28. týden: Jonáš a Boží skandální milosrdenství-Neděle, 6. července 2025
Příběh [Jonáše] je slavný, protože bezchybně odhaluje univerzálního Boha milosrdenství a spravedlnosti a protože odhaluje pokrytectví těch, kteří se považují za náboženské, zatímco obviňují ostatní ze zla ve světě a těší se z jejich utrpení. —Megan McKenna, Proroci: Slova ohně
Otec Richard Rohr vždy cítil hluboké spojení s příběhem proroka Jonáše, přičemž si uvědomoval, jak nedokonalým způsobem Jonáš následuje své povolání:
Nedokončený prorok Jonáš
I když Jonáše miluji, je to podle mě nedokončený prorok. Zpočátku odmítá své božské poslání a odmítá kázat Boží milosrdenství v Ninive, hlavním městě Asýrie a starodávném nepříteli Izraele. Poté, co uprchne a nastoupí na loď plující špatným směrem, je během bouře vyhozen přes palubu, spolknut velkou rybou a zázračným způsobem zachráněn. Teprve poté uposlechne Božího povolání a odejde do Ninive. Lidé se po vyslechnutí jeho poselství kají a jsou tak zachráněni před Božím hněvem. Jonáš však reptá a je rozhněván, že je Pán ušetřil. Je tak odtržen od svého vlastního poselství, že je zklamán, když se mu podaří!
Nepochopená Boží milost – dualistické smýšlení
Od tohoto okamžiku je ubohý Jonáš po celé čtyři kapitoly zároveň rozhněván, naříká a chválí Hospodina. Jeho problémem je, že se nedokáže vymanit z dualistického pohledu na svět založeného na odměně a trestu. Jonáš si myslí, že milosrdenství si zaslouží pouze Izrael, zatímco Bůh prokazuje milosrdenství Jonášovi, pohanským Ninivským, kteří pronásledovali Jonášův lid, i těm, „kteří nerozeznají pravou ruku od levé“. Aby byl příběh kompletní, toto milosrdenství je prokazováno dokonce „všem zvířatům“ (Jonáš 4:11)! Svět předvídatelných dobrých a vždy strašných zlých se hroutí v Boží nepochopitelné milosti.
Žiji v paradoxu – Bůh mne posílá kam jsem neplánoval
Tento příběh se mi tak líbí, že jsem po většinu svého dospělého života sbíral obrázky muže v břiše velryby. Myslím, že žiji v břiše té velryby natrvalo, s množstvím nevyřešených otázek a bolestivých paradoxů v mém životě. Přesto mě Bůh vždy „vyvrhne“ na správném místě – v naprosto opačném směru, než jsem se snažil utéct, stejně jako Jonáš (Jonáš 2:10).
Pravda přetvořená v milost
Jonášův příběh boří všechna očekávání o tom, kdo má pravdu, a pak tato očekávání přetváří ve prospěch milosti. Je to brilantní morální hra, nikoli dogmatická teologie, jak se někteří snaží tvrdit. Má však politické implikace v tom smyslu, že nás provokuje ke změně našich představ o tom, kdo si zaslouží moc a kdo ne.
Jonáš žil v omylu výlučného práva na pravdu
Jonáš si myslel, že má výlučné právo na pravdu, a proto mohl pohrdat těmi, kterým kázal. Chtěl, aby se mýlili, aby on mohl mít pravdu, ale ve svém hněvu na Ninive a Asyrskou říši nedokázal ocenit Boží touhu nabídnout odpuštění a milost i Jonášovým nepřátelům. Ve skutečnosti dokonce nesnášel, že se připojili k jeho „klubu věřících“. Velmi se snažil přijmout nové „politické“ uspořádání.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Tears of Things: Prophetic Wisdom for an Age of Outrage (Convergent, 2025), 85–87.
Image credit and inspiration: Jong Marshes, untitled (detail), 2017, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Beneath the surface we flail, bewildered. Has our heart grown too hard to sense the gentle sun of God’s mercy drawing us up and out?