Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Bůh je radostný a Boží radost je nakažlivá. Když se napojíme na radost Páně, když vstoupíme do čisté radosti, která hoří jako miliarda galaxií v Božím srdci, brzy se ocitneme v situaci, kdy budeme křičet, tančit, zpívat, skákat, tleskat, kymácet se, smát se a jinak jásat a oslavovat.
Eucharistie by nás měla probudit k uvědomění, že v naší holé a nahé existenci proudí skrze nás důstojnost a síla – a totéž platí i pro všechny ostatní, i když si to většina z nich neuvědomuje. Takové tělesné uvědomění stačí k tomu, aby řídilo a posilovalo celý náš život víry.
V malých věcech může být velký význam a velká láska. Miluji borůvky a miluji vůni šeříků a miluji, jak si malé děti drží ruce, když přecházejí ulici…
Když jsme bdělou přítomností, klademe jednu nohu před druhou a už neexistuje žádné oddělení mezi světským a posvátným, mezi námi a Bohem.
V jazyce, ve kterém jsem vyrůstala, znamená „tady“ „místo, kde jsme“, ale také „tady“ ve smyslu „dávám ti to“. Mohla bych se od delfína indického naučit jazyk neustálé přítomnosti a nabízení? Jazyk, který zachraňuje druh před vyhynutím, jazyk, který dává život? Mohl bych se to naučit? Mohli bychom se to naučit? My, kteří klikáme jinak, na propojených počítačích dnem i nocí?
Naučit se přijímat vše s otevřeným srdcem, místo toho, abychom to od sebe odháněli… a bojovali proti tomu, co si myslíme, že by se nemělo stát, nám může přinést obrovskou svobodu… Všichni v životě zažijeme určitou míru bolesti; tomu se nelze vyhnout. Ale zda kromě té bolesti budeme trpět i nadále, záleží na nás.
Lawrence: Tato praxe začíná vírou, že Bůh je skutečně přítomen za všech okolností a za všech okolností:
Všechna tato úcta musí být projevována vírou, že Bůh skutečně žije v našich srdcích, a my je musíme ctít, milovat a sloužit jim v duchu a v pravdě… Jsou nekonečně dokonalí a mají svrchovanou moc, zaslouží si vše, čím jsme, a vše, co je na nebi i na zemi, nyní i na věky. Všechny naše myšlenky, slova a činy právem patří Bohu. Uveďme to do praxe.
Jednou z věcí, která mě na františkánském životě oslovila, je to, že je to život modlitby a činnosti, činnosti a modlitby, tam a zpět, jedno živí druhé….. Začala jsem se ubírat cestou stát se sekulární františkánkou a říkala jsem si, že se budu modlit a pak budu konat. Pak jsem si uvědomila, že je tu … něco mnohem zásadnějšího, a to je moje prosté bytí v přítomném okamžiku a vnímání lidskosti každého člověka přede mnou a vnímání živé země. Uvědomila jsem si, že jsem celý život tak nějak objektivizovala a kategorizovala, sotva jsem viděla živé věci. Viděla jsem je jako věci. Viděla jsem lidi v kategoriích. Musela jsem si osvojit zcela nové vědomí, schopnost reagovat a žít v přítomném okamžiku, abych byl otevřený tomu, co je mi vlastní.
přijmout přítomnost bílé soboty
Udělejte si dnes čas na to, abyste si sedli se všemi paradoxy života. Buďte plně přítomni, abyste mohli žít v nepohodlí této zkušenosti. Odpočívejte v prostoru čekání a nesnažte se přijít s jasnými odpověďmi nebo řešeními. Představte si, že jste na divoké hranici nebo stojíte na prahu. Vnímejte sami sebe s vědomím, že nemůžete plně přijmout to, co je na druhé straně, dokud nedovolíte, aby se toto místo zformovalo ve vašem srdci.
úžas nad přítomností: Stávám se pozornou vůči kráse v běžných, každodenních aspektech svého života. Není nic lahodnějšího než můj první ranní šálek čaje; žádný zážitek není příjemnější, než když mě můj syn, nyní mnohem vyšší než já, obejme; žádný pohled mi nepřipadá úchvatnější, znovu a znovu, než bílá borovice, která stojí den co den za mým dvorem. (Novinářka Krista Tippettová)