Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Bůh se nezjevuje v zabíjení a dobývání… v násilí a nenávisti. Bůh se zjevuje v tomto ukřižovaném člověku – dává sám sebe až do posledního dechu, dává a odpouští.
A nemůže být jiný způsob, jak nám ukázat, jací skutečně jsme. Vskutku nevíme, co děláme.
Je-li Bůh takový a jsme-li my takoví… všechno se musí změnit.
Bez jasného pochopení Ježíšova vzoru života a smrti se ti z nás, kdo následují Ježíše, mohou nevědomky stát spíše těmi, kdo obětního beránka vytvářejí, než těmi, kdo obětního beránka následují. Když však vstoupíme do Ježíšova příběhu s ohledem na oběti společnosti, můžeme lépe pochopit život, službu a smrt obětního beránka, který měl ukončit všechny obětní beránky – Ježíše. Možná pak můžeme přestat vytvářet obětní beránky a místo toho pracovat v jejich prospěch.
Obětní beránek nezůstal mrtvý. A vítězové v tomto případě nedostali možnost napsat jedinou verzi příběhu.
Obětní beránek ožil a vyprávěl jiný příběh, pravdivější příběh, příběh o životě a lásce. A skrze jeho příběh Ježíš odhalil, že naše představy o Bohu byly celou dobu mylné.
Milujeme tedy Boha, když se s ním dělíme o tyto zranitelné stránky svého života. Stejně jako malé dítě uprostřed záchvatu vzteku může křičet „Nenávidím tě, mami!“ jen proto, že ví, že jeho výbuch neukončí jejich vztah, můžeme Bohu vyjádřit své hluboké pochybnosti, hněv nebo frustraci jen proto, že máme ještě hlubší důvěru v Boží lásku….. To, že se o tuto bolest s Bohem dělíme, místo abychom ji zadržovali, se ukazuje jako výraz lásky.
idíme, že Ježíš provádí velkou revoluci a mění náboženství ze zájmu o oběti, abychom si zasloužili Boží lásku, na důvěru, skrze kterou poznáváme Boží lásku. A kde se tato důvěra odehrává? V lidském srdci.
Nepotřebujeme příběh, který by chtěl vymazat všechny ostatní. Potřebujeme příběhový prostor, který vybízí lidi, ať už jsou součástí jakéhokoli příběhu, aby se zastavili a přemýšleli: „Nelíbí se mi, kam tento příběh směřuje, a nelíbí se mi, jak to skončí. Je možné, že existuje lepší příběh? Mohli bychom udělat změnu a najít lepší konec?“. O tom jsou podle mě dobré zprávy. Ježíš například chodil a říkal: „Čiňte pokání.“ To je pravda. Nemyslím si, že to nutně znamená, že bychom se měli cítit provinile a zahanbeně kvůli věcem, které jsme udělali. Myslím, že to znamená přehodnotit příběh svého života a otevřít se jinému a lepšímu konci.
Myslím, že ve světě dochází k hnutí. Děje se to napříč náboženstvími. Děje se to mezi sekulárními a věřícími lidmi. Bublá to v srdcích lidí, kteří trpí. Když se lidé, kteří jsou motivováni revoluční láskou na Ježíšově prorocké cestě, spojí, aby s vědomím bolesti naší planety a s vědomím agónie chudých pracovali pro mír a proti nespravedlnosti, rasismu a nenávisti, mohou proměnit rozbitý svět směrem k milovanému společenství k Boží slávě.
Bůh poslal na svět Ježíše jako toho, kdo toto sjednocení zosobní – kdo spojí lidské a božské, hmotu a ducha. Tomu se celý život snažíme věřit: že tento obyčejný pozemský pobyt něco znamená. [
Víra v Krista by nás měla pohánět k tomu, abychom byli milující a svobodní, abychom vytvářeli nové celky, a tím vytvářeli novou budoucnost pro lidskou osobu, pro společnost a pro celé pozemské společenství.
Ježíš ani jednou nemluvil o účasti na bohoslužbách, ale neustále mluvil o uzdravování nemocných a nasycování hladových. Zdá se, že právě to znamená být Ježíšovým následovníkem.