Nemám nad tímto Svatým Tajemstvím kontrolu ani nad ním nevelím. Neopovažuji se ho chápat; vím jen to, že jsem navždy vtahován skrze všechno. Každé zjevení nebo epifanie Boha vyžaduje odevzdání se, společenství a intimitu.(R.Rohr)
Vzor vztahu
Pokud neexistuje základní pochopení toho, kým Ježíš je jako součást Trojice, bude Ježíš využíván pro naše vlastní nacionalistické a egocentrické účely, jako prostředek moci a vstupenka do nebe. Můžeme se všichni obrátit, ne k Ježíši (jakkoli to může znít podivně), ale k Trojici, kde Ježíš Kristus skutečně existuje? Pouze uvnitř tajemství Trojice můžeme začít rozumět tomu, co Ježíš říká, tajemství, do kterého nás zve, a smyslu spásy. (R.Rohr)
Pavlovo obrácení a naše vlastní
Před obrácením máme sklon si myslet, že Bůh je někde venku. Po proměně už Bůh není venku a my se nedíváme na realitu. Nyní jsme uprostřed ní, jsme její součástí. Celou tuto věc nazývám tajemstvím účasti. Pavel je posedlý myšlenkou, že všichni se podílíme na něčem větším, než jsme my sami. „V Kristu“ je jeho kódová fráze pro tento nový participativní život. Ve skutečnosti používá frázi „v Kristu“ 164krát, aby popsal tuto organickou jednotu a účast v Kristu. „Už nežiji já, ale Kristus žije ve mně“ (Galatským 2:20). „V Kristu“ je jeho kódová fráze pro tento nový participativní život.
Slzy radosti a smutku
Byla to radost z krásy bytí, radost ze všech úžasných a milých lidí, které jsem v životě potkala. Kosmická nebo duchovní radost je něco, čeho se účastníme; přichází odjinud a proudí skrze nás. Nemá to nic nebo téměř nic společného s tím, jak se nám v daném okamžiku daří v životě. Vzpomínám si, že jsem si pomyslel, že to musí být důvod, proč se svatí mohli radovat uprostřed utrpení.
Nechat naše obrazy dozrát
Rohr OFM: To vše se odráží i v politickém světonázoru. Dobrá teologie vytváří dobrou politiku a pozitivní společenské vztahy. Špatná teologie vytváří skoupou politiku, převážně rámec odměna/trest, xenofobii a vysoce kontrolované vztahy.
Odpojení vede ke zkáze
R.Rohr: Bůh není bytostí mezi ostatními bytostmi, ale spíše samotným Základem bytí, který pak proudí skrze všechny bytosti. Jak říká Pavel intelektuálům v Aténách, tento Bůh „není daleko od nás, ale je tím, v němž žijeme, pohybujeme se a máme své bytí“ (Sk 17,27-28). Bůh, kterého Ježíš zjevuje, je představen jako neomezený dialog, pozitivní a inkluzivní proud a vodní kolo vylévající se lásky, které se nikdy nezastaví! Svatý Bonaventura nazval Boha „pramennou plností“ lásky. [1]
Sedmý příběh
Trojice krásně ruší veškerou negativitu naprosto pozitivním pohybem, který nikdy neotočí svůj směr. Bůh se vždycky dává, a to i ve chvílích, kdy nepřístupnost lásky prožíváme jako božský hněv. Nevěřím, že v Bohu vůbec existuje nějaký hněv – je to teologicky nemožné, když je Bůh Trojice.
Žít v proudu
Nesnažte se to příliš řešit hlavou. Jen důvěřujte proudu té nejpřirozenější, nejdynamičtější a nejpozitivnější energie, která vámi již proudí. Vždycky to budete cítit jako Lásku.
Bůh stále tančí
Bůh je v nás, protože my jsme v Kristu. Jako členové mystického těla se křesťané skutečně podílejí na božské přirozenosti Trojice. Nejenže se díváme na tanec, my tančíme tanec. Spojujeme ruce s Kristem a Duch proudí skrze nás a mezi námi a naše nohy se vždy pohybují v láskyplném objetí Otce….. Vidíme radostnou lásku Otce očima Syna. A s každým nádechem vdechujeme Ducha svatého.
Uvažování o Trojici
Jsme stvořeni k obrazu Božímu- jsme rodina
Trojice je samotnou podstatou Boha a tento Bůh je odstředivou silou, která proudí ven a pak centripetálně vtahuje všechny věci zpět do tance (v tomto světle čtěte 1 Kor 15,20-28). Jestliže tento Bůh tvoří „k našemu obrazu, podle naší podoby“ (Genesis 1,26), pak musí existovat „rodinná podobnost“ mezi vším ostatním a povahou Božího srdce.