Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Myslím, že přijetí této výzvy k solidaritě s širší bolestí světa je tím, co znamená být „křesťanem“. Být Ježíšovým následovníkem vyžaduje velkou vnitřní svobodu. Jeho život je pro nás možností, volbou, povoláním a my máme naprostou svobodu říct ano, ne nebo možná. Nemusíme to dělat proto, aby nás Bůh miloval. O to je již postaráno. Děláme to proto, abychom Boha milovali také a milovali to, co Bůh miluje, a tak, jak Bůh miluje! (R.Rohr)
Jobe.Tvůj příběh mi skutečně dává naději. Dává mi pocit, že dokud člověk žije na zemi, neexistuje žádná záruka, že nebude trpět, ať už je jakkoli nevinný nebo spravedlivý. (Gregorio Nsomboro)
Jsem přesvědčen, že lidé, kteří neprožívají hluboké pocity, nakonec ani hluboce nerozumí. Právě proto, že je Jób ochoten prožívat své emoce, je schopen se vyrovnat s tajemstvím utrpení ve své hlavě, srdci i nitru. Rozumí tomu komplexně, a proto se jeho prožitek smutku stává jak celistvým, tak posvátným.(R.Rohr)
Někteří viděli a uvěřili; jiní neviděli a přesto uvěřili. V centru obou zkušeností je Bůh v těle, který nás miluje v našich vlastních zraněných místech. (Yolanda Pierce)
Jak můžeme stát s Bohem a sdílet s ním božskou milující laskavost uprostřed až příliš reálné a až příliš často opakované lidské krutosti?
R.Rohr: Všechny příběhy o uzdravení Ježíšem jsou přítomnou starostí o lidské utrpení v tomto světě. Říkají nám, že Bůh se hluboce zajímá o tragický stav člověka nyní. Ježíšova uzdravující služba odhaluje Boží solidaritu s utrpením.
A radost je také disciplína. Hledáme ji, hladovíme po ní a žízníme po ní, cvičíme ji, dokud se nestane zvykem. Jak? Tím, že v každém okamžiku zaměříme svou pozornost i na ty nejmenší předměty, vjemy a emoce, které nám stojí na cestě. Musíme se naučit ji hledat, dokud se naše hledání nestane zvykem.
R.Rohr: To, že nás slzy očistily, poznáme podle toho, že pak už nemusíme nikoho obviňovat, dokonce ani sami sebe. Je to naprostá proměna a očištění duše a my víme, že to přišlo od Boha. Je to tak, jak to je, a nějakým způsobem je v tom Bůh.
Strašná touha po jistotách a rigidním společenském řádu charakterizuje posledních pět set let západního křesťanství a duši to prostě vůbec neslouží. Jakmile jsme ztratili spiritualitu temnoty jako svého druhu světla, nebylo prostě moc prostoru pro růst ve víře, naději a lásce. A tak Bůh, jak dokládá Cesta dokonalosti, musí přicházet nepřímo: zastihnout nás nepřipravené a mimo kontrolu, když jsme prázdní, místo abychom byli plní sami sebe.
držuj nás a orientuj nás v realitě, ve které nyní žijeme.
Pomáhej nám udržovat tempo. Udržuj nás bdělé
na to, co by se dalo udělat právě teď.
„Budu tě posilovat a pomáhat ti;
podpořím tě svou spravedlivou pravicí.“
-Izajáš 41:10