Jak můžeme stát s Bohem a sdílet s ním božskou milující laskavost uprostřed až příliš reálné a až příliš často opakované lidské krutosti?
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Jak můžeme stát s Bohem a sdílet s ním božskou milující laskavost uprostřed až příliš reálné a až příliš často opakované lidské krutosti?
Knihu napsal Brian McLaren, americký teolog a spisovatel, děkan centra pro činnou kontemplaci, založeného Richardem Rohrem. Vyšla pod názvem A New Kind of Christianity v roce 2011. České vydání pod názvem Křesťanství 2.0 vydal Biblion v roce 2025, má 394 stran.
vy máte právo zpochybňovat posvátné, aniž byste se museli bát, že upadnete do nevěry. Klepejte hlasitě. Poslouchejte své instinkty a nechte slzy volně téct. Odmítejte odpovědi, které nepřipouštějí složitost. Hledejte rezonanci v jádru příběhu. Hledání je to podstatné. Protože tam, ve vašem putování, je Bůh.
„Bůh tě nemůže milovat více. Bůh tě již miluje nekonečně. Musíš si jen více uvědomovat [Boží] lásku … tím, že jí budeš více přítomná. Je to jako poslouchat ptačí zpěv. Věnujte mu pozornost a radujte se z něj.“
Bůh je s námi v našich strachách a bolestech, v našich ranních nevolnostech a ušních infekcích, v našich uprchlických krizích a v našem snášení impéria, ve smradlavých stodolách a nevýrazných zapadlých městečkách, v porodních bolestech nové matky a v pláči malého dítěte. Ve všech těchto věcech je Bůh s námi – a Bůh je pro nás. A skrze Mariin příklad nás Bůh zve, abychom podstoupili riziko lásky – i když nás to nepochybně vystavuje možnosti, že budeme zraněni, vystrašeni a zklamáni
Každý okamžik není zřejmý jako Bůh, jako milost; vypadá docela jednoduše jako další obyčejný okamžik. Ale naše ochota rozpoznat ji jako bezplatnou – jako dar zdarma, jako sebeobjevení, jako možnost – jí umožňuje, aby taková byla. Bůh se přestává skrývat. Bůh a milost se stávají zjevnými jako dar v každém okamžiku. A ti, kdo se naučí přijímat dary, dostávají další dary. „Z Boží plnosti jsme všichni dostali, milost za milostí“, jak říká Jan 1,16.
J. Finley: Uvědomujeme si totiž, že Bůh je nám dán, zcela a úplně, v jednotě, která je zároveň vším, čím Bůh je, i vším, čím skutečně jsme.
My nejsme Bůh. Ale nejsme ani jiní než Bůh. Jako osoby jsme tím, kým nás Bůh věčně zná v [Božím] nekonečném poznání [Boží] nekonečné aktuálnosti. A v této paradoxní pravdě spočívá podstata toho, co znamená být lidskou bytostí určenou k věčné jednotě s Bohem.
Ježíš jako Kristus ztělesňuje onu mezipřítomnost mezi Stvořitelem a stvořeným. Mezi transcendentním a vtěleným. Ale nejen Ježíš. Jde o nás všechny. Dokonce i stromy, mikrobi a hvězdy jsou stvořeny, prodchnuty a drženy pohromadě Proměnou. Kristus je dynamický, hojný vztah, kakofonie vzájemně provázaných spojení, kterými se pohybuje rozhovor. Kristus je vlastně opakem statického slova, jediného výroku řízeného mocným slovem
Bůh se nezjevuje v zabíjení a dobývání… v násilí a nenávisti. Bůh se zjevuje v tomto ukřižovaném člověku – dává sám sebe až do posledního dechu, dává a odpouští.
A nemůže být jiný způsob, jak nám ukázat, jací skutečně jsme. Vskutku nevíme, co děláme.
Je-li Bůh takový a jsme-li my takoví… všechno se musí změnit.
Každý lidský život je vesmír, který se vine do budoucnosti. Každý život se podílí na životě celku. Poznala jsem, že oheň v mém srdci je ohněm v srdci vesmíru a že jeho plameny neuhasnou. Tento oheň zničí to, co není Bůh, a to, co je Bůh, ukove do stále nové a nové Boží přítomnosti, protože Bůh se v nás věčně rodí. V tomto životě, v této chvíli, dovolím, aby vše, co utvářelo můj život, bylo shrnuto v tomto bezešvém tajemném dechu života. Znovu a znovu se pouštím a skáču do klína Božího milujícího objetí. Každým okamžikem se zamilovávám do Boha. B