Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
„Zázrakem není chodit po vodě. Zázrakem je chodit po zelené Zemi v přítomném okamžiku, ocenit mír a krásu, které jsou nyní k dispozici… Není to otázka víry, je to otázka praxe.“ Musíme se cvičit v čtení a naslouchání blahoslavenstvím; musíme je uvádět do praxe.
Znamená to, že Ježíš měl jasnou a jednoznačnou vizi zdravého světa, který Bůh zamýšlel, a že se zabýval jakoukoli otázkou – sociální, ekonomickou nebo politickou –, která tuto vizi porušovala.
Možná si říkáte: „Jak mám chodit po vodě? Vždyť ani neumím plavat.“ Nabízíme své dary Bohu a svým bližním – tak chodíme po vodě. Vaším darem může být modlitba, umění, podnikání nebo učení, ale prorocké povolání vaše dary zdokonalí, takže vaše životy budou prorockým svědectvím pro svět.
Pokud bereme Ježíše vážně jako proroka, pomůže nám to v našich mezicírkevních rozhovorech, protože jiné náboženství berou roli proroka vážně.
Ježíš se vůbec nezajímal o obvyklou „správu hříchů“, kterou mnoho duchovních považuje za svou práci. Viděl, že Ježíš nebyl překvapen ani rozrušen tím, co obvykle nazýváme hříchem. Ježíš byl rozrušený lidskou bolestí a utrpením. Co jiného znamenají všechny příběhy o uzdravení? Tvoří polovinu evangelií! Ježíš se nezaměřoval na hřích. Ježíš šel tam, kde byla bolest. Kamkoli našel lidskou bolest, tam šel, tam se dotkl a tam uzdravil.
Když Ježíš čelil rostoucímu tlaku – včetně tlaku ze strany svých přátel –, aby přestal vystupovat proti nespravedlnosti, Ježíš dal jasně najevo, že následování ho bude vyžadovat sebeobětování, nepohodlí a možná i nebezpečí. Jak mi to mohlo dříve uniknout? Možná právě tento nový způsob vnímání byl tím, co znamenalo „život podle evangelia“.
Tato vnitřní cesta – modlitba, smrt ega a mystické sjednocení – je sama o sobě zjevením: že zaslíbená země není jen politickou realitou, ale také psychologickou a duchovní. Pod falešným já a reaktivními emocionálními programy (jak to vyjádřil Thomas Keating) leží naše „původní požehnání“. Nebo jak nám Richard Rohr znovu a znovu připomíná: Imago Dei – božské přebývání – je již uvnitř.
Pokud budete následovat příklad Ježíše a naslouchat svému osudu a předurčení, budete muset jít svou vlastní cestou a přizpůsobit jednoduchá, radikální učení svému vlastnímu povolání a okolnostem. Budete vyvolávat království svým vlastním stylem, učiníte svůj život malým hořčičným semínkem, budete pěstovat plevel svých myšlenek a stanete se ztělesněním morální krásy a duchovní inteligence, které se nacházejí v evangeliích.
Ježíš byl učitelem moudrosti. Jeho poselství nebylo poselstvím pokání (alespoň v obvyklém smyslu, jak ho chápeme) a návratu k smlouvě. Spíše se držel moudrosti: transformace lidského vědomí. Kladl ty nadčasové a hluboce osobní otázky: Co to znamená zemřít, než zemřeš? Jak se zbavit svého malého života, abys našel ten větší? Je možné žít na této planetě s velkorysostí, hojností, nebojácností a krásou, které odrážejí samotnou Božskou bytost? To jsou otázky moudrosti a tvoří celé pole Ježíšova zájmu.
Eucharistie má za cíl identifikovat nás pozitivním, inkluzivním způsobem, ale v tom ještě nejsme příliš zběhlí. Upřímně řečeno, nevíme, jak dosáhnout jednoty. Mnozí dnes chtějí učinit svaté přijímání „odměnou pro dokonalé“, jak poznamenal papež František