Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
František měl jedinečnou schopnost nazývat ostatní – zvířata, planety a živly – „bratry“ a „sestrami“, protože on sám byl malým bratrem. Přisuzoval ostatním bytostem a věcem vzájemnost, subjektivitu, „osobnost“ a důstojnost, protože nejprve ctil svou vlastní důstojnost jako Božího syna. (R.Rohr)
Když jsem vylil vše, co mé zraněné a bolavé srdce bylo pohnuto a schopno říct, Ježíš mě přitáhl k sobě a zašeptal mi do ucha tři slova, která mě osvobodila, slova, která ve mně dodnes zní jako ozvěna. Slyšel jsem ho šeptat: „Miluji tě!“ Omámený a překvapený tím, že jsem tak nevysvětlitelně milován, mi duch ve mě dal vědět, co jsme oba s Ježíšem čekali, až to slyšíme. Naklonil jsem se tedy blíž a zašeptal Ježíši své tajné „Miluji tě“.(James Finley)
Odpočiňte si v přítomnosti Milovaného, který přebývá v jeskyni vašeho srdce, v té vnitřní cele, kde jste povoláni prostě být. Pozvěte do své přítomnosti některé z pouštních matek a otců, aby byli s vámi.
Bůh je radostný a Boží radost je nakažlivá. Když se napojíme na radost Páně, když vstoupíme do čisté radosti, která hoří jako miliarda galaxií v Božím srdci, brzy se ocitneme v situaci, kdy budeme křičet, tančit, zpívat, skákat, tleskat, kymácet se, smát se a jinak jásat a oslavovat.
Eucharistie by nás měla probudit k uvědomění, že v naší holé a nahé existenci proudí skrze nás důstojnost a síla – a totéž platí i pro všechny ostatní, i když si to většina z nich neuvědomuje. Takové tělesné uvědomění stačí k tomu, aby řídilo a posilovalo celý náš život víry.
V malých věcech může být velký význam a velká láska. Miluji borůvky a miluji vůni šeříků a miluji, jak si malé děti drží ruce, když přecházejí ulici…
Když jsme bdělou přítomností, klademe jednu nohu před druhou a už neexistuje žádné oddělení mezi světským a posvátným, mezi námi a Bohem.
V jazyce, ve kterém jsem vyrůstala, znamená „tady“ „místo, kde jsme“, ale také „tady“ ve smyslu „dávám ti to“. Mohla bych se od delfína indického naučit jazyk neustálé přítomnosti a nabízení? Jazyk, který zachraňuje druh před vyhynutím, jazyk, který dává život? Mohl bych se to naučit? Mohli bychom se to naučit? My, kteří klikáme jinak, na propojených počítačích dnem i nocí?
Naučit se přijímat vše s otevřeným srdcem, místo toho, abychom to od sebe odháněli… a bojovali proti tomu, co si myslíme, že by se nemělo stát, nám může přinést obrovskou svobodu… Všichni v životě zažijeme určitou míru bolesti; tomu se nelze vyhnout. Ale zda kromě té bolesti budeme trpět i nadále, záleží na nás.
Lawrence: Tato praxe začíná vírou, že Bůh je skutečně přítomen za všech okolností a za všech okolností:
Všechna tato úcta musí být projevována vírou, že Bůh skutečně žije v našich srdcích, a my je musíme ctít, milovat a sloužit jim v duchu a v pravdě… Jsou nekonečně dokonalí a mají svrchovanou moc, zaslouží si vše, čím jsme, a vše, co je na nebi i na zemi, nyní i na věky. Všechny naše myšlenky, slova a činy právem patří Bohu. Uveďme to do praxe.