Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Věřila jsem, že Bůh mě i mé blízké drží v náruči, v životě i ve smrti, aniž by mi dal sebemenší přesvědčivý důkaz, že tomu tak skutečně je. Ačkoli toto chápání mělo pro mě vítaný účinek v tom, že pro mě víra přestala být podstatným jménem a stala se slovesem, bylo to zároveň poznání, které mi ukázalo, jak daleko jsem se odchýlila od středu své staré duchovní mapy. (B.B. Taylor)
Pochybnost nemusí znamenat smrt víry. Může být naopak zrozením nového druhu víry, víry přesahující pouhá přesvědčení, víry, která se projevuje v lásce, prohlubující se a rozšiřující se víry, která může zachránit váš život i svět. (Brian D. McLaren)
Přijmout plné tajemství života znamená vždy snášet i jeho druhou polovinu, kterou je stejně tak tajemná smrt a pochybnost. Plně poznat cokoli znamená vždy přijmout i tu část, která zůstává záhadná a nepoznatelná. (R.Rohr)
Uzdravení a osvobození jsou kolektivním projektem, nikoli individuálním. Abychom této výzvě čelili, bude zapotřebí nás všech a všech našich darů v průběhu času. Stejně jako pyramidy, velké katedrály nebo živé kořenové mosty v indickém Meghalaya je i toto dílem generací a dílem víry. (Liza J. Rankow)
„Kdo chce být mým učedníkem, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě“ (Mk 8,34–36)…. My, kteří chceme být jeho učedníky, objevujeme svou lidskost, svou osobnost v napodobování jeho – v tom, že bereme svůj kříž, abychom proměnili zlo v dobro, neboť kříž nepatří jen Kristu, ale celému lidstvu. „On si jej zvolil kvůli nám a my si jej volíme kvůli němu.“ (.M.S. Copeland)
Evangelium je prostě moudrostí těch, kteří souhlasí s tím, že ponesou svůj podíl na nekonečném utrpení Boha. Je třeba si uvědomit, že mnoho nekřesťanů toto povolání plně přijímá s větší svobodou než mnoho křesťanů.(R.Rohr)
Skutečné učednictví je… způsob života, který není politický, ale má závažné politické důsledky… Učedník veřejně zpochybňuje hodnoty světa, který zvýhodňuje pouze ty, kteří jsou již zvýhodněni… Pohrdá systémy, které se více zaměřují na to, aby z nich vyloučily nevhodné lidi, než aby do nich vítaly všechny lidi. Skutečné učednictví se vždy, vždy, vždy staví na stisterranu chudých, menšin, vyvrhelů, hanobených, odmítnutých, těch „jiných“, navzdory moci bohatých a mocných. (Joan Chittister)
Ale ať je to jakkoli bolestivé, když nám jsou odňaty nezdravé myšlenky, návyky a identity, na které se spoléháme, vytvoří se tím prostor pro to, co je skutečně skutečné a skutečně svaté… (Nadia Bolz-Weber)
Myslím, že přijetí této výzvy k solidaritě s širší bolestí světa je tím, co znamená být „křesťanem“. Být Ježíšovým následovníkem vyžaduje velkou vnitřní svobodu. Jeho život je pro nás možností, volbou, povoláním a my máme naprostou svobodu říct ano, ne nebo možná. Nemusíme to dělat proto, aby nás Bůh miloval. O to je již postaráno. Děláme to proto, abychom Boha milovali také a milovali to, co Bůh miluje, a tak, jak Bůh miluje! (R.Rohr)
Ačkoli to Ježíš během svého života dal zcela jasně najevo, my jsme křesťanství přesto z velké části proměnili v náboženství, jehož hlavním programem byla jakási osobní morální dokonalost, dosažení nějaké formy spásy, „dostání se do nebe“, obracení druhých spíše než nás samotných a získávání většího zdraví, bohatství a úspěchu v tomto světě. V tomto úsilí jsme nakonec do značné míry stanuli na straně impérií, válek a kolonizace naší planety, místo abychom se postavili na stranu Ježíše nebo bezmocných. To vše nás v jednadvacátém století dohnalo. (R.Rohr)