Jen proto, že jedna skupina používá slovník na jedné úrovni a ti z naší skupiny používají slovník na jiné úrovni, jakým právem můžeme tvrdit, že náš slovník je jediným pravdivým popisem vesmíru?

Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Jen proto, že jedna skupina používá slovník na jedné úrovni a ti z naší skupiny používají slovník na jiné úrovni, jakým právem můžeme tvrdit, že náš slovník je jediným pravdivým popisem vesmíru?
Zkuste to říct: “Já nic nevím.” Latinsky jsme tomu říkali tabula rasa. Možná bychom o sobě mohli přemýšlet jako o vymazané tabuli připravené k psaní. Zkrátka a dobře, to, co blokuje duchovní učení, je předpoklad, že už víme nebo že nepotřebujeme vědět. Musíme se modlit o milost mysli začátečníka. Musíme říci spolu se slepcem: “Chci vidět” (Mk 10,51).
Duchovnost je o vidění. Nejde o to, abychom si něco zasloužili nebo něčeho dosáhli. Je to spíše o vztahu než o výsledcích nebo požadavcích. Jakmile jednou uvidíme, ostatní následuje. Nemusíme tlačit na pilu, protože jsme v řece. Život žije v nás a my se učíme, jak tomuto životu říkat ano
Konvenční křesťanství (mnoha různých denominací) raději vidí Ježíše jako směrnici nebo cíl než tuto cestu; pro ně je “cesta” podstatné jméno, nikoli sloveso. Na cestě bez mapy je však vše pohybem. Neexistuje žádný cíl, pouze obklopující přítomnost lásky.
To vše vychází z prorokovy víry, že nějakým způsobem vstoupili do Boží zkušenosti. Vstoupili do Božího srdce. Když tedy prorok vidí nedostatek soucitu, když vidí v srdcích lidí tvrdé srdce, prorok říká: “Vím jistě, že neznáte Boha, protože srdce Boží je soucit. Pokud nežijete se soucitem, pak jste nevstoupili do Božího srdce, protože jsem tam byl a vím, že Boží srdce je soucit. Jste tedy tvrdého srdce a vaše slovo není slovem Páně, protože já znám Boha.” Jak odvážné a krásné, že prorok může mluvit s takovou autoritou a takovou jistotou.
Pravda na nás klade osobní, duchovní, etické a morální nároky. Chce být vyslovena, poznána, sdělena. Bolí a je nepohodlná, ale je nezbytná pro naše blaho. Pročišťuje naše duchovní patro a obnovuje naši duši. Pravda je nápojem vody pro vyprahlého poutníka. Promazává vztahy. Osvobozuje nás z otroctví. Buduje důvěru a vazby. Je počátkem autentického života a radosti.
Duchovní a náboženství obecně mají tendenci soustředit se na následky a symptomy, což je obvykle dodatečné zametání stop. Jak kdosi kdysi řekl, lidem topícím se v rozvodněném potoce házíme záchranné vesty, což je v pořádku – ale proroci pracují daleko proti proudu, aby zjistili, proč se potok vůbec rozvodnil.
My lidé dáváme přednost uspokojující nepravdě před Pravdou, která je obvykle neuspokojivá.
Pravda je pro nás vždy příliš velká, a my jsme tak malí a bojíme se.
Proto nám posíláš proroky a mluvčí Pravdy, aby nám otevřeli oči a uši pro Tvůj Velký obraz.
Ukaž nám, jak je slyšet, jak je podpořit, a jak interpretovat jejich moudrost.
Pomoz nám důvěřovat, že Tvůj prorocký hlas může být sdělován i našimi slovy a činy.
Kéž se cvičíme v duchu rozlišování a postoj pokory,
Osvícení znamená vidět a dotknout se velkého tajemství, velkého vzoru, Velké skutečnosti. Ježíš tomu říkal Boží vláda, Buddha tomu říkal osvícení. Filozofové by to mohli nazvat Pravdou. Mnozí z nás ji vnímají jako Základní lásku. Zde je mantra, kterou si můžete během dne opakovat, abyste si ji připomněli:
Boží život žije sám v sobě ve mně. Uvědomuji si, že život žije sám v sobě ve mně.
Boží láska žije sama sebe ve mně. Uvědomuji si, že ve mně žije láska.
Jak říkali také Gándhí a Martin Luther King mladší, nenásilí je věda o tom, jak vytváříme svůj vlastní život k obrazu Božímu, jak vytváříme svět, který praktikuje spravedlnost, pravdu a soucit.