Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
To, co dnes v západním náboženství převážně máme, jsou špatné zprávy, pokus vnutit nemožný řád světu, který Bůh nechává být chaotickým, a v němž Bůh dokonce využívá tento chaos, aby nás všechny přivedl k Lásce. Jak bychom mohli takovou naprosto dobrou zprávu přehlédnout nebo se jí vyhnout? (R.Rohr)
R.Rohr: To bylo mé první silné seznámení s paradoxem, které zdokonalilo mou schopnost zastávat dvě zdánlivě protikladná stanoviska zároveň. Trvalo mi většinu středního věku, než jsem přišel na to, co se stalo – a jak a proč se to muselo stát
Nalaď naše srdce na dobro, které se stále probouzí uprostřed nás, ne proto, abychom se oddávali toxické pozitivitě nebo zanedbávali bolest světa, ale abychom byli lidmi schopnými existovat v napětí. Uděl nám návyky posvátného zastavení. Ať žasneme nejen nad tím, co je velkolepé nebo majestátní, ale nad jménem krásy, které je vyryto do každého obyčejného okamžiku. Ať se všední život naplní tajemstvím, které nás přiměje dýchat ještě hlouběji. A kéž nás to podpoří a uchrání před zoufalstvím. Amen.
Vše, co je skryté, vše, co je jasné, jsem poznal, poučen Moudrostí…. V ní je duch inteligentní, svatý, jedinečný, rozmanitý, jemný, činný, pronikavý, nezkalený, jasný, nezranitelný, laskavý, … spolehlivý, neochvějný, všemocný, všepronikající….. Proniká a prostupuje všemi věcmi. Je neposkvrněným zrcadlem Boží činné moci…. Ona činí všechny věci novými. V každé generaci přechází do svatých duší.
-Moudrost 7,21-24.26.27, Jeruzalémská bible
Zlo je skutečné, škodlivé a je mezi námi a naše vlastní reakce na zlo musí zahrnovat jak uznání, tak zdrženlivost.
Pokud musíme mít dokonalost, abychom byli sami se sebou spokojeni, máme jen dvě možnosti. Buď můžeme ignorovat vlastní špatnost (popírat plevel), nebo se můžeme vzdát ve sklíčenosti (popírat pšenici). Pokud však odložíme dokonalost a budeme čelit napětí, že máme obojí, pak můžeme s otevřeným srdcem naslouchat dobré zprávě
Z tohoto božského paradoxu vyplývá, že bez vášně nemůže existovat soucit, žádná citlivá milující laskavost, pokud nejdříve nepřijde utrpení. Dokud Bůh nakonec nespraví všechny rozbité části stvoření, přijde utrpení…..
Duchovní a náboženství obecně mají tendenci soustředit se na následky a symptomy, což je obvykle dodatečné zametání stop. Jak kdosi kdysi řekl, lidem topícím se v rozvodněném potoce házíme záchranné vesty, což je v pořádku – ale proroci pracují daleko proti proudu, aby zjistili, proč se potok vůbec rozvodnil.
je tajemná účast na Kristu. Není to něco, čeho dosáhneme vlastním výkonem. Je to něco, na čem se již podílíme a často o tom prostě ani nevíme. Všichni již proudíme v Kristově vědomí, v onom trojičním proudění života a lásky, kterým se pohybujeme dovnitř a kolem všeho a skrze všechno. Prostě si to neuvědomujeme.
Osvobození od falešné stability spočívá v naší schopnosti přijmout paradox. Osvobodit se od našeho naučeného duálního řešení pro a proti. Kontemplace námk dovoluje účastnit se světa, který opravdu existuje. Přijetí paradoxu nás osvobozuje od řídící věže našeho mozku, od skálopevných přesvědčeních druhých lidí a dovoluje nám stanout přímo před Božím královstvím, kde nejsou ani liberálové ani konzervativci. Paradoxy jako jsou například: – život a smrt, úspěch a neúspěch, loajalita k současnému, a riziko budoucnosti – tyto paradoxy už zde nebojují mezi sebou, ale vzájemně se objímají. A my je jednoduše míjíme a jdeme dál za ně, až do nekonečného tajemství, které drží všechny věci pohromadě.