Jednou z věcí, která mě na františkánském životě oslovila, je to, že je to život modlitby a činnosti, činnosti a modlitby, tam a zpět, jedno živí druhé….. Začala jsem se ubírat cestou stát se sekulární františkánkou a říkala jsem si, že se budu modlit a pak budu konat. Pak jsem si uvědomila, že je tu … něco mnohem zásadnějšího, a to je moje prosté bytí v přítomném okamžiku a vnímání lidskosti každého člověka přede mnou a vnímání živé země. Uvědomila jsem si, že jsem celý život tak nějak objektivizovala a kategorizovala, sotva jsem viděla živé věci. Viděla jsem je jako věci. Viděla jsem lidi v kategoriích. Musela jsem si osvojit zcela nové vědomí, schopnost reagovat a žít v přítomném okamžiku, abych byl otevřený tomu, co je mi vlastní.
Láskyplné odevzdání
přijmout přítomnost bílé soboty
Udělejte si dnes čas na to, abyste si sedli se všemi paradoxy života. Buďte plně přítomni, abyste mohli žít v nepohodlí této zkušenosti. Odpočívejte v prostoru čekání a nesnažte se přijít s jasnými odpověďmi nebo řešeními. Představte si, že jste na divoké hranici nebo stojíte na prahu. Vnímejte sami sebe s vědomím, že nemůžete plně přijmout to, co je na druhé straně, dokud nedovolíte, aby se toto místo zformovalo ve vašem srdci.
Radikální milost
úžas nad přítomností: Stávám se pozornou vůči kráse v běžných, každodenních aspektech svého života. Není nic lahodnějšího než můj první ranní šálek čaje; žádný zážitek není příjemnější, než když mě můj syn, nyní mnohem vyšší než já, obejme; žádný pohled mi nepřipadá úchvatnější, znovu a znovu, než bílá borovice, která stojí den co den za mým dvorem. (Novinářka Krista Tippettová)
Proč je vtělení důležité
R.Rohr: Židům 4,15: „Nemáme přece velekněze, který by nedokázal soucítit s naší slabostí, ale máme toho, který byl v každém ohledu jako my, zakusil každé pokušení a nikdy neustoupil“ (můj překlad). Ježíšův život nám ukazuje, že se nemusíme bát hloubky a šíře vlastního života, toho, co nám tento svět nabízí nebo co po nás žádá.
Jediná přítomnost
Řečeno nejjednodušším náboženským jazykem, moderní [člověk] musí vědět, že [je] Božím dítětem a že Bůh života ve všech jeho částech a Bůh lidského srdce jsou jedno a totéž. Takové ujištění oživí smysl pro sebe sama a zvýrazní smysl pro dějiny hřejivostí velké důvěry.
Důvěřovat natolik, abychom se otevřeli
Máme-li dospět k víře, že Síla, která je větší než my sami, nám může navrátit zdravý rozum, pak k této víře dospějeme tak, že si osvojíme schopnost prosté, jasné a nezatížené přítomnosti. Ti, kdo dokáží být přítomni hlavou, srdcem i tělem zároveň, se vždy setkají s Přítomností, ať už ji nazývají Bohem, nebo používají jiné slovo.
Právě tady a teď
O kolik vyšší, širší, hlubší a bohatší se stává náš život, když se probudíme do přítomnosti skutečného, divokého, tajemného, živého Boha…. Můžeme odpovědět prezentací [sebe sama] a říci: „Tady jsem, Pane. Vnímám tě, vnímáš mne.“ V tomto okamžiku se nám otevírají dveře. Začneme žít s neustálým Tady jsem a tady jsi ty v našich srdcích, zvoucím k neustálému, životnímu spojení, nepřerušovanému společenství, celoživotnímu přátelství – počínaje právě tady, počínaje právě teď.
Setkání s realitou: Týdenní shrnutí
Boží život žije sám v sobě ve mně. Uvědomuji si, že život žije sám v sobě ve mně.
Boží láska žije sama sebe ve mně. Uvědomuji si, že ve mně žije láska.
Nemůžeme nežít v Boží přítomnosti. To není měkká nebo sentimentální spiritualita; paradoxně vyžaduje důvěru, kterou je třeba mnohokrát zvolit, a odevzdanost, která se vždy těžce získává.
Přivádění vnějšího světa do vnitřního
Ježíš i František věděli, že vše stvořené je poselstvím o Boží podstatě. Příroda nebyla prázdná od božství. Vnímání přírody jako světské nebo pouze funkční vytvořilo velkou část osamělosti a zdánlivé nesmyslnosti našeho současného pohledu na svět.
Probuzení do života
Když začnete chápat svůj život ve světle těchto okamžiků, uvědomíte si ten pocit, že kloužete po povrchu hlubin vlastního života. Je to o to nešťastnější, že nevysvětlitelná Boží jednota s námi se skrývá v hlubinách, nad kterými kloužeme. Pak je tu dar svaté nespokojenosti. Říkáme si: „Nelíbí se mi, že takhle žiju“. Nelíbí se mi žít ve vyhnanství z tohoto vnitřního bohatství, které mě čas od času navštíví a oživí mě zevnitř….. Chci setrvávat v hlubinách, které tak letmo zahlédnu.