mystik

Pavlovo obrácení a naše vlastní

frantiskan

Před obrácením máme sklon si myslet, že Bůh je někde venku. Po proměně už Bůh není venku a my se nedíváme na realitu. Nyní jsme uprostřed ní, jsme její součástí. Celou tuto věc nazývám tajemstvím účasti. Pavel je posedlý myšlenkou, že všichni se podílíme na něčem větším, než jsme my sami. „V Kristu“ je jeho kódová fráze pro tento nový participativní život. Ve skutečnosti používá frázi „v Kristu“ 164krát, aby popsal tuto organickou jednotu a účast v Kristu. „Už nežiji já, ale Kristus žije ve mně“ (Galatským 2:20). „V Kristu“ je jeho kódová fráze pro tento nový participativní život.

Trojice

Slzy radosti a smutku

frantiskan

Byla to radost z krásy bytí, radost ze všech úžasných a milých lidí, které jsem v životě potkala. Kosmická nebo duchovní radost je něco, čeho se účastníme; přichází odjinud a proudí skrze nás. Nemá to nic nebo téměř nic společného s tím, jak se nám v daném okamžiku daří v životě. Vzpomínám si, že jsem si pomyslel, že to musí být důvod, proč se svatí mohli radovat uprostřed utrpení.

obraz Boha

Nechat naše obrazy dozrát

frantiskan

Rohr OFM: To vše se odráží i v politickém světonázoru. Dobrá teologie vytváří dobrou politiku a pozitivní společenské vztahy. Špatná teologie vytváří skoupou politiku, převážně rámec odměna/trest, xenofobii a vysoce kontrolované vztahy.

Jednota a různost trojice

Odpojení vede ke zkáze

frantiskan

R.Rohr: Bůh není bytostí mezi ostatními bytostmi, ale spíše samotným Základem bytí, který pak proudí skrze všechny bytosti. Jak říká Pavel intelektuálům v Aténách, tento Bůh „není daleko od nás, ale je tím, v němž žijeme, pohybujeme se a máme své bytí“ (Sk 17,27-28). Bůh, kterého Ježíš zjevuje, je představen jako neomezený dialog, pozitivní a inkluzivní proud a vodní kolo vylévající se lásky, které se nikdy nezastaví! Svatý Bonaventura nazval Boha „pramennou plností“ lásky. [1]

Sedmý příběh

frantiskan

Trojice krásně ruší veškerou negativitu naprosto pozitivním pohybem, který nikdy neotočí svůj směr. Bůh se vždycky dává, a to i ve chvílích, kdy nepřístupnost lásky prožíváme jako božský hněv. Nevěřím, že v Bohu vůbec existuje nějaký hněv – je to teologicky nemožné, když je Bůh Trojice.

Žít v proudu

frantiskan

Nesnažte se to příliš řešit hlavou. Jen důvěřujte proudu té nejpřirozenější, nejdynamičtější a nejpozitivnější energie, která vámi již proudí. Vždycky to budete cítit jako Lásku.

Bůh stále tančí         

frantiskan

Bůh je v nás, protože my jsme v Kristu. Jako členové mystického těla se křesťané skutečně podílejí na božské přirozenosti Trojice. Nejenže se díváme na tanec, my tančíme tanec. Spojujeme ruce s Kristem a Duch proudí skrze nás a mezi námi a naše nohy se vždy pohybují v láskyplném objetí Otce….. Vidíme radostnou lásku Otce očima Syna. A s každým nádechem vdechujeme Ducha svatého.

Uvažování o Trojici

frantiskan

Jsme stvořeni k obrazu Božímu- jsme rodina

Trojice je samotnou podstatou Boha a tento Bůh je odstředivou silou, která proudí ven a pak centripetálně vtahuje všechny věci zpět do tance (v tomto světle čtěte 1 Kor 15,20-28). Jestliže tento Bůh tvoří „k našemu obrazu, podle naší podoby“ (Genesis 1,26), pak musí existovat „rodinná podobnost“ mezi vším ostatním a povahou Božího srdce.

             

frantiskan

Tvůj bližní jsi ty sám. Nejsou tu dva jedinci, z nichž jeden se snaží zlepšit se za cenu druhého nebo rozšířit lásku k druhému; jsou tu prostě dvě buňky jednoho velkého Života. Každá z nich je stejně cenná a potřebná. A jak se tyto dvě buňky vzájemně prolínají a zakoušejí tento jediný Život zevnitř, objevují, že „položit život za druhého“ [Jan 15,13] neznamená ztrátu vlastního já, ale jeho obrovské rozšíření – protože nedělitelná skutečnost lásky je jediným Pravým Já.