Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Zasadit zahradu, vytvořit mokřad— vypadají jako malé činy tváří v tvář našemu světu betonu, naší posedlosti nikdy nekončícím ekonomickým růstem. Jaký rozdíl to může znamenat? Myslím na komentář GK Chestertona v jeho úžasné ekonomické kritice Nástin příčetnosti, která se zaměřuje na převzetí malých obchodů a farem průmyslovým kapitalismem:
Udělejte cokoli, jakkoli malé, co zabrání dokončení práce kapitalistické kombinace zisku
Pro Lásku Země - Čtvrtek 23. dubna 2026 Otec Richard, čerpající z moudrosti Písma a tradice, naléhá na respekt a uznání Boží přítomnosti v přírodním světě: Thomas Aquinas (1225–1274), učitel…
Země nám byla svěřena, aby nám byla matkou, schopnou dát každému, co je nutné k životu…. Země je velkorysá a nezadržuje nic před těmi, kdo ji chrání. Země, která je matkou všech, žádá respekt, ne násilí.—Papež František, Naše Matka Země
Pokud bychom přistupovali k přírodě a životnímu prostředí bez této otevřenosti úžasu a úžasu, pokud ve vztahu ke světu již nebudeme mluvit jazykem bratrství a krásy, náš postoj bude postojem pánů, spotřebitelů, bezohledných vykořisťovatelů, neschopných stanovit limity pro své bezprostřední potřeby. Naproti tomu, pokud se cítíme důvěrně sjednoceni se vším, co existuje, pak střízlivost a péče spontánně vzrostou. Chudoba a askeze svatého Františka nebyly pouhým pozlátkem askeze, ale něčím mnohem radikálnějším: odmítnutím proměnit realitu v objekt, který má být jednoduše používán a kontrolován. (papež František)
Když Bůh projevuje ducha skrze hmotu, pak se ta hmota stává svatou věcí. Hmotný svět je místem, kde můžeme pohodlně uctívat Boha jen tím, že v něm budeme chodit, milovat ho a respektovat ho. Vše viditelné, bez výjimky, je Boží vylití. Co jiného by to vlastně mohlo být? Když si můžeme užívat všechny věci jako svaté, “zažíváme vesmír jako společenství předmětů, nikoli jako sbírku předmětů,” jako “geologian” Fr. Thomas Berry to řekl moudře.
Studujte cestu druhých, aby vaše cesta byla snazší a bohatší. Naslouchejte šepotu svého srdce, objevte univerzální pravdu a řiďte se jejími pokyny. Vězte, že pravda vždy vede k lásce a k trvalému míru. Jejími plody nikdy nejsou hořkost a sváry.
[Ježíš řekl:] „Kde se dva nebo tři z vás shromáždí v mém jménu, tam jsem já,“ a [my] bychom ho mohli pochopit tak, že říká: „Poslouchejte, chápu, že jste v menšině. Chápu, že tolik lidí kolem vás bylo vtaženo do příběhu ošklivosti. Chápu, že se učíte žít podle jiného příběhu, kde je hojnost krásy. Nepotřebujete, abych byl fyzicky přítomen, abych vyprávěl ten krásný příběh. Můžete ho vyprávět sami. I když se sejdou jen dva nebo tři z vás, ztělesňujete můj způsob bytí ve světě. Můžete být buňkami odporu, předními hlídkami proměny, semeništi krásy.“ ( Brian McLaren )
Benedikt a Boethius, byli povoláni ke dvěma zcela odlišným cestám, jak žít svou křesťanskou víru. Jeden zůstal v centru moci a snažil se ji ovlivňovat, pevně se držel své víry. Druhý opustil centra moci a odešel na okraj společnosti, aby vybudoval alternativní komunitu, kde by mohli udržovat Kristovu cestu při životě a zachovat určitý druh moudrosti ve světě, který nebyl posedlý pravdou, ale mocí a bohatstvím, násilím a zbraněmi. ( Brian McLaren )
Chce to hranice kolem pozornosti. Chce to rytmy, které přerušují pobouření. Chce to společenství, která si navzájem říkají pravdu jemně a přímo. Chce to modlitbu, nebo ticho, nebo upřímnou reflexi, která vyčistí emocionální zkreslení, než ztvrdne v identitu. ( P. Cameron Trimble)
Benediktův svět byl v plamenech. Probíhala válka, byli tu vetřelci, krutost, sopečná zima, lidé byli bez domova a hladověli. Uprostřed toho všeho pocítil Benedikt touhu potěšit pouze Boha, a tak se vzdal svého privilegovaného způsobu života a odešel na tři roky do jeskyně, kde mu jídlo spouštěli na provaze. Lidé slyšeli o tomto svatém poustevníkovi a chodili k němu pro duchovní radu, hledali „slovo“ v tradici pouštních mystiků.