Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Thomas Merton: Tady je nevyslovitelné tajemství: ráj je všude kolem nás a my mu nerozumíme. Je otevřený dokořán. Meč je odňat, ale my o tom nevíme: odcházíme „jeden ke svému statku a druhý ke svému zboží“. Světlo se rozsvítí. Hodiny tikají. Termostaty fungují. Kamna vaří. Elektrické holicí strojky plnící rádia statickou elektřinou. „Moudrost,“ volá diakon za úsvitu, ale my se toho neúčastníme. [2]
Ó Pane, dej, ať se účastníme. Ať neztratíme chuť jeho kouzla, ani kapku této nejsvětější hodiny.
R.Rohr: V celém vesmíru neexistuje nic takového jako autonomie. Neexistuje. To je iluze moderního individualistického Západu, který si představuje autonomní já jako základní stavební prvek a pravého Vidoucího. …Svatí lidé najdou Boha v přírodě a také všude jinde.
V jazyce Čerokíjů : Cesta harmonie – popisuje stav bytí, kdy je vše tak, jak má být, nebo jak bylo stvořeno, aby bylo. Eloheh znamená, že lidé žijí v míru, nikoli ve válce, že je o Zemi pečováno a že je na ní hojnost produkce, takže nikdo netrpí hladem. Eloheh znamená, že se lidé k sobě chovají spravedlivě a že nikdo není dlouho cizincem.
R.Rohr: K Božímu tajemství nepřicházíme prostřednictvím pojmů nebo teorií; přicházíme spojením s tím, co je – s bezprostřední, ztělesněnou Boží přítomností, která je všude kolem nás. Všimněte si, že téměř všechny Ježíšovy běžné příběhy a příklady jsou založeny na přírodě a vztahu – nikdy ne na teologii nebo akademické teorii.
Myslím, že to je jedna z nejdůležitějších a nejradikálnějších prací, kterou můžeme jako rodiče malých dětí udělat: pomoci jim poznat zemi, kde žijí. Tím je vychováváme k tomu, aby si toto místo zamilovaly – a nakonec je tato láska může vést k představivosti a činnosti pro klimatickou spravedlnost…..
Brian McLaren: přírodní scéna, kdy jste pocítili posvátnost, svatost a hloubku světa přírody. Je pro nás snadné… zapomenout na ten dětský úžas nad tímto krásným světem. Nemusíme stavět Boha a přírodu do konkurenčního boje. Příroda je původním sebevyjádřením Boha.
R.Rohr: Když jsme v míru, když s tím nebojujeme, když tento svět neopravujeme a neovládáme, když nejsme plní hněvu, můžeme jen začít milovat a odpouštět. Nic jiného nemá smysl, když jsme sami s Bohem. Jediné, co můžeme dělat, je nechat se unášet.
Jaký prvek přírody mě dnes přitahuje? Zvíře, strom, vodní plocha, vítr? Možná tu přitažlivost cítím proto, že mi má co říct.
Jak by Bůh mohl skrze toto zapojení do přírody odpovídat na nějakou otázku v mém životě?
o zbytek života je František ve vztahu s různými zvířaty, ptáky, rybami, stromy a květinami. Těmto tvorům vždy říká: „Uvědomujete si, že svou existencí ze své podstaty vzdáváte slávu Bohu? Buďte tedy takoví, jací jste. Každé zvíře, každá stvořená bytost má něco jedinečného na práci. Každý z vás dělejte to, co děláte, a tím vzdáváte slávu Bohu!“ A tak se stalo. M
Na neurologické úrovni dobrodružství usnadňuje hluboké učení. Na duchovní úrovni nás rizikové situace obnažují a činí nás zranitelnými. Když ustoupí mé ego, je více prostoru pro Boha. Dosažení další úrovně úspěchu vyžaduje riskovat: vylézt na větší horu, projít náročnější stezku, jet na větší vlně….. Moderní život má tendenci nás proti těmto rizikům očkovat, ale Bůh divokých míst toto bezpečí obírá a přivádí nás zpět do kontaktu s tím, kým máme být.