Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Na neurologické úrovni dobrodružství usnadňuje hluboké učení. Na duchovní úrovni nás rizikové situace obnažují a činí nás zranitelnými. Když ustoupí mé ego, je více prostoru pro Boha. Dosažení další úrovně úspěchu vyžaduje riskovat: vylézt na větší horu, projít náročnější stezku, jet na větší vlně….. Moderní život má tendenci nás proti těmto rizikům očkovat, ale Bůh divokých míst toto bezpečí obírá a přivádí nás zpět do kontaktu s tím, kým máme být.
Myslím, že ve světě dochází k hnutí. Děje se to napříč náboženstvími. Děje se to mezi sekulárními a věřícími lidmi. Bublá to v srdcích lidí, kteří trpí. Když se lidé, kteří jsou motivováni revoluční láskou na Ježíšově prorocké cestě, spojí, aby s vědomím bolesti naší planety a s vědomím agónie chudých pracovali pro mír a proti nespravedlnosti, rasismu a nenávisti, mohou proměnit rozbitý svět směrem k milovanému společenství k Boží slávě.
Je tu však ještě jedna stinná stránka, do níž nás vede Bůh a milost, a povaha samotné cesty. Mnozí svatí ji nazývali „temnou nocí“. Rozdíl je v tom, že stále cítíme, že jsme sem byli vedeni záměrně, nějakým způsobem. Víme, že se nacházíme v liminálním prostoru, mezi a mezi, na prahu – a musíme zde zůstat, dokud se nenaučíme něco podstatného. Stále to není žádná legrace – plná pochybností a „démonů“ všeho druhu – ale je to temná Boží noc. V takovém liminálním prostoru se odehrává veškerá proměna.
Přechody se mohou uskutečnit pouze tehdy, pokud jsme ochotni opustit to, co jsme znali, světy, které jsme si vytvořili, a naše předpoklady o tom, „jak se věci mají“. Opuštění je předstupněm znovuzrození. Odhodíme zavazadla společenských očekávání a jako jitrnice se otevřeme možnostem každého nového dne, každého nového okamžiku, i když jsou tyto možnosti stinné a dezorientující.
Doufám, že si uvědomujeme, že jsme všichni povoláni k učednictví stejným způsobem. Doufáme, že přijde chvíle, kdy budeme připraveni pustit své sítě. Jaké jsou naše sítě? Naše bezpečnostní systémy.
Než začneme mluvit o tom, že jsme se zbavili „falešného“ nebo odděleného já, potřebujeme alespoň prožitkový záblesk tohoto Pravého já. Myslím, že jediným a jediným účelem náboženství je dovést nás k prožitku Pravého Já.
Existuje Vnitřní připomínač a Vnitřní učitel (viz Jan 14,26; 16,4), který drží pohromadě všechny nesourodé a roztříštěné části našeho života, který vyplňuje všechny mezery, který vlastní všechny chyby, který odpouští všechna selhání – a který nás miluje do stále hlubšího života. To je popis práce Ducha svatého, který je pramenem, jenž v nás vyvěrá (Jan 7,38-39)
Jakmile potlačíme duchovní energii ve jménu tvrdého intelektu a vůle, nastoupí na místo Ducha tři ne tak zjevní démoni: účelnost, zákon a slušnost. Vidím mnoho křesťanů s dobrými úmysly, kteří žijí podle tohoto způsobu myšlení a neuvědomují si, že opustili dřeň evangelia pokoje a lásky a vkládají naději do „osvíceného“ vlastního zájmu.
Obraz Boha ve stvoření byl rozbit. Boží tvář na světě byla zkreslena. Celistvost přirozeného života byla roztříštěna. Přesto jsme právě v tomto rozbitém světě povoláni k tomu, abychom rozpoznali starostlivou povahu Stvořitele a objevili svátostnou povahu stvoření. . . .
Po celém tomto nádherném světě nás Bůh vyzývá, abychom rozšiřovali [Boží] království šalom – míru a svobody – spravedlnosti, dobroty, soucitu, péče, sdílení, smíchu, radosti a smíření. Bůh proměňuje svět právě v této chvíli skrze nás, protože Bůh v nás věří a protože nás miluje.