Kontemplace

Orientace na posvátno

Mirabai Starrová : Nemusíte vstoupit do kláštera, abyste se stali mystiky. Nemusíte se zříkat čokolády ani se vzdávat popkultury. Není nutné skládat formální sliby a bít se, když je nevyhnutelně nedodržíte. To jsou statické představy o tom, co znamená být oddán životu duše, a pravděpodobně nemají téměř nic společného s hřejivou a pikantní rozverností vašich dnů.

Nejen pro sebe

R.Rohr: žádnou duchovní věc doopravdy nepochopíme, dokud se jí nevzdáme. Duchovní dary se zvětšují pouze tím, že je „používáme“.
Thomas Merton mi kdysi v klášteře řekl: „Nepřišli jsme sem, abychom dýchali raritní vzduch mimo utrpení tohoto světa. Přišli jsme sem, abychom v srdci nesli utrpení celého světa. Jinak nemá smysl žít na takovém místě, jako je toto“. Co se děje kolem, to se děje a v praxi to krouží nejprve kolem nás samých.

Autentický a pokorný oheň

Boží přání a naše osudy jsou již vepsány v našich genech, výchově a přirozeném nadání. Přijmout, že každý z nás je jen sám sebou, je pravděpodobně to nejodvážnější, co kdy uděláme. Pouze původní výrobce může prohlásit, jaký výrobek – každý z nás – má být; nikdo jiný. „I každý vlas na vaší hlavě byl spočítán,“ jak uvádí Ježíš (Mt 10,30

Moudrost mystiků

Studium mystiků a doufejme, že se s nimi alespoň trochu ztotožníme, nám umožní vstoupit do zdánlivě prosté, ale vždy hluboké oblasti těch, kteří našli cestu blízko Bohu a celému stvoření. Cesta mystika je na dosah.

Mystika a sociální změna

[Thurman učil, že] „mystikův zájem na imperativu společenského jednání nespočívá pouze ve zlepšování společenských podmínek. Nejde jen o to nasytit hladové, nejde jen o to zmírnit lidské utrpení a lidskou bídu. Kdyby to bylo všechno, samo o sobě by to bylo jistě důležité. Ale to není všechno. Základní úvaha souvisí s odstraněním všeho, co v životě jednotlivce brání tomu, aby k němu [k Božímu Já] přišel Bůh. Cokoli, co tomu brání, volá po akci.

Kontemplativní modlitba není nic nového

Richard se nechal ovlivnit pouštními mystiky a východními církevními otci, a to dokonce do té míry, že si říkám: „Panebože, to je jiné křesťanství.“ Tohle je úplně jiné křesťanství. Je úplně jiné než problémy, kterými se zabýváme dnes. Hlavně mě zaráží, jak je některé jejich učení téměř buddhistické. Naprosto potvrzuje to, čemu nás učí soustředěná modlitba.

Šestý týden: Zkušenost, Písmo a tradice

Písmo je potvrzováno i dalšími dvěma koly na naší tříkolce. Pokud je to pravda – a to je akt víry -, řekli bychom, že to nějakým způsobem musí být nalezeno v Písmu. Nemůže být v přímém rozporu s Písmem. My katolíci jsme v tom nebyli příliš dobří. Všechna vajíčka jsme vložili do košíku Tradice. Hledejme tedy potvrzení v obou světech – ve verších z Písma i ve spisech mystiků, svatých, proroků, církevních Otců a Matek a církevních koncilů. [2]