Důvěřovat natolik, abychom se otevřeli

Máme-li dospět k víře, že Síla, která je větší než my sami, nám může navrátit zdravý rozum, pak k této víře dospějeme tak, že si osvojíme schopnost prosté, jasné a nezatížené přítomnosti. Ti, kdo dokáží být přítomni hlavou, srdcem i tělem zároveň, se vždy setkají s Přítomností, ať už ji nazývají Bohem, nebo používají jiné slovo.

Právě tady a teď

O kolik vyšší, širší, hlubší a bohatší se stává náš život, když se probudíme do přítomnosti skutečného, divokého, tajemného, živého Boha…. Můžeme odpovědět prezentací [sebe sama] a říci: „Tady jsem, Pane. Vnímám tě, vnímáš mne.“ V tomto okamžiku se nám otevírají dveře. Začneme žít s neustálým Tady jsem a tady jsi ty v našich srdcích, zvoucím k neustálému, životnímu spojení, nepřerušovanému společenství, celoživotnímu přátelství – počínaje právě tady, počínaje právě teď.

Setkání s realitou: Týdenní shrnutí

Boží život žije sám v sobě ve mně. Uvědomuji si, že život žije sám v sobě ve mně.

Boží láska žije sama sebe ve mně. Uvědomuji si, že ve mně žije láska.

Nemůžeme nežít v Boží přítomnosti. To není měkká nebo sentimentální spiritualita; paradoxně vyžaduje důvěru, kterou je třeba mnohokrát zvolit, a odevzdanost, která se vždy těžce získává.

Probuzení do života

Když začnete chápat svůj život ve světle těchto okamžiků, uvědomíte si ten pocit, že kloužete po povrchu hlubin vlastního života. Je to o to nešťastnější, že nevysvětlitelná Boží jednota s námi se skrývá v hlubinách, nad kterými kloužeme. Pak je tu dar svaté nespokojenosti. Říkáme si: „Nelíbí se mi, že takhle žiju“. Nelíbí se mi žít ve vyhnanství z tohoto vnitřního bohatství, které mě čas od času navštíví a oživí mě zevnitř….. Chci setrvávat v hlubinách, které tak letmo zahlédnu.

Jen tohle

Při výdechu se cvičte v přijímání toho, že život je takový, jaký je v tomto okamžiku. Dovolte mu být zde, právě takový, jaký je. Vdechujte pocit dostatku, spokojenosti, že vlastně všechno je v pořádku právě tady a teď, že nic víc nepotřebujeme. Vydechujte přijetí toho, jak se věci mají.  

Udržovaný dech za dechem

eště úžasnější bylo, že toto milostivé vědomí Boha a mě, jak se navzájem vdechujeme a vydechujeme, pokračovalo po další tři dny. Ne že bych chodil v nějakém transu. Vlastně spíše naopak, protože jsem se cítil velmi přítomný každé věci, kterou jsem během dne dělal, ale přítomný ve všudypřítomném základním vědomí, že jsem v přítomnosti Boha, který mě podporuje dech po dechu, zná mě skrz naskrz s pronikavým smyslem pro milosrdenství bez konce. 

Vidět a poznat není totéž

Kristus je světlo, které lidem umožňuje vidět věci v jejich plnosti. Přesným a zamýšleným účinkem takového světla je vidět Krista všude jinde. To je vlastně moje jediná definice pravého křesťana. Zralý křesťan vidí Krista ve všem a ve všech ostatních. To je definice, která nás nikdy nezklame, vždy od nás bude vyžadovat víc a nedá nám žádný důvod s kýmkoli bojovat, vylučovat ho nebo odmítat. 

Buďte přítomni jako dítě

Jak stárneme, stává se „vážnost“ simulakrem moudrosti, a dokonce i cti. Ochuzeni o čest, která nám byla v dětství odepřena, se stáváme velmi ochotnými účastníky jakéhosi duchovního zrání, které ctí hluboké a vážné, a to i na úkor prostého a krásného. Ve skutečnosti cesta k úžasu není sofistikovanost, intelekt nebo artikulace; je to zpětně natažená hodina…..