Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Jan od Kříže byl opravdu známý svou citlivostí k chudým a nemocným. Byl také známý svým soucitem. Jeden z mnichů píše ve svém deníku: „Když se vydáváme na procházku v našich malých nedělních skupinkách a malých skupinkách, vždy doufáme, že se k nám připojí Jan od Kříže, protože nás vždy rozesměje…“. Je to něco, co přesahuje temnotu tohoto světa, a paradoxně to radikalizuje naši přítomnost v něm ke svatosti života podle podmínek života…
Říše žijí z otupělosti. Říše ve svém militarismu očekávají otupělost vůči lidským obětem války. Korporátní ekonomiky očekávají slepotu vůči nákladům v podobě chudoby a vykořisťování. Vlády a společnosti založené na dominanci vynakládají velké úsilí, aby necitlivost zůstala nedotčena. Ježíš proniká necitlivostí svým soucitem a svým soucitem činí první krok tím, že zviditelňuje podivnou abnormalitu, která se stala běžnou praxí.
Homeboy Industries se řídí dvěma neotřesitelnými principy: 1) Každý je neotřesitelně dobrý (bez výjimek) a 2) Patříme k sobě (bez výjimek). Pak jsem položil otázku: „Myslím si, že všechny naše nepříjemné a složité sociální dilema zmizí, pokud přijmeme tyto dvě myšlenky?“ (Greg Boyle)
R.Rohr:
Věřím, že právě to znamená kříž. Ježíšovy zdvižené paže jsou aktem solidarity a soucitu s lidskou situací. Takže až budeme dnes ráno a každé ráno sedět v tichu, modleme se za to, abychom se modlili za toto: za nárůst soucitu tím, že se zbavíme falešných kódů čistoty a programů, o kterých si myslíme, že nás činí svatými nebo hodnými Boží lásky.
Prorok Ezechiel říká: „Dám vám nové srdce a vložím do vás nového ducha, odstraním z vašich těl srdce kamenné a místo něj vám dám srdce z masa. Vložím do vás svého ducha…. Budete mým lidem a já budu vaším Bohem“ (Ezechiel 36,26-28). To je transplantace orgánů, po které všichni toužíme, vnitřní religiozita, o kterou usiluje každá spiritualita.
R.Rohr příklady změn v soudech:
Jako příklad se mi vybavuje změna oficiálního postoje římské církve k sebevraždě, která se od důrazu na trest přesunula k soucitu s člověkem a rodinou. Myslím také na uznání Anonymních alkoholiků, že závislost není zlovolné morální selhání, ale „nemoc, kterou je třeba léčit“. Hněv takové změny nemůže provést. Slzy ano.
Francisca de Osuna OFM (1540): Snažte se zůstat pod svými myšlenkami, nebojujte s nimi ani na ně nemyslete. Udržujte se na hlubší úrovni, než je vaše mysl, třeba v hrudníku, solárním plexu nebo dechu; zůstaňte ve svém tělesném já. Odolejte jakékoli touze potlačovat nebo vyjadřovat se, dovolte si jen živočišnou spokojenost. Bude vám připadat jako nic nebo temnota. Zůstaňte tam „přikrčeni“ na buněčné úrovni bez studu dostatečně dlouho, aby Jiný zdroj začal proudit a vyvěrat jako světlo nebo radost. Z tohoto místa skrze vás proudí láska ze Zdroje spíše jako energie než jako myšlenka. Bůh ve vás a skrze vás poznává a miluje Boha – v sobě i v ostatních
Co mne trápí ja sebelítost, izolaci, předstírání, že mě nic nebolí, srovnávání, zatvrzování se, stání před soudem (i když je to určitě dobrý pocit).
Ale našla jsem cestu v soucitu se sebou i s druhými, zachování otevřeného srdce ve chvílích, kdy se chci uzavřít, … využití své bolesti k tomu, abych ji viděla v druhých, a ne jen v sobě.
Abychom mohli vstoupit do vztahu se vzkříšeným Kristem, musíme opustit sami sebe, vzdát se kontroly nad svým životem a nechat se obdarovat Duchem. Myslíme si, že bychom mohli ztratit svou individualitu, avšak odevzdáním se Bohu ji ve skutečnosti ještě zvětšujeme. Pro jednou v životě jsme skutečně svobodní a můžeme se stát sami sebou, a ne tím, čím nás chtějí mít ostatní.
Radikální soucit, který si představuje jako jádro praktického jednání, nemůže vzniknout z pocitu povinnosti nebo z donucení pravidly či emoce. Je to smysl srdce, který činí nesnesitelným být lhostejný k potřebám druhého nebo považovat někoho za „nižšího“ než sebe.