Dvanáctý týden: Pěstování mysli začátečníka
Ježíš ukazuje, že děti mohou nás ostatní naučit, jak si osvojit „mysl začátečníka“. Richard Rohr píše:
Děti jako příklad
Ježíš nás vyzývá přesně k tomu, k čemu zenoví mistři vyzývají své žáky. Jednou jsem pobýval v zenovém klášteře v Japonsku. Mistr vyzýval mnichy, kteří tam byli už léta, aby si osvojili to, čemu říkali „mysl začátečníka“. Podobně je jedním z Ježíšových oblíbených příkladů dítě. Pokaždé, když jsou učedníci v pokušení dostat se do své hlavy, do své náboženské samolibosti, nebo usadit prach dříve, než se naučí jeho lekce, Ježíš před ně přivede dítě. [1]
Nehledejte pravdu, kontrolu nade vším
V Matoušově evangeliu 18,3, parafrázuji, Ježíš říká: „Říkám vám jednou provždy: Pokud se nevrátíte na začátek a nezačnete znovu jako dítě, nikdy nebudete schopni vidět novou skutečnost.“ (Mt 18,3). Na jiných místech podobná rada navazuje na poněkud opojnou diskusi učedníků kolem rozvodu. Právě na tomto místě Ježíš vyvede dítě (Mk 10,15). Jindy učedníci diskutují o možnosti celibátu. Jejich rozhovor je pouze v teoretické rovině a Ježíš vyvede malé dítě (Mt 19,14). Všimněte si, kdy Ježíš radí začátečníkovi. Pokaždé, když přijímá malé děti, je to tehdy, když učedníci diskutují o tématech, která se dodnes hodí k opojným ideologickým diskusím. Jedna skupina může dojít k závěru, že má pravdu, a druhá skupina může dojít k závěru, že nemá pravdu. Ježíš v podstatě říká, že je to ztráta času. Říká jim: „Vy nehledáte pravdu, vy se snažíte mít nad vším kontrolu.“ Ježíš jim říká: „Nehledejte pravdu. [2]
Přicházejte s myslí a srdcem dítětem
Ježíš říká, že jediní lidé, kteří mohou rozpoznat a být připraveni na to, o čem mluví, jsou ti, kteří přicházejí s myslí a srdcem dítěte. Je to stejná skutečnost jako mysl začátečníka. Čím jsme starší, čím více jsme byli zrazeni, zraněni a zklamáni, tím více překážek stavíme mysli začátečníka. Vzdalujeme se bezprostřední radosti a zvědavosti malých dětí. Nikdy nesmíme předpokládat, že vidíme, a musíme být vždy připraveni vidět nově. Je však tak těžké vrátit se zpět, být zranitelní a říci své duši: „Nic nevím.“ Je to tak těžké.
Řekněte si – nic nevím, ale chci vědět
Zkuste to říct: „Já nic nevím.“ Latinsky jsme tomu říkali tabula rasa. Možná bychom o sobě mohli přemýšlet jako o vymazané tabuli připravené k psaní. Zkrátka a dobře, to, co blokuje duchovní učení, je předpoklad, že už víme nebo že nepotřebujeme vědět. Musíme se modlit o milost mysli začátečníka. Musíme říci spolu se slepcem: „Chci vidět“ (Mk 10,51).
Duchovnost je o vidění. Nejde o to, abychom si něco zasloužili nebo něčeho dosáhli. Je to spíše o vztahu než o výsledcích nebo požadavcích. Jakmile jednou uvidíme, ostatní následuje. Nemusíme tlačit na pilu, protože jsme v řece. Život žije v nás a my se učíme, jak tomuto životu říkat ano. [3]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Everything Belongs: The Gift of Contemplative Prayer, rev. ed.(New York: Crossroad, 1999, 2003), 32–33.
[2] Adapted from Richard Rohr, Beginner’s Mind (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2002).Available as CD and MP3 download.
[3] Rohr, Everything Belongs, 33.
Image credit: A path from one week to the next—Jenna Keiper, Winter Bird. Jenna Keiper, Mystic. Jenna Keiper, North Cascades Sunrise . Used with permission. Click here to enlarge image.
There is humility in accepting how much we don’t know.