Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Boží sláva se projevuje ve společenství všech živých věcí. Kdekoli je uzdraveno lidské srdce, tam spravedlnost získává oporu, tam vládne mír, tam je chráněno ekologické prostředí. Kam proniká osvobození, naděje a uzdravení, kde někdo projeví obyčejnou laskavost, třeba podá pohár studené vody nebo daruje knihu dítěti které se touží učit, tam už lidé a celé společenství začalo odrážet obraz trojičního Boha.
Trojice je Láska. Prostřednictvím meditativní modlitby se postupně dostaneme k pochopení, jak lásku ve světě projevovat. Naše srdce může doslova změnit naše myšlení. Změna myšlení směrem k Lásce pak změní i naše činy. Nechat růst lásku znamená, změnit vztahy v mém okolí na milující vztahy. O ony pak už způsobí růst vzájemnosti a rovnost i ve světě.
Poznáme to, když se mu odevzdáme, když přiznáme druhému vrozenou důstojnost a přiznáme hlas života – rostlině, zvířeti, stromu, nebi, bratru Slunci a sestře Měsíci, jak to vyjádřil můj otec František z Assisi. Kontemplativní mysl odmítá objektivizovat. Rozdává pouze náznaky, které podléhají subjektivnosti, sděluje našim smyslům podobenství, symboliku, působí skrze společenství se vším , skrze spojení s Ním. Můžeme použít jakákoli slova nebo obrazy, které jsou i užitečné, ale prostě najednou žijeme v živém vesmíru, kde už nikdy nemůžeme být osamělí.
Můžeme proto věřit, že Duch svatý je naším vnitřním naváděcím prostředkem. Přes všechnu naši hloupost a naše chyby existuje pro nás hluboká vnitřní intuice, že jsme synové a dcery Boží. Bez ohledu na to, jak jsme ztraceni ve světě, stále nás Duch vede zpět “domů” – k lásce, ke spojení, ke smysluplnému vztahu s Někým nebo ve spojení s duší. Jen Bůh v nás zná Boha. Je to Bůh v nás, kdo miluje Boha. Je to Bůh v nás, kdo rozpoznává Boha. A právě to je Trojice.
á mluvím o že Bůh nám daruje naší “účast na božské přirozenosti”. Tak lze popsat našeho vnitřního člověka nebo Ducha svatého (Římanům 8:16-17). Právě na tomto základě musíme a můžeme budovat a přetvářet civilizaci života a lásky. Naše půda, kde můžeme sít, je dobrá a zcela nám darovaná!
Bůh miloval, miluje a vždy to bude. My nemůžete zvrátit, zpomalit nebo omezit či zastavit přetékající vodní kolo božského soucitu a milosrdenství: Jeho láska je silnější než smrt. Bůh má jej jeden cíl, jde pouze jedním, stálým, věčným směrem. Totiž ke stále hojnějšímu a kreativnějšímu životu! A právě to lze zpodobnit jako celistvý vesmír od atomů po galaxie.
Lze častěji přinášet pohled lásky. Můžeme jej cíleně použít pro druhé. Zkoušejme to s milovaným nebo velmi drahým a blízkým přítelem. Zkusme si třeba nastavit minutku a jen tak chvíli sedět a očima se tiše navzájem přijímat, jakoby společně dýchat a možná se tiše přitom modlit ve svých srdcích.
Chcete-li vidět jak vypadá láska k bližnímu, je potřeba překročit hranice naší kultury, vytvořit nové území v našem srdci. Vytvořit srdce schopné postarat se o cizince. Láska změní cizince v našeho přítele. Opravdová láska porušuje zažitá pravidla, překračuje vžité hranice, je nezkrotná a až extravagantní ale právě tím vylepšuje náš rod.
Ať už jsou to naši rodiče, naši učitelé, mentoři, přátelé, církve nebo sousedé, ti lidé jsou v nás. Stojíme na pevných základech. To je neuvěřitelná úleva. Naším jediným a skutečným úkolem je stavět na tom, co už nám bylo předáno. Ano i naše obdarování, můžeme zpětně vysledovat až ke Stvoření, k jeho štědrosti a jeho předvídavosti. Díky Bohu! Jsme skupinový projekt.
Pro Ježíše není učení o odpuštění, uzdravení nebo spravedlnosti jen zkouška osobní duchovní zralosti nebo jakousi překážkovou dráhou. On je považuje za stavební kameny k budování společného života. Vytvoření pokoje a usmíření nejsou nějaké vstupenky do nebe. Jsou vstupenkou do společenství. Jsou součástí Božího srdce, pravdy, které s námi sdílí v Duchu svatém, jsou sjednocením nás všech v Ježíši Kristu. On nás všechny smiřuje s Bohem (viz 2 Korintským 5:18-19).