R.Rohr: Přímluvné nebo prosebné modlitby jsou jedním ze způsobů, jak svůj život zasadit do naprosté upřímnosti a strukturální pravdy. Všichni jsme před Bohem a vesmírem navždy prosebníky.
Smyslem je růst
Začala jsem vše vidět novýma očima
Během této doby se změnil způsob, jakým jsem se modlila. Před mou ztrátou byly mé modlitby prosbami za věci, v něž jsem doufala, že je budu mít, nebo přímluvami za druhé. Nyní moje jediná modlitba zněla: „Ukaž mi. Ukaž mi“ nebo „Nauč mě vidět“. Vedení z mého nitra mě skrze tuto modlitbu začalo proměňovat. Pocítila jsem upřímnou touhu pomoci druhým uvědomit si to, co jsem si začala uvědomovat já – že v dobách, na které neexistují snadné odpovědi a kdy je vaše utrpení velké, vám něco z nitra dokáže pomoci a chce vám pomoci.
Skutečné setkání
Mystikové, ti, kdo se skutečně modlí, to vědí. Ti, kdo hluboce vstupují do velkého tajemství, nezažívají Boha, který srovnává, rozlišuje a soudí. Zakoušejí všeobjímajícího příjemce, příjemce, který v každém jednotlivci rozpoznává božský obraz.
Mechthildino volání k soucitu
Radikální soucit, který si představuje jako jádro praktického jednání, nemůže vzniknout z pocitu povinnosti nebo z donucení pravidly či emoce. Je to smysl srdce, který činí nesnesitelným být lhostejný k potřebám druhého nebo považovat někoho za „nižšího“ než sebe.
Nesmrtelný diamant
Až vám příště přijde na mysl nějaká zášť, negativita nebo podráždění a budete ji chtít přehrát nebo se k ní připoutat, přesuňte tuto myšlenku nebo osobu doslova do prostoru svého srdce, protože takové komentáře jsou téměř celé uloženy ve vaší hlavě. Tam je obklopte tichem (což je v srdci mnohem snazší). Tam ji obklopte krví, která vám často bude připadat teplá jako uhlíky. Na tomto místě je téměř nemožné komentovat, soudit, vytvářet dějové linie nebo zůstat nepřátelský.
Od strachu ke spojení
Pokud naše modlitba jde do hloubky a takříkajíc „vtrhne“ do našeho nevědomí, celý náš pohled na svět se změní ze strachu na spojení. Už nežijeme uvnitř svého křehkého a zapouzdřeného já a necítíme potřebu ho chránit. V meditaci se posouváme od vědomí ega k vědomí duše, od pohonu strachu k pohonu lásky. To je vše v několika slovech!
Potřebujeme Boha, aby nás podržel a vedl
Bezvýchodná situace a příležitost
Neexistuje jen takzvaná temná noc duše, ale [také] temná noc světa. Co když je náhodou naše doba vývoje dobou temné noci – dobou krize a přechodu, kterou je třeba pochopit, má-li být součástí učení se nové vizi a harmonii lidského druhu a planety?
Zde v prachu a špíně
Mám za to, že když říkáte pravdu, jste blízko Bohu. Když Bohu řeknete: „Jsem vyčerpaný a deprimovaný až za hrob, vůbec se mi teď nelíbíš a od většiny lidí, kteří v Tebe věří, se odvracím,“ může to být to nejupřímnější, co jste kdy řekli. Kdybyste mi řekli, že jste Bohu řekli: „Je to všechno beznadějné a nemám ani ponětí, jestli existuješ, ale potřeboval bych pomocnou ruku,“ skoro by mi to vehnalo slzy do očí, slzy hrdosti na vás, na odvahu, kterou je třeba mít, abyste byli skuteční – opravdu skuteční. Chtěla bych si vedle tebe sednout ke stolu.
Chuť do života, láska ke stvoření
Tereziným oblíbeným obrazem přírody byla voda. Hojně mluví o tekoucích pramenech, tůních, studánkách a fontánách, řekách, vlnách a moři a nabádá nás, abychom zavlažovali svá srdce vodou Života. Když místo toho zahlcujeme svůj život malichernostmi a nekonečnou roztěkaností, vidí nás zabředlé v bažině, jak se snažíme dostat kalnou vodu z louže.
Upřímná a pokorná modlitba
Zde je můj život. Zde je má čest. Zde je má vůle. Všechny ti je dávám. Jsem tvoje. Použij mě, jak chceš….
Duše je jeho duší. Má ji ve své moci. On ji osvětluje. Zdá se, že ji chrání před tím, aby ho urazila. Pomáhá jí, aby se probudila ve službě jemu…..
Dokud přijímá Boží milosti s pokorou a vděčností a má stále na paměti, že je dává Milovaný a že ona sama téměř nic nedělá, zachovává si vyrovnanost.