Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Každý kousek této země je pro můj lid posvátný. Každé zářící jehličí borovice, každý písčitý břeh, každá mlha v temném lese, každá mýtina a bzučící hmyz jsou v paměti a zkušenosti mého lidu posvátné…. Jsme součástí země a ona je součástí nás. Voňavé květiny jsou naše sestry; jelen, kůň, velký orel, to jsou naši bratři. Skalní hřebeny, šťávy na loukách, tělesné teplo poníka a člověk – to vše patří do stejné rodiny.
Bůh není vázán lidskou domněnkou, že jsme středem všeho, a stvoření vlastně nevyžadovalo ani nepotřebovalo, aby mu Ježíš (nebo my) propůjčoval další posvátnost. Od prvního okamžiku velkého třesku příroda zjevovala slávu a dobrotu Boží přítomnosti. Ježíš přišel, aby žil uprostřed ní a těšil se ze života ve všech jeho přirozených variacích, a byl tak naším vzorem a příkladem. Dalo by se říci, že Ježíš je dar, který ctí dar.
Potawatomská botanička: Vděčnost a vzájemnost jsou měnou ekonomiky darů a mají tu pozoruhodnou vlastnost, že se s každou výměnou násobí, jejich energie se koncentruje, jak přechází z ruky do ruky, jsou skutečně obnovitelným zdrojem. Dokážeme si představit lidskou ekonomiku s měnou, která napodobuje tok z Matky Země? Měnu darů?
Brian McLaren: Pro mě jerespektování prostoru součástí přátelství. Máme výraz pro lidi, kteří nerespektují hranice: Říkáme jim narcisté. Vždycky překážejí a překračují hranice, aby nás využili. My lidé máme sklon k narcistickému vztahu k našim bližním, ale existuje možnost velkorysého přátelství, které vytváří určitý druh úcty, respektu a radosti.
Země má své vlastní rituály, vyjádřené v příbězích ledovců, ročních období, jarních květů, mravenišť, lesních požárů a ptačího zpěvu. Když s láskou nasloucháme příběhům, které země vypráví, jsme nuceni začlenit jejich příběhy do svých příběhů. Aby naše stará vyprávění zůstala živá, je třeba je propojit s novými významy, které jsou specifické pro naši geografii a kontext. Oblíbený mýtus nebo příběh z posvátného textu či písma v sobě nese hlubokou moudrost, která ožije, když ji přeorientujeme na náš vlastní čas a místo
Existuje způsob, jakým mluví příroda, jakým mluví země. Většinou jen nejsme dostatečně trpěliví, dostatečně ztišení, abychom příběhu věnovali pozornost.-Linda Hoganová
Thomas Merton: Tady je nevyslovitelné tajemství: ráj je všude kolem nás a my mu nerozumíme. Je otevřený dokořán. Meč je odňat, ale my o tom nevíme: odcházíme „jeden ke svému statku a druhý ke svému zboží“. Světlo se rozsvítí. Hodiny tikají. Termostaty fungují. Kamna vaří. Elektrické holicí strojky plnící rádia statickou elektřinou. „Moudrost,“ volá diakon za úsvitu, ale my se toho neúčastníme. [2]
Ó Pane, dej, ať se účastníme. Ať neztratíme chuť jeho kouzla, ani kapku této nejsvětější hodiny.
R.Rohr: V celém vesmíru neexistuje nic takového jako autonomie. Neexistuje. To je iluze moderního individualistického Západu, který si představuje autonomní já jako základní stavební prvek a pravého Vidoucího. …Svatí lidé najdou Boha v přírodě a také všude jinde.
V jazyce Čerokíjů : Cesta harmonie – popisuje stav bytí, kdy je vše tak, jak má být, nebo jak bylo stvořeno, aby bylo. Eloheh znamená, že lidé žijí v míru, nikoli ve válce, že je o Zemi pečováno a že je na ní hojnost produkce, takže nikdo netrpí hladem. Eloheh znamená, že se lidé k sobě chovají spravedlivě a že nikdo není dlouho cizincem.
R.Rohr: K Božímu tajemství nepřicházíme prostřednictvím pojmů nebo teorií; přicházíme spojením s tím, co je – s bezprostřední, ztělesněnou Boží přítomností, která je všude kolem nás. Všimněte si, že téměř všechny Ježíšovy běžné příběhy a příklady jsou založeny na přírodě a vztahu – nikdy ne na teologii nebo akademické teorii.
Myslím, že to je jedna z nejdůležitějších a nejradikálnějších prací, kterou můžeme jako rodiče malých dětí udělat: pomoci jim poznat zemi, kde žijí. Tím je vychováváme k tomu, aby si toto místo zamilovaly – a nakonec je tato láska může vést k představivosti a činnosti pro klimatickou spravedlnost…..