Třicátý osmý týden: Soucit
Podle františkánského učence Ilia Delio pramení soucit z vědomí, že patříme jeden druhému:
Toužíme po lásce a jednotě, ale bojíme se velkých požaavků
Myslím, že náš největší strach je naší nejhlubší touhou: milovat a být milován. Toužíme být pro druhého a šlechetně se mu darovat, ale bojíme se ceny lásky. Hluboko uvnitř toužíme po celistvosti v lásce, ale abychom se stali celistvějšími v lásce, musíme přijmout své slabosti a překročit hranice oddělenosti, abychom se mohli sjednotit v lásce. Toužíme po jednotě srdce, mysli a duše, ale bojíme se požadavků jednoty. Někdy si myslím, že si vybíráme být sami, protože je to bezpečné. Být pohodlný ve své izolaci je naše největší bída.
Pomáhá stát se soucitným
Soucit překonává izolaci, protože volba být pro druhého je odmítnutím být sám. Soucitný člověk poznává druhého jako součást sebe sama způsobem, který je mystický a nevýslovný. Není to racionální péče o druhého, ale hluboké ztotožnění se s druhým jako s bratrem a sestrou. [1]
Delio zdůrazňuje, že soucit živí naše vzájemné propojení mezi sebou a se zemí:
Potřebujeme zpomalit a vnímat celé stvoření
Musíme se snažit sjednotit – ve všech aspektech našeho života – s druhými a se stvořeními na zemi. Takové sjednocení nás volá z izolované existence do společenství. Musíme zpomalit, objevit svou bytostnou spřízněnost, být trpěliví a soucitní vůči všem živým tvorům a uvědomit si, že jde o společnou planetu s omezenými zdroji. Jsme povoláni vidět a milovat v solidaritě se vším stvořením. Jedině tak se může Země těšit spravedlnosti a míru, což znamená správné, láskyplné vztahy s přírodním světem dobrého Božího stvoření.
Soucit vyžaduje hloubku duše, propojení duše se zemí, pozemskost člověka s člověkem a proudění lásky ze srdce do srdce. [2]
Poznání naší spřízněnosti v nás vytváří prostor, který bychom jinak nenašli, a otevírá hlubší schopnost milovat:
Soucit probouzí hlubokou zpřízněnost
Soucit se uskutečňuje, když poznáme, že jsme si navzájem příbuzní, hlubokou příbuznost našeho lidství navzdory našim omezením. Překračuje rozdíly, které nás oddělují, a vstupuje do společného prostoru stvořeného bytí. Vstoupit do tohoto prostoru znamená mít v sobě prostor, přijmout do svého života cizince, vyděděnce a chudé. Láska je silnější než smrt a srdce, které se již smrti nebojí, je skutečně svobodné. Soucit vzkvétá, když nemáme co chránit a o všechno se můžeme podělit. Je to tíha všech živých bytostí, která spojuje vše slabé a omezené do jediného oceánu lásky.
Láska, která překračuje ego, je láska, která léčí
Máme schopnost vyléčit tuto zemi z jejích rozdělení, válek, násilí a nenávisti. Touto schopností je láska v nás, která umožňuje trpět s druhým a milovat druhého bez odměny. Láska, která překračuje ego, je láska, která léčí. Když kvůli lásce ztratíme sami sebe, zjistíme, že jsme schopni skutečné lásky. [3]
Prameny:
[1] Ilia Delio, Compassion: Living in the Spirit of St. Francis (Cincinnati, OH: St. Anthony Messenger Press, 2011), xvi.
[2] Delio, Compassion, 113.
[3] Delio, Compassion, 126.
Image credit: A path from one week to the next—Taylor Wilson, Transfiguration (detail), cyanotype, used with permission. Taylor Wilson, Madonna and Messiah, ink, used with permission. Alma Thomas, The Eclipse, acrylic on canvas, Smithsonian. Click here to enlarge image.
The rounded lines of mother and child echo the compassion we express toward others.