Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Nejkrásnější Ježíšovou metaforou pro tuto vnitřní zkušenost milosti je „pramen v tobě“. Tento pramen není mimo nás, je v nás a tryská k věčnému životu. Duchovní poznání a duchovní poznávání je ve skutečnosti vždy znovupoznáním. Je to uvědomění si, že to, co už víme, je na určité hluboké úrovni pravda.
Milost nelze chápat podle nějaké knihy zásluh a záporů. Nelze se jí držet podle vzorců kupování, prohrávání, vydělávání, dosahování nebo manipulace, podle kterých bohužel žije většina z nás. Milost je doslova „k mání“. Je to Bůh, který věčně rozdává Boha – za nic, kromě samotného dávání. Věřím, že milost je životní energie, díky níž kvetou květiny, zvířata s láskou vychovávají svá mláďata, děti se usmívají a planety zůstávají na svých oběžných drahách – bez jakéhokoli dobrého důvodu kromě samotné lásky.
Struktura darů ve vesmíru je strukturou vzájemně závislého společenství přírody a bližních, které se táhne napříč věky a v němž pečujeme o to, co nám bylo předáno, a jako odpověď dáváme dary druhým. Nejedná se o uzavřený kruh výměny; spíše se podobá kruhům, které se vlní na rybníku, když se do vody vhodí oblázek.
Jsme Božím uměleckým dílem stvořeným v Ježíši Kristu. Jediné, co můžeme dělat, je být tím, čím nás činí Boží Duch, a být Bohu vděční za bohatství, kterým nás Bůh obdařil. Pokora, vděčnost a láskyplná služba druhým jsou pravděpodobně nejvhodnějšími odpověďmi, které můžeme učinit.
Toto je můj druhý pohled. Vyplatí se na něj čekat, protože jen druhý pohled vidí plně a pravdivě. Vidí sebe sama, druhého, a dokonce i Boha soucitnýma očima Boha samotného. Z tohoto místa musí vycházet opravdové jednání. Jinak je většina našeho jednání pouhou reakcí a nemůže přinést „trvalé ovoce“ (Jan 15,16).
křesťanství je náboženství, které má úžasný lék zvaný milost, ale způsob, jak v církvi uspět, je říct, že ten lék nepotřebuješ. Že se dá přežít i bez něj.
Zůstat v Božích rukou, důvěřovat mu, znamená, že se obvykle musíme zbavit připoutanosti na osobních pocitech – které stejně pominou. Hluboce věřící lidé rozvíjejí vysokou toleranci k nejednoznačnosti a začínají si uvědomovat, že je to jen malé já, které potřebuje jistotu nebo dokonalý řád po celou dobu. Boží já je v řece tajemství dokonale doma.