Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Jednou z nejničivějších chyb, kterých se my křesťané dopouštíme, je upřednostňování sdílených přesvědčení před sdílenými vztahy, což je hluboce ironické vzhledem k tomu, že uctíváme Boha, který by raději zemřel, než aby s námi ztratil vztah…
Bůh nepožaduje, abychom se všichni shodli. Bůh pouze žádá, abychom se navzájem milovali.
Vážím si myšlenky ekonomiky darů, že bychom se mohli vzdálit od drtivého systému, který vše redukuje na komoditu a většinu z nás zbavuje toho, co opravdu chceme: pocitu sounáležitosti, vztahů, smyslu a krásy, které nelze nikdy zaplatit. Chci být součástí systému, ve kterém bohatství znamená mít dostatek k sdílení a kde uspokojení potřeb vaší rodiny není otráveno zničením této možnosti pro někoho jiného. Chci žít ve společnosti, kde měnou výměny je vděčnost a nekonečně obnovitelný zdroj laskavosti, který se každým sdílením znásobuje, místo aby se používáním znehodnocoval…
Sheryl Olitzky, Sesterstvo Salaam Shalom: “ je něco opravdu silného na tom, že aby se ženy mohly vypořádat s antisemitismem a islamofobií, musely se postavit „ismům“, které si o sobě navzájem zvnitřnily, aby mohly být ve skutečném vztahu, a to byla jedna z nejsilnějších prací, které byla svědkem.“
Sikhská aktivistka Valarie Kaur :Když se lidé dobrovolně spojí, aby vytvořili svou vlastní vizi, začnou si přát její uskutečnění s takovou vášní, že k ní začnou vytvářet aktivní cestu vedoucí z přítomnosti. Duch a cesta k jeho uskutečnění se spojí. Místo toho, abychom se viděli jen jako oběti, začneme se vnímat jako součást pokračujícího boje lidských bytostí nejen o přežití, ale i o vývoj ve více lidské bytosti.
Richard Rohr: Abychom se mohli podílet na Boží vládě, musíme přestat počítat. Musíme přestat hromadit, abychom nechali proudit proud odpuštění a lásky. Boží lásku nelze rozdávat žádným postupem. Nemůžeme si ji zasloužit. Nemůžeme ji ztratit. Dokud budeme setrvávat v tomto světě hromadění, vydělávání a ztrácení, budeme žít v neustálé nelibosti, závisti nebo šplhání
Prorok nás vede k tomuto životu vztahu, abychom byli ve spojení s přírodou, okamžikem, člověkem, modlitbou, společenstvím. Jakmile tyto momenty vztahu přerušíme, přerušíme možnost společenství a přerušíme možnost být lidmi s nějakou skutečnou hloubkou.
Všude kolem nás se věci mění, systémy se hroutí a instituce selhávají. To by nás nemělo překvapovat. Po celém světě starší lidé napříč kulturami a národy předpovídali, že tato doba přijde. Je to doba velkého odhalení, v níž nás Matka Země a Otec Nebe tlačí k božskému zúčtování o tom, co znamená být ve správném vztahu mezi sebou navzájem a se všemi vnímajícími bytostmi v jednadvacátém století a dále. Je mi jasné, že činy, které nyní podnikneme, budou mít hluboké a nezvratné důsledky pro budoucí generace.
Když neexistuje prvotní pochopení toho, kdo je Ježíš jako součást Trojice, bude Ježíš používán pro naše vlastní nacionalistické a egocentrické cíle, jako prostředek moci a vstupenka do nebe. Můžeme se všichni obrátit ne k Ježíši (jakkoli to musí znít divně), ale k Trojici, kde Ježíš Kristus skutečně existuje? Pouze uvnitř tajemství Trojice můžeme začít chápat, co Ježíš říká, jaký je smysl spásy a jaké je tajemství, do kterého nás zve.
Mnozí z nás vyrostli v domnění, že Bůh chce, abychom měli pravdu, abychom byli správní, dokonce abychom byli dokonalí. Tento úryvek z Janova evangelia říká, že Bůh chce lidi, kteří jsou ve správném vztahu, což znamená, že jsme otevření a dokážeme druhým naslouchat s porozuměním a soucitem. Znamená to, že dokážeme přiznat, když se mýlíme, což je u většiny z nás téměř každý den. Pro mě to tak určitě je.
Pokud si myslíme, že být s Ježíšem znamená získat správné odpovědi z kréda nebo si zapamatovat některé body z kázání, pravděpodobně se nám nepodaří Ježíše skutečně poznat. Podaří se nám pouze udržet správné odpovědi načmárané na nějaké zadní stránce naší paměti. „Kdo jsi, Pane?“ [Sk 9,3-5] je otázka pro celý život Je třeba si jí klást a prožívat stále znovu a znovu.