vlastně na našem životě není nic nápadného, nic zvláštního, nic, co by bilo do očí.
Naším životem nemá být totiž nic menšího než evangelium, a to v celé své hloubce, výšce a šířce.
A to se vysvětluje opravdu těžko. Co se ale nedá vyslovit slovy, je možné vyjádřit skutky. Proto snad nejlepší odpovědí by bylo ono Pánovo, pojďte a uvidíte.
Co by ale mělo být vidět? Především krása, Pánova krása. Ta by měla zářit z nás, z našich
skutků, z našeho jednání, z každého našeho slova.
Tak jako zářila z Františka. K tomu jsme povoláni. A najednou už to není málo, je to vznešený a krásný úkol. Je to jasná definice. Je to něco, při čem zahoří naše srdce a celý člověk se rozechvěje a skoro s bázní spolu se Samuelem opakuje: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník naslouchá.“
Ano, naslouchat Pánu. Být pozorný k tomu, co mi říká, protože On opravdu odpovídá i čeká na odpověď.
Odpovídá na to, jakým způsobem mám tady na tomto světě zářit jeho radostnou zvěstí, abych pak jednou mohl zářit navěky jeho slávou. Nejjasněji to Bůh vyjádřil ve svém Synu, toto vyjádření platí pro všechny lidi.
František si Krista zamiloval natolik, že pro něho jiné řešení vůbec neexistovalo. Kristus byl pro něho skutečnou cestou, pravdou i životem, byl mu vším, jediným a nejvyšším dobrem.
A ani taková láska, jakou František planul, není nereálná. Ona je jasnou odpovědí Františka na lásku, kterou poznal od Pána. Vždyť On si nás zamiloval jako první.
Abychom mohli proto dát takovou jasnou odpověď i my, musíme nejprve Pánovu lásku poznat a přijmout. Musíme si Pána opravdově zamilovat. Musí se nám stát skutečně drahým, tím prvním a milovaným.
Abychom ale někoho milovali, musíme ho znát, abychom někoho chtěli poznávat, musíme si ho zamilovat. Poznání bez lásky je smutné, láska bez poznání je ubohá. Jde o to, aby s
poznáním rostla láska a láska nás vedla k hlubšímu poznání.
Jak máme ale Pána poznávat?
Určitě nás napadne, že z přírody, stvoření, ze vzájemných setkávání, ale na prvním místě je PÍSMO a především EVANGELIUM. Tam Pána najdeme takového, jaký je. Tam můžeme poodhalit něco z jeho krásy, tam se od něho můžeme naučit žít.
Život a řehole sekulárních františkánů je evangelium našeho Pána Ježíše Krista.
Radostná zvěst o Boží lásce se nedá omezit na určitý typ chování, proto se nesmíme divit ani
rozčilovat nad tím, že každý ji prožívá jinak, i v rámci našeho společenství. Důležité je, že všichni kráčíme po cestě, kterou je Kristus, v pravdě, kterou je Kristus, vedeni a uváděni Duchem svatým k Otci nás všech. Forma i hloubka odpovědi na Boží lásku se může lišit.
Nemá smysl nějaké poměřování a posuzování.
Co je podstatné, je opravdovost s jakou Bohu odpovídáme, ryzost a upřímnost. Všechno ostatní, i samotné poznání, je jeho darem. A On je opravdu štědrým Dárcem, když nám z lásky dal všechno, svého jediného Syna, Dar darů, který se za nás a pro nás každý den obětuje na oltáři kříže, abychom mohli žít. Abychom poznali jeho lásku. A zasaženi touto láskou, abychom celý svůj život v tuto lásku proměnili.
K zamyšlení
1. Já a Kristus
Pro Františka byl Kristus vším.
Kým je pro mě Kristus. Mám ho rád?
Říkám mu to jen slovy nebo i jinak? Mám na něho vůbec čas?
Mluvím s ním a počítám s ním v životě?
Dávám mu opravdu všechno?
Myslím si, že ho znám, nebo ho chci ještě více poznávat? Jak?
2. Já a evangelium
Evangelium by mělo být mým životem.
Co si o tom myslím a jak tomu rozumím?
Jak často si evangelium přečtu? Jak o něm rozjímám? Jaké je mi nejbližší? Čemu moc nerozumím? Proč bych si měl evangelium vůbec číst?
3. Pokuste se vzpomenout, kdy vás evangelium nějakým způsobem zasáhlo (překvapilo, vyjasnilo, pomohlo) a
jak byste tuto zkušenost sdělili ostatním?