Můžeme se naučit přijmout sami sebe a můžeme pracovat na vytvoření lepšího světa. Věci nebudou jenom hezké. Proměna je proces. Přesný jazyk pro víru není, že „jsme spaseni“, ale že „prožíváme spaseni“.
Poslední budou první
Pro mnoho černých otroků se Ježíš stal rozhodujícím Jiným v jejich životě, který jim poskytl poznání sebe sama, neodvozené od hodnotového systému otrokářů. Jak mohli černí otroci vědět, že jsou lidmi, když se s nimi zacházelo jako s dobytkem?… [Nebo] že mají hodnotu, kterou nelze definovat dolary a centy, když symbol dražebního špalku byl stále přítomnou realitou? Jedině proto, že věděli, že Kristus je přítomen s nimi a že jeho přítomnost zahrnuje božský příslib, že znovu přijde a vezme je do „Nového Jeruzaléma“.
Jednoduchý, ale nelehký úkol
Důvodů, proč jsem se mohla vydat na cestu jednoduchosti, je nespočet: je to lepší pro životní prostředí; je to „spravedlivější“ vůči zbytku světa, když si osvojím jednodušší životní styl; … je to nekonečně příjemnější; jsem příjemnější člověk, když nechám věci plavat….. Zjistila jsem však, že abych tento experiment udržela, … musela jsem se ukotvit v jediné ústřední skutečnosti – ve své touze po Bohu – a nechat všechno ostatní, aby se podle toho zařídilo.
Nevíme, co děláme
Bůh se nezjevuje v zabíjení a dobývání… v násilí a nenávisti. Bůh se zjevuje v tomto ukřižovaném člověku – dává sám sebe až do posledního dechu, dává a odpouští.
A nemůže být jiný způsob, jak nám ukázat, jací skutečně jsme. Vskutku nevíme, co děláme.
Je-li Bůh takový a jsme-li my takoví… všechno se musí změnit.
Evangelium podle obětních beránků
Bez jasného pochopení Ježíšova vzoru života a smrti se ti z nás, kdo následují Ježíše, mohou nevědomky stát spíše těmi, kdo obětního beránka vytvářejí, než těmi, kdo obětního beránka následují. Když však vstoupíme do Ježíšova příběhu s ohledem na oběti společnosti, můžeme lépe pochopit život, službu a smrt obětního beránka, který měl ukončit všechny obětní beránky – Ježíše. Možná pak můžeme přestat vytvářet obětní beránky a místo toho pracovat v jejich prospěch.
Bolestivý vzorec
Obětní beránek nezůstal mrtvý. A vítězové v tomto případě nedostali možnost napsat jedinou verzi příběhu.
Obětní beránek ožil a vyprávěl jiný příběh, pravdivější příběh, příběh o životě a lásce. A skrze jeho příběh Ježíš odhalil, že naše představy o Bohu byly celou dobu mylné.
Láska a oheň života
Milujeme tedy Boha, když se s ním dělíme o tyto zranitelné stránky svého života. Stejně jako malé dítě uprostřed záchvatu vzteku může křičet „Nenávidím tě, mami!“ jen proto, že ví, že jeho výbuch neukončí jejich vztah, můžeme Bohu vyjádřit své hluboké pochybnosti, hněv nebo frustraci jen proto, že máme ještě hlubší důvěru v Boží lásku….. To, že se o tuto bolest s Bohem dělíme, místo abychom ji zadržovali, se ukazuje jako výraz lásky.
Ježíšův hněv
idíme, že Ježíš provádí velkou revoluci a mění náboženství ze zájmu o oběti, abychom si zasloužili Boží lásku, na důvěru, skrze kterou poznáváme Boží lásku. A kde se tato důvěra odehrává? V lidském srdci.
Sedmý příběh
Nepotřebujeme příběh, který by chtěl vymazat všechny ostatní. Potřebujeme příběhový prostor, který vybízí lidi, ať už jsou součástí jakéhokoli příběhu, aby se zastavili a přemýšleli: „Nelíbí se mi, kam tento příběh směřuje, a nelíbí se mi, jak to skončí. Je možné, že existuje lepší příběh? Mohli bychom udělat změnu a najít lepší konec?“. O tom jsou podle mě dobré zprávy. Ježíš například chodil a říkal: „Čiňte pokání.“ To je pravda. Nemyslím si, že to nutně znamená, že bychom se měli cítit provinile a zahanbeně kvůli věcem, které jsme udělali. Myslím, že to znamená přehodnotit příběh svého života a otevřít se jinému a lepšímu konci.
Ježíš jako prorok
Myslím, že ve světě dochází k hnutí. Děje se to napříč náboženstvími. Děje se to mezi sekulárními a věřícími lidmi. Bublá to v srdcích lidí, kteří trpí. Když se lidé, kteří jsou motivováni revoluční láskou na Ježíšově prorocké cestě, spojí, aby s vědomím bolesti naší planety a s vědomím agónie chudých pracovali pro mír a proti nespravedlnosti, rasismu a nenávisti, mohou proměnit rozbitý svět směrem k milovanému společenství k Boží slávě.