Cesta svobody

Čas růstu

Z pouště (z divočiny) se většina z nás se chce dostat co nejrychleji. Přesto podceňovat tento proces znamená předčasně otevřít kokon, protože chceme motýla. Vše, co v něm najdeme, je hleny nebo napůl zformované tělíčko brouka s malými, nepoužitelnými křídly. Otázkou není, co potřebujeme, abychom se z této divočiny dostali, ale spíše, co potřebujeme k obývání divočiny – tak dlouho, jak bude potřeba k dokončení našeho přechodu, naší metamorfózy. (AnaLouise Keatin)

proměna

Vede nás někam novým směrem

Teprve v druhé polovině života pochopíme, že smrt není v rozporu se životem. Smrt je součástí většího tajemství – a my jsme součástí tohoto tajemství. Podle mé zkušenosti je to obvykle starší psychika, která je připravena vyslechnout takovou střízlivou pravdu. 

tma a světlo

Dar temnoty

Zapomínáme, že temnota je vždy přítomna vedle světla. Světlo nejlépe poznáváme v kontrastu s jeho opakem – temnotou. Čisté světlo oslepuje; stíny jsou nezbytné pro naše vidění.

Mystika

Proč je mystika důležitá

Dokud někdo nezíská určitou úroveň vnitřní náboženské zkušenosti, nemá smysl po něm chtít, aby následoval Ježíšovy etické ideály nebo aby skutečně porozuměl křesťanským doktrínám nad rámec formulí. Jednoduše nemáme sílu následovat jakýkoli ideál evangelia – jako je láska k druhým, odpuštění nepřátelům, jednoduchý a nenásilný život nebo pokorné užívání moci – jinak než ve spojení s Bohem a skrze něj.

Jednota a různost trojice

Opětovné spojení s naším zdrojem

James Finley: Vstoupit do Kristovy mysli není předčasná, proklamovaná láska, která pouze zakrývá nepřiznaný hněv a zranění. Neznamená to vypsat všem bianko šek na bezmeznou lásku, která předstírá, že jsme něco, co nejsme. Je to spíše učení se den za dnem proměňovat se ve všem, co od nás láska žádá, když se učíme být skutečně bdělým člověkem podobným Kristu….. Celoživotní poznávání a podřizování se Kristově lásce ke všem [lidem] … jako Božím dětem rozšiřuje srdce do božských rozměrů.

Autentická transformace

Pokud Boží slovo nepřijmeme za své, pak Písmo nemá větší význam než četba dobrého románu nebo nedělních novin. Boží slovo je určeno k tomu, abychom ho přijali do svého života, konzumovali a trávili, aby podněcovalo růst. Měli bychom růst do svobody lásky, kterou je Bůh.

Smyslem je růst

Začala jsem vše vidět novýma očima

Během této doby se změnil způsob, jakým jsem se modlila. Před mou ztrátou byly mé modlitby prosbami za věci, v něž jsem doufala, že je budu mít, nebo přímluvami za druhé. Nyní moje jediná modlitba zněla: „Ukaž mi. Ukaž mi“ nebo „Nauč mě vidět“. Vedení z mého nitra mě skrze tuto modlitbu začalo proměňovat. Pocítila jsem upřímnou touhu pomoci druhým uvědomit si to, co jsem si začala  uvědomovat já – že v dobách, na které neexistují snadné odpovědi a kdy je vaše utrpení velké, vám něco z nitra dokáže pomoci a chce vám pomoci.

Setkání s Bohem na divokých místech

Na neurologické úrovni dobrodružství usnadňuje hluboké učení. Na duchovní úrovni nás rizikové situace obnažují a činí nás zranitelnými. Když ustoupí mé ego, je více prostoru pro Boha. Dosažení další úrovně úspěchu vyžaduje riskovat: vylézt na větší horu, projít náročnější stezku, jet na větší vlně….. Moderní život má tendenci nás proti těmto rizikům očkovat, ale Bůh divokých míst toto bezpečí obírá a přivádí nás zpět do kontaktu s tím, kým máme být.  

Ježíš jako prorok

Myslím, že ve světě dochází k hnutí. Děje se to napříč náboženstvími. Děje se to mezi sekulárními a věřícími lidmi. Bublá to v srdcích lidí, kteří trpí. Když se lidé, kteří jsou motivováni revoluční láskou na Ježíšově prorocké cestě, spojí, aby s vědomím bolesti naší planety a s vědomím agónie chudých pracovali pro mír a proti nespravedlnosti, rasismu a nenávisti, mohou proměnit rozbitý svět směrem k milovanému společenství k Boží slávě.

Stín je nezbytný učitel

Je tu však ještě jedna stinná stránka, do níž nás vede Bůh a milost, a povaha samotné cesty. Mnozí svatí ji nazývali „temnou nocí“. Rozdíl je v tom, že stále cítíme, že jsme sem byli vedeni záměrně, nějakým způsobem. Víme, že se nacházíme v liminálním prostoru, mezi a mezi, na prahu – a musíme zde zůstat, dokud se nenaučíme něco podstatného. Stále to není žádná legrace – plná pochybností a „démonů“ všeho druhu – ale je to temná Boží noc. V takovém liminálním prostoru se odehrává veškerá proměna.