Třináctý týden: Vzor obětního beránka
Brian McLaren nás zve k imaginativnímu prožitku bolestné reality obětování, k němuž došlo na Velký pátek:
Představme si sami sebe s učedníky
Představme si sami sebe s učedníky těsně před třetí hodinou odpolední tohoto pátku. Několik z nás se sešlo, abychom si popovídali o tom, co se stalo za posledních čtyřiadvacet hodin…..
Proč to nešlo jinak? Proč musel tento dobrý člověk – ten nejlepší, jakého jsme kdy poznali, nejlepší, jakého jsme si kdy dokázali představit – čelit mučení a popravě, jako by byl nějakou zlou zrůdou?
Jak se hodiny vlečou od poledne až téměř ke třem hodinám, představujeme si mnoho důvodů…..
Bůh se liší od našich předpokladů
Ježíš nám znovu a znovu říká, že Bůh se liší od našich předpokladů. Předpokládali jsme, že Bůh je spravedlivý a čistý, a to takovým způsobem, že Bůh nenávidí nespravedlivé a nečisté. Ježíš nám však řekl, že Bůh je čistá láska, tak překypující dobrotou, že Bůh vylévá soucit jak s čistými, tak s nečistými. Nejenže nám vyprávěl o Božím bezmezném soucitu – ztělesňoval ho každý den, když jsme s ním kráčeli po této cestě. Způsobem, jakým usedal ke stolu s každým, jakým se nikdy nebál být nazýván „přítelem hříšníků“, jakým se dotýkal nedotknutelných a odmítal odsoudit i ty nejznámější hříšníky, pro nás ztělesňoval zcela jinou vizi toho, jaký je Bůh…..
Jaký svět jsme to stvořili? Jakými lidmi jsme se stali?…
Jestliže nám Ježíš ukazuje něco tak radikálního o Bohu, co nám tím říká o nás samých – o lidech a našich společenských a náboženských institucích? Co to znamená, když se naši političtí a náboženští vůdci spojují, aby se vysmívali, mučili a zabíjeli Božího posla?…? Je to jediný způsob, jak náboženství a vlády udržují pořádek – vyhrožují nám bolestí, hanbou a smrtí, pokud se nepodřídíme? A je to způsob, jak nás sjednocují – dělají z nás dav, který se spojuje ve společné nenávisti k poslednímu neúspěšnému, ztroskotanci, rebelovi, zločinci, vyvrhelovi… nebo prorokovi?…? Jaký svět jsme to stvořili? Jakými lidmi jsme se stali?…
Je-li Bůh takový a jsme-li my takoví… všechno se musí změnit.
Uprostřed odpoledne … i z této vzdálenosti slyšíme Ježíše: „Otče, odpusť jim!“ křičí. „Neboť nevědí, co dělají.“
Odpusť jim? Odpusťte nám?
Naše myšlenky nás znovu přivádějí do včerejší zahrady, když se Ježíš ptá, zda by to šlo i jinak. A nyní se zdá, že je to jasné. Nemohl být jiný způsob, jak nám ukázat, jaký Bůh skutečně je. Bůh se nezjevuje v zabíjení a dobývání… v násilí a nenávisti. Bůh se zjevuje v tomto ukřižovaném člověku – dává sám sebe až do posledního dechu, dává a odpouští.
A nemůže být jiný způsob, jak nám ukázat, jací skutečně jsme. Vskutku nevíme, co děláme.
Je-li Bůh takový a jsme-li my takoví… všechno se musí změnit.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
Brian D. McLaren, We Make the Road by Walking: A Year-Long Quest for Spiritual Formation, Reorientation, and Activation (New York: Jericho Books, 2014), 158, 159, 160.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image. Who do we push outside the circle of our acceptance to sing alone on the branches of a burnt and mangled desert tree?