Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Jak se říká a jak zní píseň: „Na jménu Ježíš je něco zvláštního!“ Zjistila jsem, že mé mlčení bylo modlitbou. Moje ochota důvěřovat neznámému byla modlitbou. Moje zoufalství bylo modlitbou. Moje touha po Přítomnosti, která je jistě větší než já, byla modlitbou. Řekla bych, stejně jako Jákob: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ (Therese Taylor-Stinsonova)
Když jsem vylil vše, co mé zraněné a bolavé srdce bylo pohnuto a schopno říct, Ježíš mě přitáhl k sobě a zašeptal mi do ucha tři slova, která mě osvobodila, slova, která ve mně dodnes zní jako ozvěna. Slyšel jsem ho šeptat: „Miluji tě!“ Omámený a překvapený tím, že jsem tak nevysvětlitelně milován, mi duch ve mě dal vědět, co jsme oba s Ježíšem čekali, až to slyšíme. Naklonil jsem se tedy blíž a zašeptal Ježíši své tajné „Miluji tě“.(James Finley)
Je důležité to pochopit, protože ve skutečnosti neexistuje způsob, jak hovořit o způsobu modlitby nebo duchovním učení pouštních otců. Neměli systematický způsob; měli tvrdou práci a zkušenosti z celého života, kdy se snažili nasměrovat každý aspekt těla, mysli a duše k Bohu, a o tom také hovořili. To také mysleli modlitbou: modlitba nebyla činností, kterou vykonávali několik hodin denně, byla to život neustále obrácený k Bohu.
R.Rohr:
Věřím, že právě to znamená kříž. Ježíšovy zdvižené paže jsou aktem solidarity a soucitu s lidskou situací. Takže až budeme dnes ráno a každé ráno sedět v tichu, modleme se za to, abychom se modlili za toto: za nárůst soucitu tím, že se zbavíme falešných kódů čistoty a programů, o kterých si myslíme, že nás činí svatými nebo hodnými Boží lásky.
modlitba Čerokijů: Když se rozhlížím po tomto posvátném kruhu, vidím, že jsem spřízněn s celým tvým stvořením a že každý v tomto kruhu je stejně posvátný jako já. Všem jsi nám dal příběhy, které můžeme vyprávět, ale ve všech našich příbězích nacházíme tebe. Právě tebe v druhém si nejvíce cením, Velké tajemství. Prosím, uč mě o sobě v tomto posvátném kruhu, abych tě mohl poznat a více tě odrážet na této dobré zemi, v celém společenství stvoření, včetně lidí. Děkuji ti!
R.Rohr: Má-li mít náboženství a věřící lidé tváří v tvář masivnímu obchodování se smrtí a popírání této doby nějakou morální důvěryhodnost, musíme s velkým spěchem přejít k životu v politické svatosti.
Barbara Harrisová: Ježíš nás slyší, když voláme, ale odmítá vyskočit, když zmáčkneme tlačítko paniky. Bojíme se spoléhat na tuto přítomnost a zachraňující moc. Ve spěchu a úzkosti máme tendenci spoléhat se na to, co můžeme vidět, spočítat, nahmatat a pocítit. Zapomínáme, že takové věci pominou. Potřebujeme, slovy starého hymnu, „stavět své naděje na věčných věcech a držet se neměnné Boží ruky“.
R.Rohr: Přímluvné nebo prosebné modlitby jsou jedním ze způsobů, jak svůj život zasadit do naprosté upřímnosti a strukturální pravdy. Všichni jsme před Bohem a vesmírem navždy prosebníky.
Začala jsem vše vidět novýma očima
Během této doby se změnil způsob, jakým jsem se modlila. Před mou ztrátou byly mé modlitby prosbami za věci, v něž jsem doufala, že je budu mít, nebo přímluvami za druhé. Nyní moje jediná modlitba zněla: „Ukaž mi. Ukaž mi“ nebo „Nauč mě vidět“. Vedení z mého nitra mě skrze tuto modlitbu začalo proměňovat. Pocítila jsem upřímnou touhu pomoci druhým uvědomit si to, co jsem si začala uvědomovat já – že v dobách, na které neexistují snadné odpovědi a kdy je vaše utrpení velké, vám něco z nitra dokáže pomoci a chce vám pomoci.
Mystikové, ti, kdo se skutečně modlí, to vědí. Ti, kdo hluboce vstupují do velkého tajemství, nezažívají Boha, který srovnává, rozlišuje a soudí. Zakoušejí všeobjímajícího příjemce, příjemce, který v každém jednotlivci rozpoznává božský obraz.