Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
R. Rohr: Nejčastějšími lidskými reakcemi na nový okamžik jsou nedůvěra, cynismus, strach, reakce na kolenou, duch odmítání a přehnaný odsudek….Abychom dovolili okamžiku učit nás, musíme si dovolit být jím alespoň trochu ohromeni, dokud nás nepřitáhne dovnitř a vzhůru, k jemnému prožitku úžasu. Obvykle potřebujeme jediný okamžik bezdůvodného úžasu, který nás nastartuje – a takové okamžiky jsou jediným pevným základem pro celý náboženský instinkt a cestu.
cizinci:
Když se spojíme, abychom se navzájem nasytili, pečovali o sebe navzájem a povznášeli se, vytváříme podmínky pro milovanou komunitu. Pláčeme, smějeme se, žijeme. S tím, jak se Země otepluje a stále více z nás je ohroženo, budeme muset být odvážnější a bezstarostnější ve své lásce. Budeme muset vytvářet prostory, které nikdy předtím neexistovaly. Budeme muset praktikovat svou lidskost. Tak se zrodí svět, který přijde. (Sikhská aktivistka Valarie Kaur)
R.Rohr: Nevidím velký rozdíl v postojích těch, kteří se považují za křesťany, a těch, kteří jsou sekulární a agnostičtí. Většina křesťanského občanstva se zdá být jednoznačně právě zde – na tomto malém kousku velmi neskutečného majetku. Uvědomme si, kde se náš majetek nachází a co je naším skutečným majetkem. Jsou naše jistoty, identita a poklad v našich malých královstvích, nebo ve velkém Božím království? Jak řekl Ježíš, nemůžeme nakonec sloužit oběma těmto náročným pánům (Mt 6,24).
co jsem zpozorovala:
Paní Fisherová pro mě byla záhadou – projevovala jasné xenofobní tendence, strach z „jiných“, cizinců, často založený na etnocentrismu. Ale v jednání byla velkorysá a dokonce pohostinná – ne jako hostitelka na večeři, ale jako ta, která je v Bibli popsána jako filoxenie, láska k cizincům. Tato láska není sentimentální nebo jednorázový akt, ale způsob života, kodex hodnot, který zahrnuje péči o cizince.
Bůh jako emigrant, Ježíš jako bezdomovec:(Ched Myers and Matthew Colwell)
Dospělý Ježíš se charakterizuje nejen jako bezdomovec („lidský nemá kam hlavu složit“, Lk 9,58), ale i jako člověk bez státní příslušnosti. „Mé království není z tohoto světa,“ říká před římským prokurátorem (Jan 18,36). Evangelisté také Ježíše líčí jako stálého příjemce pohostinství, který se někdy dokonce „sám zve dovnitř“ (viz např. Lk 19,5).
emigrantka v rodových předcích Josefa a Marie:
Rútina slova vystihují rozhodnost mnoha migrantů napříč dějinami. Opouští své rodiče, švagrovou i svůj lid. Rút pomůže Naomi obnovit její rodovou linii v Judsku mezi Židy. Vzpomínáme na Rút pro její smluvní závazek vůči tchyni a pro její odvahu migrovat, důvěřovat Bohu Naomi a začít nový život mezi novým lidem.
R.Rohr: Pokud naše láska k Bohu přímo neovlivňuje, a dokonce nemění to, jak se angažujeme v otázkách naší doby, ptám se, k čemu je dobré náboženství. „Řeči o Bohu“ se stávají neprůhlednou clonou, v níž vidíme spíše jen odraz sebe sama než nějaké pravé světlo.
úžas nad přítomností: Stávám se pozornou vůči kráse v běžných, každodenních aspektech svého života. Není nic lahodnějšího než můj první ranní šálek čaje; žádný zážitek není příjemnější, než když mě můj syn, nyní mnohem vyšší než já, obejme; žádný pohled mi nepřipadá úchvatnější, znovu a znovu, než bílá borovice, která stojí den co den za mým dvorem. (Novinářka Krista Tippettová)
R.Rohr: Zdá se, že milující lidé, které jsem potkal po celém světě, vědí, že pokud je to vůbec láska, musí to být láska pro všechny. Jakmile ji začneme rozdělovat, nejsme na velkém poli lásky.
Nadia Bolz-Weberová :
Jedenáct slov ke mně přišlo od… odvážím se říct od Boha? Možná to byla moje vlastní mysl, která našla záchrannou brzdu, ale nezdálo se mi, že by ta slova byla moje vlastní, protože to, s čím moje vlastní mysl obvykle přichází, zní mnohem blíž slovům „Přestaň být takový ufňukánek“ než těm, která jsem slyšela toho dne na kopci. Jedenáct slov: Co když už ti to všechno bylo odpuštěno?