023-3 Proroci

Myslitelé velkého obrazu

Uvažovat o věcech ve světle věčnosti je velkým objasněním. Možná nás to napadne na smrtelné posteli, když si říkáme: “Bude to mít nějaký význam? Má to vůbec nějaký význam? Bude tahle maličkost, kvůli které se teď rozčilujeme a pohoršujeme, ve světle věčnosti vůbec něco znamenat?” To je otázka. Prorok nebo prorokyně mluví pravdivě a v nejširších souvislostech

Láska neškodí        

Musíme si položit otázku: “Je vesmír přátelské místo, nebo ne?”. Duchovní zkušenost spočívá v důvěře, že když se přestaneme držet, bude nás držet Vrozené dobro. Mnozí z nás to nazývají Bohem, ale není to nutné. Důležitá je důvěra. Když se do takové Prvotní lásky propadneme, uvědomíme si, že vše je v základu v pořádku.

ekonomie nepočítání

Žít to, pro co jsme “nadšení”

Některé nové studie naznačují, že křesťané ani tak neopouštějí křesťanství, jako spíše se sjednocují se skupinami, které žijí křesťanské hodnoty ve světě – namísto toho, aby se v neděli opět scházeli jen k poslechu čtení, recitaci vyznání víry a zpěvu písní. Ježíš nepotřebuje náš zpěv; místo toho musíme jednat jako společenství

Duch svatý - křest ohněm

Síla smíření

Obnovení království skrze moc Ducha ve skutečnosti převrátilo status quo. Jak již předpověděli Maria a Zachariáš, ti, kdo se nacházejí na spodku společenského žebříčku – ženy, mládež a otroci – budou příjemci Ducha a nositeli jeho moci [Lk 1,46-55; 1,67-79].

paradox krásy a trní

Modlitba za moudrost

Ježíš přišel, aby nás učil moudrosti. Přinesl nám poselství, které nám nabízí cestu jak se osvobodit od lží světa, a také od toho jak lžeme sami sobě. Slova evangelia působí na naše alternativní vědomí, staví pevný základ, který nám pomůže osvobodit se od každého společenského řádu a od každé ideologie. Ten základ ježíš pojmenoval Boží vládou, která je v tomto světě, ale její působení v něm není. Ona je tam, kde vzniká víra. Už nemusíme důvěřovat systémům a -ismům ve světě, ale stavíme se na místo, kde můžeme nabízet svůj díl soli, kvasu a světla. Je to neškodné místo, kde nemáme jistotu pravdy. Je to místo nenápadné, tajemné, kde nemáme žádnou jistotu, ale kde jsme spokojeni s tím, že vlastně skoro nic nevíme.