Naděje v těžkých časech – Pondělí, 22. června 2026
Emeritní členka fakulty CAC Cynthia Bourgeault popisuje naději jako vlastnost Boží milosti, která je nám plně dostupná:
Být přítomni v naději a skrze naději být přítomni
Domovem naděje je nejvnitřnější místo v nás i ve všech věcech. Je to vlastnost živosti. Nepřichází až na konci jako pocit vyplývající ze šťastného výsledku. Spíše leží na počátku jako pulz pravdy, který nás posílá vpřed. Když je naše nejvnitřnější bytí naladěno na tento pulz, pošle nás vpřed v naději, bez ohledu na fyzické okolnosti našich životů. Naděje nás naplňuje silou zůstat přítomní, setrvávat v proudu Milosrdenství bez ohledu na to, jaké vnější bouře na nás útočí. Vstupuje se do ní vždy a pouze skrze odevzdání se; to znamená skrze ochotu pustit vše, čeho se právě držíme. A přesto, když do ní vstoupíme, ona vstoupí do nás a naplní nás svým vlastním životem – tichou silou přesahující vše, co jsme kdy poznali.
Naděje je součástí Božího záměru
A jelikož je tato síla ve skutečnosti částí Božího záměru, proudící jako míza skrze naši vlastní bytost, povede nás správnou cestou. Unáší nás ve větším proudu božského života, jak se Bůh pohybuje … směrem k naplnění božského záměru, který je hlubším, intenzivnějším, jemnějším a intimnějším zjevením Božího srdce. [1]
Bourgeault věří, že skrze kontemplativní praxi a odevzdání se můžeme zakusit Boží mystickou naději a stát se uzdravující přítomností ve světě:
Naděje bývá odhalena v kontemplaci
Na kontemplativní cestě, když se noříme do těch hlubších vod směrem k pramenům naděje, začínáme zakoušet a důvěřovat tomu, co znamená odložit své já, opustit běžné vědomí a odevzdat se Božímu milosrdenství. A když se v tomto doteku uvolní naděje – skrytý pramen milosrdenství hluboko v nás – a vytryskne z našeho středu, naplňujíc nás plností Božího záměru, který se sám uskutečňuje v činech, pak v sobě objevujeme tajemnou hojnost, díky níž můžeme žít a konat to, co by naše běžná srdce a mysli nemohly nikdy unést. Když hluboce pronikáme do skrytého zakořenění celku, kde jsou všechny věci drženy pohromadě v Milosrdenství, jsme osvobozeni ze sevření osobního strachu a uvolněni, abychom s dovednými prostředky a skutečným soucitem sloužili světu, který zoufale potřebuje znovu se spojit.
Naděje pramení z naslouchání Božímu hlasu
Naděje není smyšlená ani iluzorní. Je to ten sonar, díky němuž tělo Kristovo drží pohromadě a nachází svou cestu. Pokud my, jako živí členové těla Kristova, dokážeme odevzdat svá srdce … a naslouchat tomuto sonaru celou svou bytostí, bude nás opět vést, jak jednotlivě, tak společně, k budoucnosti, pro kterou jsme určeni. A tělo Kristovo bude žít, vzkvétat a něžně nás držet v pocitu sounáležitosti. [2]
Prameny:
[1] Cynthia Bourgeault, Mystical Hope: Trusting in the Mercy of God (Cowley Publications, 2001), 86–87.
[2] Bourgeault, Mystical Hope, 98–99.
Image credit and inspiration: Dyu Ha, untitled (detail), 2019, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We reach out with a deep desire to connect to hope and a sense of timing beyond our own.