tři dary

Odpuštění je proces

Možná teď potřebujeme odpouštět jen v blízkém okolí: lidem v našich rodinách a komunitách, lidem, vedle kterých bojujeme. Než abychom odsuzovali milosrdenství, raději ho zkusíme v malých dávkách. Odtud se možná odpuštění a milost rozšíří a pokryjí nás, stanou se více vzduchem, který dýcháme.

tři dary

Odpuštění a svoboda

R.Rohr: Skutečné odpuštění vedené Duchem vždy osvobozuje a uzdravuje alespoň jednu ze zúčastněných stran, a doufejme, že obě. Pokud pouze zachovává mou morální výšku – jako velkorysého „křesťana“ -, pochybuji, že je to vůbec pravé odpuštění. V odpuštění žijeme podle své skutečné a nejhlubší důstojnosti. Pak se řídíme silou a logikou, které nám nejsou vlastní. 

odolnost a růst

Zásadní konverze

Naše kontemplativní praxe je „laboratoří“, v níž se učíme umírat svým pomíjivým identitám, emocím a myšlenkám, abychom mohli přijmout vždy trvalé a dokonalé zrcadlení Božího pohledu. Zbytek našeho života se stává polem, na němž prožíváme tuto účast na Lásce, odrážíme pohled milosti na Druhého a pak nám zbývá spousta pro všechny ostatní.

Jaro v nás

Nejkrásnější Ježíšovou metaforou pro tuto vnitřní zkušenost milosti je „pramen v tobě“. Tento pramen není mimo nás, je v nás a tryská k věčnému životu. Duchovní poznání a duchovní poznávání je ve skutečnosti vždy znovupoznáním. Je to uvědomění si, že to, co už víme, je na určité hluboké úrovni pravda.

Nezasloužená štědrost

Milost nelze chápat podle nějaké knihy zásluh a záporů. Nelze se jí držet podle vzorců kupování, prohrávání, vydělávání, dosahování nebo manipulace, podle kterých bohužel žije většina z nás. Milost je doslova „k mání“. Je to Bůh, který věčně rozdává Boha – za nic, kromě samotného dávání. Věřím, že milost je životní energie, díky níž kvetou květiny, zvířata s láskou vychovávají svá mláďata, děti se usmívají a planety zůstávají na svých oběžných drahách – bez jakéhokoli dobrého důvodu kromě samotné lásky.

47-jpg

Sdílení Boží milosti

Struktura darů ve vesmíru je strukturou vzájemně závislého společenství přírody a bližních, které se táhne napříč věky a v němž pečujeme o to, co nám bylo předáno, a jako odpověď dáváme dary druhým. Nejedná se o uzavřený kruh výměny; spíše se podobá kruhům, které se vlní na rybníku, když se do vody vhodí oblázek.

47-jpg

Postoj vděčnosti

Jsme Božím uměleckým dílem stvořeným v Ježíši Kristu. Jediné, co můžeme dělat, je být tím, čím nás činí Boží Duch, a být Bohu vděční za bohatství, kterým nás Bůh obdařil. Pokora, vděčnost a láskyplná služba druhým jsou pravděpodobně nejvhodnějšími odpověďmi, které můžeme učinit.

Druhý pohled

Toto je můj druhý pohled. Vyplatí se na něj čekat, protože jen druhý pohled vidí plně a pravdivě. Vidí sebe sama, druhého, a dokonce i Boha soucitnýma očima Boha samotného. Z tohoto místa musí vycházet opravdové jednání. Jinak je většina našeho jednání pouhou reakcí a nemůže přinést „trvalé ovoce“ (Jan 15,16).

Neboj se

Řeka milosti

Zůstat v Božích rukou, důvěřovat mu, znamená, že se obvykle musíme zbavit připoutanosti na osobních pocitech – které stejně pominou. Hluboce věřící lidé rozvíjejí vysokou toleranci k nejednoznačnosti a začínají si uvědomovat, že je to jen malé já, které potřebuje jistotu nebo dokonalý řád po celou dobu. Boží já je v řece tajemství dokonale doma.