Mám za to, že když říkáte pravdu, jste blízko Bohu. Když Bohu řeknete: “Jsem vyčerpaný a deprimovaný až za hrob, vůbec se mi teď nelíbíš a od většiny lidí, kteří v Tebe věří, se odvracím,” může to být to nejupřímnější, co jste kdy řekli. Kdybyste mi řekli, že jste Bohu řekli: “Je to všechno beznadějné a nemám ani ponětí, jestli existuješ, ale potřeboval bych pomocnou ruku,” skoro by mi to vehnalo slzy do očí, slzy hrdosti na vás, na odvahu, kterou je třeba mít, abyste byli skuteční – opravdu skuteční. Chtěla bych si vedle tebe sednout ke stolu.
