Dvacátý osmý týden: Vše, co k sobě patří
Tento týden se denní meditace zaměřují na čtvrté ze sedmi témat alternativní ortodoxie CAC:
Všechno sem patří. Nikoho není třeba trestat, obětovat nebo vylučovat. Nemůžeme přímo bojovat proti zlu nebo nepravdě nebo se od nich oddělit. Zlo se stává zjevným, když je vystaveno Pravdě. [1]
Richard Rohr potvrzuje, že „všechno sem patří“, jak dobro, tak zlo, a je třeba rozlišování, abychom se naučili tento paradox udržet:
Duchovní dar rozlišování
Duchovní dar rozlišování (1 Kor 12,10) ukazuje, že zdánlivě dobré věci lze někdy rozpoznat jako věci špatné a že i zdánlivě špatné věci mohou přinášet nějaké dobré ovoce. Zatraceně! Tento druh rozlišování vybízí lidi k myšlení typu ano/i, více než ke zjednodušenému myšlení buď/a nebo. To je rozdíl mezi pouhými správnými informacemi a skutečným duchovním darem moudrosti (1 Kor 12,8).
Jde o svobodu milovat nedokonalé- tedy milovat vše
Jakmile se naučíme rozeznávat skutečnou a zastřenou povahu dobra i zla, poznáme, že všechno nějak rozbité a padlé, slabé a chudé – a přitom je to stále příbytek Boží: vy i já, naše země, naše děti, naše manželství, a dokonce i naše kostely, mešity a synagogy. To není shazování nikoho a ničeho, ale ve skutečnosti to vytváří svobodu milovat nedokonalé věci. Jak Ježíš řekl bohatému mladíkovi: „Jen Bůh je dobrý“ (Mk 10,18). Nemůžeme čekat, až budou věci naprosto dokonalé, abychom si je zamilovali, jinak si nikdy nic nezamilujeme. Nyní naopak můžeme milovat všechno! [2]
Směs pšenice a plevele
Ježíš používá řadu obrazů směsi, aby ilustroval napětí které vzniká osobní směsi dobra a zla. Zdá se, že říkají, že tento svět je směsicí různých věcí, a pokud se nenaučíme vidět, neumíme je oddělit; ztrácíme se v plevelu a nevidíme pšenici. V jednom podobenství se služebníci ptají: „Měli bychom vytrhat plevel?“ „Ano,“ odpověděli. Ježíš odpovídá: „Ne. Nechte obojí růst společně až do sklizně.“ Pak na konci času rozhodne, co je pšenice a co plevel (Mt 13,24-30).
Více soucitu než úsilí o dokonalost. Přijmout nedokonalost za svou.
My však jsme směs plevele a pšenice a vždycky budeme. Jak říká Martin Luther, jsme simul justus et peccator [současně ospravedlněný i hříšník], každý z nás je současně světec i hříšník. To je tajemství, které drží plevel a pšenici pohromadě na jednom poli našeho života. Vyžaduje to mnohem více trpělivosti, soucitu, odpuštění a lásky než usilování o jakousi iluzorní dokonalost, která obvykle nevidí své vlastní chyby. Jedinou skutečnou dokonalostí, kterou máme k dispozici, je upřímné přijetí naší nedokonalosti.
Dobré zprávě porozumíme jen skrze paradox
Pokud musíme mít dokonalost, abychom byli sami se sebou spokojeni, máme jen dvě možnosti. Buď můžeme ignorovat vlastní špatnost (popírat plevel), nebo se můžeme vzdát ve sklíčenosti (popírat pšenici). Pokud však odložíme dokonalost a budeme čelit napětí, že máme obojí, pak můžeme s otevřeným srdcem naslouchat dobré zprávě. [3]
Prameny:
[1] To learn more about the CAC’s Seven Themes of an Alternative Orthodoxy, visit this webpage.
[2] Adapted from Richard Rohr, Spiral of Violence (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2005). Available as MP3 download.
[3] Adapted from Richard Rohr, Everything Belongs: The Gift of Contemplative Prayer, rev. ed. (New York: Crossroad Publishing, 1999, 2003), 40–41.
Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, Field Study 2, oil pastel on canvas. Izzy Spitz, Everything at Once, digital oil pastel. Izzy Spitz, Wings, digital oil pastel. Used with permission. Click here to enlarge image.
Everything belongs: our messes and dreams, our hues of green and yellow, our curves and lines.