Mystika

Vtělení: Boží pokora

frantiskanLeave a comment

Jak by vypadal svět, kdyby křesťané skutečně věřili v pokorného Boha? Kdyby následování Boha chudoby a pokory vedlo k tomu, že by se vzdali svých názorů, předsudků a soudů, aby mohli být otevřenější k tomu, milovat druhé tam, kde jsou, stejně jako Bůh? František putoval po světě ve stopách Krista, ne proto, aby se podobal Kristu, ale protože to byly stopy božské pokory. Objevil, že Bůh v lásce sestupuje, aby se s námi setkal tam, kde jsme, a našel Boha v těch nej neočekávanějších podobách…( Ilia Delio)

Mystika

Nekonečno v konečnu

frantiskanLeave a comment

František měl jedinečnou schopnost nazývat ostatní – zvířata, planety a živly – „bratry“ a „sestrami“, protože on sám byl malým bratrem. Přisuzoval ostatním bytostem a věcem vzájemnost, subjektivitu, „osobnost“ a důstojnost, protože nejprve ctil svou vlastní důstojnost jako Božího syna. (R.Rohr)

Mystika

Milost a propojenost

frantiskanLeave a comment

Byla to právě jedinečná osoba Ježíše, do níž se František z Assisi (1182–1226) zamiloval, a to právě v jeho vtěleném a pokorném stavu, ztotožňující se s vyloučenými a malými, které Ježíš nazývá „těmi nejmenšími“ (Matouš 25,40). Zaujetí pro okraj a dno bylo vždy jádrem františkánské mystiky, což vysvětluje její trvalé ztotožnění s chudobou a utrpením.(R.Rohr)

Jób

Jób a tajemství utrpení

frantiskanLeave a comment

Vlastně ještě nedávno bych v radost také nevěřila. Je zvláštní to takhle říkat – ale já v radost věřím. Nesmíme ji zaměňovat za nic menšího, než čím ve skutečnosti je: jedním z nejmocnějších způsobů, jak prožíváme nejhlubší a nejléčivější formy vděčnosti, potěšení a naděje. Je to jakýsi druh transcendence; radost je záblesk lásky, odpuštění a celistvosti, který nás na okamžik vytrhne z reality a vrátí nás k nám samým, jako by to bylo poprvé…(Kate Bowler)

Jób

Utrpení a mlčení

frantiskanLeave a comment

Ticho zachovávané s druhými má zvláštní kvalitu. Je jako jemný závoj, který zachovává odstup, a přesto podivuhodně prohlubuje vzájemné vnímání. Ticho od nás vyžaduje, abychom byli vnímaví k nevyřčeným potřebám druhých, potřebám, o nichž oni sami možná ještě nevědí. Je to mocný prostředek k posilování vzájemné podpory mezi námi, které si Bůh svěřil jeden druhému v této poušti bolesti a pochybností.(Ellen F. Davis)