Pokud odevzdáme svá srdce, vůli a životy živému Bohu míru, věřím, že dostaneme dar vzkříšení míru a staneme se nástroji Božího míru a univerzální lásky. Vzkříšení znamená nemít nic společného se smrtí, nemít v sobě ani stopu násilí. ( John Dear )
Vzkříšený život
Víra ve vzkříšení může a měla by proměnit nejen to, jak nahlížíme na svět, ale i to, jak v něm žijeme. Měli bychom se stát lidmi, v nichž mohou ostatní vidět nový život, a lidmi, kteří tento nový život přinášejí všude tam, kde svět otupuje a popírá život. Vzkříšení mění nejen Ježíše a prvních učedníků, ale i nás, jak žijeme své životy den za dnem. (Paula Gooderová)
Naděje pro zraněné
Někteří viděli a uvěřili; jiní neviděli a přesto uvěřili. V centru obou zkušeností je Bůh v těle, který nás miluje v našich vlastních zraněných místech. (Yolanda Pierce)
Všichni vstáváme
V Ježíši Kristu začalo Boží hnutí vzkříšení a strhává v sobě všechny a všechno. Umírání a vstávání jsou ústředním vzorem a pravdou reality – a tak mluvit o Ježíšově vstávání znamená nějakým způsobem přistupovat k závažnému paradoxu smrti a života, které se vyvíjejí společně ve středu vesmíru. Marie, Jana a ostatní ženy vstávají, Petr vstává, já vstávám, ty vstáváš a samotný vesmír vstává. (Mark Longhurst)
Naděje na vzkříšení – Velikonoční neděle
Být křesťanem tedy znamená být nevyhnutelně a navždy člověkem naděje. Bůh v Kristu říká, že toto je to, co potrvá: Můj život a moje láska budou mít vždy a navždy poslední slovo. (R.Rohr)
Oslava vzkříšení
A co život? Jaký jsem život? Jak živý a živoucí jsem já? Jak moc jsem zamilovaný do života? Může mě někdo nebo nějaká událost oddělit od mé lásky k životu? Mystik Pavel se ptá (a pak odpovídá): „Kdo nás odloučí od Boží lásky? Ani smrt, ani život, ani výška, ani hloubka, ani přítomnost, ani budoucnost“ (Římanům 8,35.38). Je moje zvědavost živá? Moje vděčnost? Moje mysl? Moje představivost? Můj smích a smysl pro humor? Moje kreativita? Moje schopnost štědrosti a soucitu? Moje schopnost neustále vytvářet a obnovovat život?…
Trvalá oslava
Dovedu si představit, že Velikonoce otevírají padesátidenní období, během něhož neustále oslavujeme novost, svobodu, změnu a růst. Tak jako bychom si každý rok znovu vyprávěli příběh o zmrtvýchvstalém Kristu, který se zjevil v cizinci na Emauzské cestě, tak by pro nás součást každého velikonočního období znamenala setkávat se a zvát ke svým stolům cizince, cizince, uprchlíky, lidi jiného náboženství nebo vůbec bez vyznání, přijímat je jako Krista a očekávat, že se s Kristem setkáme i v nich.
Velikonoční lidé ve světě Velkého pátku
Velikonoce nás chytají pod krkem a křičí: „Žij!“. Zářivý Ježíš, který opouští hrob, zpochybňuje naši samolibost vůči silám smrti, ať už jde o beznaděj, strach, sklíčenost nebo nedostatek vůle. Nedovolte smrti, aby měla ve vašem příběhu poslední slovo, vyzývá Ježíš.
Smrt v život
Sestry a bratři, zvláště ti z vás, kteří prožíváte bolest a smutek, vaše tiché volání bylo vyslyšeno a vaše slzy byly spočítány; ani jedna z nich se neztratila!… Ježíšovo vzkříšení je skutečně základem naší naděje. Ve světle této události totiž naděje už není iluze….. Tato naděje není únikem, ale výzvou; neklame nás, ale posiluje. -Papež František (1936-2025), „Urbi Et Orbi“, Velikonoce, 2025
Příklad pro nás všechny
Skutečnost se převaluje v cyklech smrti a vzkříšení, smrti a vzkříšení, smrti a vzkříšení. V Ježíšově vzkříšení jsme ujištěni, že to je vzor pro všechno – že i my a každý, kdo trpí, bude vzkříšen. To je to, co Bůh dělá pro trpící skutečnost. Co my ukřižujeme, co skutečnost ukřižuje, to Bůh proměňuje.