Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Kristus je světlo, které lidem umožňuje vidět věci v jejich plnosti. Přesným a zamýšleným účinkem takového světla je vidět Krista všude jinde. To je vlastně moje jediná definice pravého křesťana. Zralý křesťan vidí Krista ve všem a ve všech ostatních. To je definice, která nás nikdy nezklame, vždy od nás bude vyžadovat víc a nedá nám žádný důvod s kýmkoli bojovat, vylučovat ho nebo odmítat.
Jak stárneme, stává se “vážnost” simulakrem moudrosti, a dokonce i cti. Ochuzeni o čest, která nám byla v dětství odepřena, se stáváme velmi ochotnými účastníky jakéhosi duchovního zrání, které ctí hluboké a vážné, a to i na úkor prostého a krásného. Ve skutečnosti cesta k úžasu není sofistikovanost, intelekt nebo artikulace; je to zpětně natažená hodina…..
Pamatuj: chceš-li na cestě pokročit a vystoupit na místa, po nichž toužíš, není důležité mnoho myslet, ale mnoho milovat, a tak dělat vše, co v tobě nejlépe probouzí lásku
ez ohledu na to, kde se nacházíme, můžeme vstoupit do prostoru, který kdysi obýval Ježíš, a najít tam skutečnou přítomnost, která k nám promlouvá. Boží hledání nás může proměnit, ne tím, že nás pozvedne ze sebe samých, ale tím, že nás uzemní v radosti a zápase lidského bytí.
sme milovaní. Jsme důvěrně milováni dávno předtím, než nás milovali nebo zranili naši rodiče, učitelé, manželé, děti a přátelé. To je pravda našeho života. Je to skutečnost , kterou chci, abyste si sami pro sebe nárokovali. To je fakt, kterou vyslovuje hlas, jenž říká: “Ty jsi můj milovaný” [viz Mk 1,9-11].
Shrnutí a procvičení čtyřicátého pátého týdne 6. listopadu - 11. listopadu 2022 Neděle Jsem přesvědčen, že biblická tradice říká, že jediným absolutnem, které máme k dispozici, je věrná…
Cvičení Boží přítomnosti, i když je zpočátku trochu obtížné, dosahuje v duši skrytě podivuhodných účinků, přitahuje hojnost Božích milostí, a když se provádí věrně, vede duši nepozorovaně k tomuto prostému uvědomění, k tomuto láskyplnému pohledu na všude přítomného Boha. To je nejsvětější, nejpevnější, nejjednodušší a nejúčinnější forma modlitby.
Přítomnost je život s nohama pevně zakotvenýma v realitě, jakkoli se může zdát bledá a nejistá. Současnost znamená rozhodnout se věřit, že váš vlastní život stojí za hlubokou investici, místo abyste čekali na nějaký vzácný zázrak nebo pohádku. Přítomnost znamená, že chápeme, že tady a teď je posvátné, svátostné, protkané božskou nití i ve své prostotě. Zvláště ve své obyčejnosti.
Většinu své duchovní cesty jsem se učil, jak být přítomen, a na základě tohoto zakotvení v přítomnosti jsem se učil, jak dovolit, aby mnou hýbala láska. . . .
Věříme skutečně, že Bůh přebývá s námi, v našich životech a v přirozeném světě stvoření? Pohání nás Tělo Kristovo k tomu, abychom uvažovali o Bohu ve stvoření? Pokud ano, jak můžeme říci “Amen” na přijetí Těla Kristova a přitom se dopouštět ničení životního prostředí? Existuje rozpor mezi tím, co tvrdíme, že jsme, nebo spíše co tvrdíme, že vidíme, a tím, co skutečně děláme.