ežíš přišel, aby nás naučil cestě moudrosti. Přinesl nám poselství, které nám nabízí osvobození od lží světa i od lží ukrytých v nás samých. Slova evangelií vytvářejí alternativní vědomí, pevnou půdu, na které můžeme skutečně stát, osvobozeni od každého společenského řádu a od každé ideologie.
Nedokonalý posel
Jonáš si myslel, že má výlučné právo na pravdu, a proto mohl pohrdat těmi, kterým kázal. Chtěl, aby se mýlili, aby on mohl mít pravdu, ale ve svém hněvu na Ninive a Asyrskou říši nedokázal ocenit Boží touhu nabídnout odpuštění a milost i Jonášovým nepřátelům. Ve skutečnosti dokonce nesnášel, že se připojili k jeho „klubu věřících“. Velmi se snažil přijmout nové „politické“ uspořádání.
Přesun za hranice našich táborů
„Aleluja!“. Je to osvobození od našeho smutku, našich ztrát, našeho smutku a našich připoutaností – našeho vyrobeného já. Přijímá pomíjivost a pomíjivost všech věcí bez výjimky nikoli jako smutek, ale jako pohyb na „druhý břeh“. Nevíme přesně, jaký ten druhý břeh je, ale víme, že je to jiný břeh než ten, na kterém nyní stojíme, a ne děsivá propast.
Pět utěšujících zpráv od františkána Richarda Rohra OFM
tvrtá pravda je, že fakt nemáte nade vším kontrolu, ale na druhou stranu si můžete být jistě, že že to je jen zbytečná starost, K vašemu životu nemůžete přidat ani den.
Světlo, kterým vidíme
Ježíš říká: „Nejprve vyndej trám ze svého oka, a pak uvidíš dost jasně, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra nebo sestry“ (Mt 7,5). Ve čtvrtém kroku jde o to, abychom se nejprve vypořádali se svým vlastním polenem, abychom přestali obviňovat, obviňovat a popírat, a tím problém vytěsnili. Jde o to vidět pravdivě a plně.
Opuštění církevnosti
Jen proto, že jedna skupina používá slovník na jedné úrovni a ti z naší skupiny používají slovník na jiné úrovni, jakým právem můžeme tvrdit, že náš slovník je jediným pravdivým popisem vesmíru?
Osvojení mysli začátečníka
Zkuste to říct: „Já nic nevím.“ Latinsky jsme tomu říkali tabula rasa. Možná bychom o sobě mohli přemýšlet jako o vymazané tabuli připravené k psaní. Zkrátka a dobře, to, co blokuje duchovní učení, je předpoklad, že už víme nebo že nepotřebujeme vědět. Musíme se modlit o milost mysli začátečníka. Musíme říci spolu se slepcem: „Chci vidět“ (Mk 10,51).
Duchovnost je o vidění. Nejde o to, abychom si něco zasloužili nebo něčeho dosáhli. Je to spíše o vztahu než o výsledcích nebo požadavcích. Jakmile jednou uvidíme, ostatní následuje. Nemusíme tlačit na pilu, protože jsme v řece. Život žije v nás a my se učíme, jak tomuto životu říkat ano
Cesta bez mapy
Konvenční křesťanství (mnoha různých denominací) raději vidí Ježíše jako směrnici nebo cíl než tuto cestu; pro ně je „cesta“ podstatné jméno, nikoli sloveso. Na cestě bez mapy je však vše pohybem. Neexistuje žádný cíl, pouze obklopující přítomnost lásky.
Pravda z Božího srdce
To vše vychází z prorokovy víry, že nějakým způsobem vstoupili do Boží zkušenosti. Vstoupili do Božího srdce. Když tedy prorok vidí nedostatek soucitu, když vidí v srdcích lidí tvrdé srdce, prorok říká: „Vím jistě, že neznáte Boha, protože srdce Boží je soucit. Pokud nežijete se soucitem, pak jste nevstoupili do Božího srdce, protože jsem tam byl a vím, že Boží srdce je soucit. Jste tedy tvrdého srdce a vaše slovo není slovem Páně, protože já znám Boha.“ Jak odvážné a krásné, že prorok může mluvit s takovou autoritou a takovou jistotou.
Láska mluví pravdu
Pravda na nás klade osobní, duchovní, etické a morální nároky. Chce být vyslovena, poznána, sdělena. Bolí a je nepohodlná, ale je nezbytná pro naše blaho. Pročišťuje naše duchovní patro a obnovuje naši duši. Pravda je nápojem vody pro vyprahlého poutníka. Promazává vztahy. Osvobozuje nás z otroctví. Buduje důvěru a vazby. Je počátkem autentického života a radosti.