Osmnáctý týden: Cesta k jednoduchosti
Mám jen tři věci k učení: jednoduchost, trpělivost, soucit.-Lao-c‘, Tao te ťing
Otec Richard pojmenovává napětí, které vytváří evangelijní učení o jednoduchosti a kulturní očekávání hojnosti:
Spotřebovávám a tedy jsem – omyl západní civilizace
Většina z nás vyrostla v kapitalistickém světonázoru, který z hromadění, spotřeby a sbírání dělá ctnost a cíl. To nás naučilo předpokládat, a to zcela falešně, že více znamená lépe. Je pro nás těžké rozpoznat tuto neudržitelnou a nešťastnou past, protože je to jediná hra ve městě. Když rodiče plní několik povinností po celý den a do noci, je to linie příběhu, kterou jejich děti jistě vstřebávají. „Vyrábím, tedy jsem“ a „spotřebovávám, tedy jsem“ by mohly být dnešní odpovědí na Descartovo „myslím, tedy jsem“. Všechny tyto identity jsou strašlivě mylné, ale pravdu neodhalíme, dokud neodstraníme nepořádek.
Výsledkem je napjatý individualismus
Směr, kterým se ubíráme, nám zajišťuje předvídatelnou budoucnost napjatého individualismu, ničení životního prostředí, tvrdé konkurence, protože zdrojů pro rostoucí populaci ubývá, a věčné války. Naše kultura v nás zakořeňuje přesvědčení, že není dost prostředků, což určuje většinu naší politiky a výdajů. Ve Spojených státech není nikdy dost peněz na odpovídající zdravotní péči, vzdělání, umění nebo dokonce základní infrastrukturu. Zároveň je vždy největší část rozpočtu určena na válku, bomby a vojenská udělátka. Doufám, že si všichni dokážeme uvědomit, jak tragické důsledky těchto rozhodnutí se odehrávají právě teď.
Pouze díky jednoduchosti můžeme najít hlubokou spokojenost
E. F. Schumacher před lety řekl: „Malé je krásné,“ [1] a mnoho dalších moudrých lidí poznalo, že méně věcí vždy ponechává prostor pro více duše. Ve skutečnosti se zdá, že majetek a duše fungují ve vzájemné nepřímé úměře. Pouze díky jednoduchosti můžeme najít hlubokou spokojenost namísto věčného snažení a života bez uspokojení. Jednoduchý život je základním učením o sociální spravedlnosti, které od nepaměti zastávali Ježíš, František a Klára z Assisi, Dorothy Dayová, papež František a poustevníci, mystici, proroci a věrozvěsti.
František se ponořil do prostoty a našel v ní svou svobodu
Františkánská spiritualita po nás žádá, abychom se oprostili a uvědomili si, že je toho dost na to, abychom uspokojili potřeby všech, ale ne chamtivost všech. Světonázor dostatku se v nás předvídatelně objeví, když si uvědomíme své nahé bytí v Bohu, místo abychom si mysleli, že více čehokoli nebo horečnatější konání může naplnit naši nekonečnou touhu a neklid. František prostotu nejen toleroval nebo snášel, ale miloval ji a nazýval ji chudobou. František se ponořil do prostoty a našel v ní svou svobodu. To je pro většinu z nás těžké vůbec pochopit.
Mnoho lidí zůstává na dně, aby mohli druzí šplhat výš
František věděl, že šplhání po žebřících do nikam nás nikdy neudělá šťastnými ani nevytvoří mír a spravedlnost na této zemi. Příliš mnoho lidí musí zůstat na dně žebříku, aby někteří mohli být na jeho vrcholu. Prostý život pomáhá vyrovnat podmínky a nabízí hojnost a dostatek všem, bez ohledu na naše postavení nebo stav příslušnosti k náboženství či skupině.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] E. F. Schumacher, Small Is Beautiful: Economics as If People Mattered (New York: Harper and Row, 1973).
Adapted from Richard Rohr, The Art of Letting Go: Living the Wisdom of Saint Francis (Boulder, CO: Sounds True, 2010), Audible audio ed.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photo, used with permission. Click here to enlarge image. When we let go of anything other than what is right here, right now, we can fly.