Oplývající laskavostí

Pokud je srdce božského tajemství obráceno v soucitu ke světu, pak oddanost tomuto Bohu vtahuje osoby do podoby božského společenství se všemi ostatními: “Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec” (Lk 6,36). Popírat své spojení s trpícími potřebami druhých znamená odpoutat se od božského společenství.

Je čas na františkánskou renesanci

Vztah mezi Františkem a Klárou modeloval toto: všichni jsme si rovni – muži i ženy, bohatí i chudí, zdraví i nemocní, dobře oblečení i oblečení v hadrech, papež i biskup i laik. František nás dokonce učí odmítat rozlišovat mezi křesťanem a muslimem, židem a ateistou, protože všichni jsme milováni Bohem.

Výzva ke změně stran

Emoce nás pomáhají popsat jako celistvé lidi, a pokud se spojí se spravedlivým rozhořčením nad nespravedlností, která způsobuje marginalizaci, mohou nás vést ke zřeknutí se moci a privilegií, které udržují nespravedlnost, a k solidaritě s těmi, kteří se chudí domáhají spravedlnosti. 

Solidarita je Ježíšova strategie

Ježíšův vhled přivedl k tomu, že zde v CAC klademe důraz na kontemplaci a duchovní obrácení, a ne na čistý a prostý aktivismus. Pokud univerzální spřízněnost, solidaritu, společenství s Bohem, se sebou samými a se zbytkem světa denně prožíváme a žijeme, máme skutečně velmi fundovaný plán a rozjezd pro mírotvornou činnost, práci pro spravedlnost, sociální reformu, občanská a lidská práva – ale nyní z velmi pozitivního místa, kde “já a Otec jsme jedno” [Jan 10,30]

Spiritualita solidarity

Znamená to, že musíme být především schopni vidět druhého člověka, člověka vedle nás, v salvadorské vesnici nebo v uprchlickém táboře ve Rwandě, jako člověka, který má stejnou hodnotu jako ten náš. Můj život není o nic cennější a hodnotnější, nemá větší ani menší význam než život této jiné lidské bytosti. Nezasloužím si ho více ani méně. Moje práva nejsou důležitější než práva tohoto člověka…..

Solidarita pracuje bok po boku       

Bůh se stal tělem a zahájil své movimiento [hnutí] mezi těmi, kteří byli opovrhováni a zavrženi jak římskými kolonizátory, tak elitou vlastního národa. Ježíš nešel do velkoměsta a nehledal rekruty mezi náboženskou, politickou a ekonomickou elitou…. Začal v místech, která by dnes byla východním Los Angeles, komunitním spolkem Artesia nebo španělským Harlemem. Aby změnil systém, musel Ježíš začít u těch, kteří byli ze systému vyloučeni….. 

Naším cílem je solidarita

Tím, že se poddáme této prvotní lidské absurditě, která se projevuje trpělivostí, láskou a odpuštěním vůči všem věcem, nacházíme pozitivní a vírou naplněnou cestu skrze “svět, tělo a ďábla”. A to nikoliv tím, že ji vyřešíme nebo si budeme myslet, že ji někdy zcela změníme, ale tím, že si uvědomíme, že jsme všichni spoluviníky tohoto smíšeného morálního vesmíru. To je možná pokora, kterou křesťané potřebují ve svých kampaních za sociální reformu. To je “nesení kříže” s Ježíšem.

Ježíš je naším ústředním referenčním bodem  v CAC

Skutečná duchovní činnost (na rozdíl od reakce) vyžaduje naši vlastní neustálou a radikální proměnu. Často vyžaduje, abychom změnili stranu, abychom mohli být tam, kde je bolest. Vyžaduje dokonce novou identitu, jak to Ježíš ukázal ve svém velkém sebeobětování (viz Flp 2,6-8). Místo aby obviňoval druhé z hříchu, Ježíš se “stal hříchem” (2 Kor 5,21).

spása celého světa

Sami to neuneseme

Uprostřed krizí nám solidarita vedená vírou umožňuje překládat Boží lásku do naší globalizované kultury, nikoli stavěním věží nebo zdí. ale prolínáním komunit a udržováním procesů růstu, které jsou skutečně lidské a pevné. —Papež František 

spása celého světa

Kristus trpí s námi

. Naproti tomu přijetí jednoty s utlačovanými a opovrhovanými národy, dát jakoukoli výsadu, kterou máte, k dispozici hnutí za odstranění útlaku a odcizení a za obnovení rovnováhy a celistvosti lidského společenství – taková solidární láska je způsob, jak nejblíže a nejvěrněji následovat Ježíše a připojit se k němu v milovaném společenství.