Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Jsme totiž velikonoční lidé a jsme povoláni slavit celou zemi jako Kristovo tělo. Každý skutek vykonaný v lásce vzdává slávu Bohu: děkovné zastavení, smích, pohled do slunce nebo jen pozvednutí přípitku s přáteli na virtuálním setkání. Dobrá zpráva? „On tu není!“ Kristus je všude a láska nás učiní celistvými.
Východ slunce v příběhu o Velikonocích není jen denní doba, je to stav srdce. Východ slunce je prostor, kde noční obavy ustupují naději, kde cítíme pokoj ohledně naší smrtelnosti v dosahu univerzální pravdy, že láska trvá, a kde cítíme, jak světlo hřebenuje temné obzory srdcí, která jsme drželi zabarikádovaná.
Pokud původní božské vtělení bylo a je pravdivé, pak je vzkříšení nevyhnutelné a nezvratné. Pokud byl velký třesk vnějším východiskem věčného Kristova tajemství, pak víme, že tento věčný logos vede stvoření někam k dobrému a vesmír není chaotický ani nesmyslný. Alfa a Omega jsou ve skutečnosti jedno a totéž.
Ve skutečnosti Ježíšovo vlastní vzkříšené tělo hovoří o důležitosti nářku uprostřed radosti. Dokonce i v tom nejtriumfálnějším příběhu, jaký kdy Písmo a dějiny vyprávěly, zůstávají jizvy (Jan 20,27)….. Vzkříšení je cestou vpřed z hrobu, která ctí jizvy, jež si neseme, a pomáhá nám nést je s odolností a nadějí.
Být křesťanem tedy znamená být nevyhnutelně a navždy člověkem naděje. Bůh v Kristu říká, že toto je to, co bude trvat: můj život a moje láska budou mít vždy a navždy poslední slovo.
Objasnění a znovuobjevení Pravého Já pokládá pevný základ – a jasný počáteční cíl – pro všechna náboženství. Nemůžeme postavit žádný seriózní duchovní dům, pokud nejprve nenajdeme něco pevného a základního, na čem bychom mohli stavět – uvnitř svého Já! Platí zásada „podobné se podobá“. Bůh v nás již zná, miluje a slouží Bohu ve všem ostatním.
Kristus je světlo, které lidem umožňuje vidět věci v jejich plnosti. Přesným a zamýšleným účinkem takového světla je vidět Krista všude jinde. To je vlastně moje jediná definice pravého křesťana. Zralý křesťan vidí Krista ve všem a ve všech ostatních. To je definice, která nás nikdy nezklame, vždy od nás bude vyžadovat víc a nedá nám žádný důvod s kýmkoli bojovat, vylučovat ho nebo odmítat.
Mnoho mystiků … říká: „Bůh je život.“ Když tedy řeknu: „Jsem plně živý a plně zamilovaný do života“, znamená to, že v sobě plně pociťuji Boží přítomnost – jsem zamilovaný do Boha, který je Život; do živého Boha. A říci „Já jsem Život“ znamená říci „Já jsem Bůh“, nebo alespoň část Boha, syn či dcera Boží, výraz, potomek, projev, vtělení Boha. Další Kristus.
A co je pro nás vzkříšení v kontextu příběhu nového vesmíru? Je to proměna vědomí, zkušenost transcendence, v níž žijeme ze spojení, které je naší pravdou. Když se naše vědomí nadále vyvíjí, když se nadále stáváme stále schopnějšími milujícími, máme podíl na Kristově vzkříšení. Nejenže kráčíme ve Světle, ale stáváme se světlem pro druhé. I malá vzkříšení, která přicházejí po rozhodnutí zemřít strachu a egocentrismu, uvolňují Ducha. Když se zapojíme do celoživotního umírání a vzkříšení jako Ježíš, získáváme stále více síly k tomu, abychom mohli konat práci, o kterou nás Bůh žádá.
Nyní, když víme, že naše „kořeny“ jsou „nesmrtelné“ … jsme smířeni s tím, že se znovu pustíme do díla světa. Znovu vstupujeme do každodenního života. …Nyní se díváme z hlediska, které je zakořeněno v našem smyslu pro vlastní realitu v Bohu. Díky tomu se nám vše jeví jako zcela nové a naše nová schopnost nabízet našemu světu energii lásky a smyslu mu pomáhá stát se „novým“ (Řím 6,4; Zj 21,5).