Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Prorok nás vede k tomuto životu vztahu, abychom byli ve spojení s přírodou, okamžikem, člověkem, modlitbou, společenstvím. Jakmile tyto momenty vztahu přerušíme, přerušíme možnost společenství a přerušíme možnost být lidmi s nějakou skutečnou hloubkou.
Všude kolem nás se věci mění, systémy se hroutí a instituce selhávají. To by nás nemělo překvapovat. Po celém světě starší lidé napříč kulturami a národy předpovídali, že tato doba přijde. Je to doba velkého odhalení, v níž nás Matka Země a Otec Nebe tlačí k božskému zúčtování o tom, co znamená být ve správném vztahu mezi sebou navzájem a se všemi vnímajícími bytostmi v jednadvacátém století a dále. Je mi jasné, že činy, které nyní podnikneme, budou mít hluboké a nezvratné důsledky pro budoucí generace.
Když neexistuje prvotní pochopení toho, kdo je Ježíš jako součást Trojice, bude Ježíš používán pro naše vlastní nacionalistické a egocentrické cíle, jako prostředek moci a vstupenka do nebe. Můžeme se všichni obrátit ne k Ježíši (jakkoli to musí znít divně), ale k Trojici, kde Ježíš Kristus skutečně existuje? Pouze uvnitř tajemství Trojice můžeme začít chápat, co Ježíš říká, jaký je smysl spásy a jaké je tajemství, do kterého nás zve.
Mnozí z nás vyrostli v domnění, že Bůh chce, abychom měli pravdu, abychom byli správní, dokonce abychom byli dokonalí. Tento úryvek z Janova evangelia říká, že Bůh chce lidi, kteří jsou ve správném vztahu, což znamená, že jsme otevření a dokážeme druhým naslouchat s porozuměním a soucitem. Znamená to, že dokážeme přiznat, když se mýlíme, což je u většiny z nás téměř každý den. Pro mě to tak určitě je.
Pokud si myslíme, že být s Ježíšem znamená získat správné odpovědi z kréda nebo si zapamatovat některé body z kázání, pravděpodobně se nám nepodaří Ježíše skutečně poznat. Podaří se nám pouze udržet správné odpovědi načmárané na nějaké zadní stránce naší paměti. “Kdo jsi, Pane?” [Sk 9,3-5] je otázka pro celý život Je třeba si jí klást a prožívat stále znovu a znovu.
Důvěrný vztah, který Martin Buber nazval “já-ty”, je hlubokým a láskyplným “ano” Bohu, druhým a životu, který je vlastní každému z nás. Když je tvář druhého (zejména tvář trpícího) přijata a je s ní soucítěno, vede to k proměně celé naší bytosti. Vytváří v našem srdci morální požadavek, který je mnohem přesvědčivější než zákony.
Pravda se nachází v intimitě vztahu s Bohem