Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Sikhská aktivistka Valarie Kaur :Když se lidé dobrovolně spojí, aby vytvořili svou vlastní vizi, začnou si přát její uskutečnění s takovou vášní, že k ní začnou vytvářet aktivní cestu vedoucí z přítomnosti. Duch a cesta k jeho uskutečnění se spojí. Místo toho, abychom se viděli jen jako oběti, začneme se vnímat jako součást pokračujícího boje lidských bytostí nejen o přežití, ale i o vývoj ve více lidské bytosti.
Velká síť je utkaný svět planety a lidí a Boha, který v ní přebývá.
Posun od Boha v zenitu velkého řetězce bytí k Bohu s námi ve velké síti sounáležitosti je jádrem dnešní duchovní revoluce….. Velká síť je utkaný svět planety a lidí a Boha, který v ní přebývá.
Nechci být redukována na své symptomy a diagnózu. Svázaná. Učím se, jaký je rozdíl mezi zajetím a odpočinkem, mezi nemocí a stavem. Není na mně nic špatného. Koneckonců jsem to jediné já, které jsem kdy poznala. Ale někdy potřebuji zpomalit, zkontrolovat, jestli jsem v pořádku; podívat se na emotivní hromádku příze v mém klíně, zrušit pár řad a zkusit to znovu. Potřebuji vědět, že věci, které upustím, věci, které nemůžu dělat tak, jak bych chtěla, těžké části mého života nejsou selháním. Jsou důkazem toho, že jsem člověk.
. Měli jste někdy pocit, že na vás spočívá Boží Duch? Ačkoli jsou mnozí proroci v Bibli představeni jako jednotliví nositelé Božího slova, často existovalo společenství dalších proroků, z něhož pocházeli nebo s nímž byli spojeni. A kdo je tedy vaším společenstvím? … Pokud jste povoláni k prorockému úkolu, a myslím, že v některých ohledech jsme jimi všichni – kde je vaše prorocké společenství, které vás bude živit a podporovat, vést a pomáhat vám?
Jsme v podstatě společenské bytosti a já jsem jen jednou částí odrazu velkého Božího tajemství. Každý z nás je prostě jen jedním otiskem prstu nebo stopou Boha. Jsme bytostně propojeni jeden s druhým. Vzor vesmíru spočívá v tom, že jsme jedno.
Teprve když se uvidíme ve svém skutečném lidském kontextu, jako členové rasy, která má být jedním organismem a „jedním tělem“, začneme chápat pozitivní význam nejen úspěchů, ale i neúspěchů a nehod v našem životě. Mé úspěchy nejsou mé vlastní. Cestu k nim mi připravili jiní. Plody mé práce nejsou mé vlastní: připravuji totiž cestu k úspěchům jiných. . . .
sounáležitost není založena na postavení, úspěchu a nebo pohlaví. Je založena na hluboké víře, že záleží úplně na každém z nás, že každý je v něm vítán a každý je milován, bez podmínek, bez výjimek.
Je mi smutno, že musím konstatovat, jak se po staletí naše křesťanská idea postupně zužovala až na dnešní stav, který můžeme nazvat soukromé spasení. Církev se stala čerpací stanicí, kde v neděli naplníme nádrž své víry. Máme komprimovanou představu o spasení.