Letošní rok uzavíráme poetickou připomínkou, že nic nestojí osamoceně. Báseň “Já jsem” pochází od básníka Dedana Gilse (1945-2015)
Tvůj bližní jsi ty sám. Nejsou tu dva jedinci, z nichž jeden se snaží zlepšit se za cenu druhého nebo rozšířit lásku k druhému; jsou tu prostě dvě buňky jednoho velkého Života. Každá z nich je stejně cenná a potřebná. A jak se tyto dvě buňky vzájemně prolínají a zakoušejí tento jediný Život zevnitř, objevují, že “položit život za druhého” [Jan 15,13] neznamená ztrátu vlastního já, ale jeho obrovské rozšíření – protože nedělitelná skutečnost lásky je jediným Pravým Já.
Obrácení k Trojici
Když neexistuje prvotní pochopení toho, kdo je Ježíš jako součást Trojice, bude Ježíš používán pro naše vlastní nacionalistické a egocentrické cíle, jako prostředek moci a vstupenka do nebe. Můžeme se všichni obrátit ne k Ježíši (jakkoli to musí znít divně), ale k Trojici, kde Ježíš Kristus skutečně existuje? Pouze uvnitř tajemství Trojice můžeme začít chápat, co Ježíš říká, jaký je smysl spásy a jaké je tajemství, do kterého nás zve.
Skutečnost jako společenství
Žít ve společenství znamená žít tak, aby ke mně ostatní měli přístup a mohli ovlivňovat můj život. Znamená to, že mohu vyjít “ze sebe” a sloužit životu druhých. Společenství je svět, kde je možné vzájemné spříznění.
Intimní vztah
Pravda se nachází v intimitě vztahu s Bohem
Shrnutí týdenního rozjímání o Trojic
Můžeme doufat, že Duch svatý je naším vnitřním kompasem, který nás směřuje přes všechnu naši hloupost a chyby k oné hluboké vnitřní intuici, že jsme synové a dcery Boží. Bez ohledu na to, jak jsme ztraceni v tomto světě, kompas nás vede zpět “domů” – k lásce, k setkání, ke smysluplnému vztahu s Někým nebo jakkoliv to budete nazývat , vede nás k naší duši.
Trojice je Láska
Trojice je Láska. Prostřednictvím meditativní modlitby se postupně dostaneme k pochopení, jak lásku ve světě projevovat. Naše srdce může doslova změnit naše myšlení. Změna myšlení směrem k Lásce pak změní i naše činy. Nechat růst lásku znamená, změnit vztahy v mém okolí na milující vztahy. O ony pak už způsobí růst vzájemnosti a rovnost i ve světě.
Obrazy Trojice
Poznáme to, když se mu odevzdáme, když přiznáme druhému vrozenou důstojnost a přiznáme hlas života – rostlině, zvířeti, stromu, nebi, bratru Slunci a sestře Měsíci, jak to vyjádřil můj otec František z Assisi. Kontemplativní mysl odmítá objektivizovat. Rozdává pouze náznaky, které podléhají subjektivnosti, sděluje našim smyslům podobenství, symboliku, působí skrze společenství se vším , skrze spojení s Ním. Můžeme použít jakákoli slova nebo obrazy, které jsou i užitečné, ale prostě najednou žijeme v živém vesmíru, kde už nikdy nemůžeme být osamělí.
Ježíš v Trojici
á mluvím o že Bůh nám daruje naší “účast na božské přirozenosti”. Tak lze popsat našeho vnitřního člověka nebo Ducha svatého (Římanům 8:16-17). Právě na tomto základě musíme a můžeme budovat a přetvářet civilizaci života a lásky. Naše půda, kde můžeme sít, je dobrá a zcela nám darovaná!
Tajemství Trojice
Bůh miloval, miluje a vždy to bude. My nemůžete zvrátit, zpomalit nebo omezit či zastavit přetékající vodní kolo božského soucitu a milosrdenství: Jeho láska je silnější než smrt. Bůh má jej jeden cíl, jde pouze jedním, stálým, věčným směrem. Totiž ke stále hojnějšímu a kreativnějšímu životu! A právě to lze zpodobnit jako celistvý vesmír od atomů po galaxie.