Budování na základě první lásky

Všechny ostatní vnímající bytosti také dělají své maličkosti, zaujímají svá místa v koloběhu života a smrti, zrcadlí věčné sebevyprázdnění a věčné naplnění Boha a nějak tomu všemu důvěřují. Pokud dokážeme rozpoznat, že do takového rytmu a ekosystému patříme, a záměrně se z něj radovat, můžeme začít nacházet své místo ve vesmíru. Začneme chápat, jako to dělala básnířka Elizabeth Barrett Browningová, že “Země je přeplněná nebesy a každý obyčejný keř hoří Bohem”

Boží otisky v přírodě

Milovat to, co je před námi

Možná, že jakmile dokážeme vidět Boha v rostlinách a zvířatech, naučíme se ho vidět i v našich bližních. A pak se možná naučíme milovat svět. A pak, až se všechno to milování uskuteční, až se všechno to vidění stane, až za mnou takoví lidé přijdou a řeknou mi, že milují Ježíše, uvěřím tomu!

Rozšíření naší víry

Naše víra nám nabízí vhled do cesty vpřed, vizi, která nám může pomoci vycítit cestu k novému světu, který musíme vytvořit. Do jejích hlubin nesaháme pro něco duchovně nadřazeného, ne pro svatější způsob života než ostatní…. Zřeknutí se, prostota, sdílení společných věcí, sestupná mobilita, to už nejsou jen obdivuhodné vlastnosti duchovně moudrých a pokročilých, staly se nutností pro budoucí život. 

Chůze po hraně

Hovořili jsme o tom, jak nás naše tradice víry mohou spojit se skutečnou půdou, vodou a tvory Země. A jak by toto spojení mohlo být duchovním základem pro environmentální hnutí. Nejvíce si pamatuji zlatou nit mystického spojení s božskou přítomností, kterou jsme všichni vyjadřovali ve vztahu k přírodě. Dokonce i v naší různorodosti jsme všichni cítili, že máme více společného mezi sebou – s krajními chodci z jiných tradic – než s lidmi pevněji usazenými ve středu naší víry…..

Chuť do života, láska ke stvoření

Tereziným oblíbeným obrazem přírody byla voda. Hojně mluví o tekoucích pramenech, tůních, studánkách a fontánách, řekách, vlnách a moři a nabádá nás, abychom zavlažovali svá srdce vodou Života. Když místo toho zahlcujeme svůj život malichernostmi a nekonečnou roztěkaností, vidí nás zabředlé v bažině, jak se snažíme dostat kalnou vodu z louže.