Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Věnujte nějaký čas meditaci nad obrazem kříže. Dovolte svému tělu, mysli a srdci, aby byly zcela přítomny Kristovu utrpení. Přijměte své vlastní vzpomínky nebo pocity bolesti, smutku, žalu. Jemně je držte v kruhu Boží přítomnosti – Boží solidarity s lidským utrpením. Pak toto utrpení, své i Kristovo, nechte odejít a spočívejte ve víře, že z každé smrti přichází nový život a v každé ráně je příležitost k uzdravení a naději.
Ačkoli Ježíš sám může být vnímán jako dědic odkazu Ámose a Jeremiáše, evangelia ho představují jako víc než proroka. Podle evangelistů je Božím Synem, který k prorockému zájmu o spravedlnost přidává něco nového. Jde daleko za roli Izajáše a Micheáše, kteří usilují o to, čemu se hebrejsky říká t’šuva, návrat a pokání. Ježíš z evangelií usiluje o něco nového, konkrétně o jeho následování. Je důležitý nejen kvůli tomu, co říká, ale také kvůli tomu, kým je.
Na tyto věci poukazují proroci, takže proroci nejsou zdaleka tak oblíbení jako kněží. Kněží neustále opakují stranickou linii, takže není důvod s nimi bojovat. Proroci však dělají obojí: spojují to nejlepší z konzervativního s tím nejlepším z liberálního, abychom použili současný jazyk. Ctí tradici a zároveň říkají, co je na tradici falešné. To je to, co mohou dělat plně duchovně zralí lidé.
Muž, který byl považován za nikoho, to odstartoval tím, že projevil radikální lásku a revoluční soucit a řekl pravdu moci. Ježíš obrátil svět naruby. Říše si myslela, že Ježíše umlčela tím, že ho zlynčovala, ale jediné, co udělala, bylo, že zasadila semínko.
Možná si teď říkáte: “Jak mám jít po vodě? Vždyť já ani neumím plavat.” A co když ne? Nuže, nabízíme své dary Bohu a bližním, tak chodíme po vodě. Vaším darem může být modlitba, umění, obchod nebo vyučování, ale prorocké povolání zdokonalí vaše dary tak, že samotný váš život bude prorockým svědectvím světu.
Nasměrujte mě k inkluzivitě. Pomozte mi přestat stavět jednotlivce do dualistické opozice, spíše mě zaměřte na nápravu nefunkčních systémů a na mou účast v nich. Rozpusťte mé sklony ke klikám, stranickosti, odsuzování, spravedlnosti, skupinám a zatracování či zbožňování těch, o nichž si myslím, že mají víc než já.
Pomoz mi, abych se podílela na zvonění zvonů svobody.
To vše vychází z prorokovy víry, že nějakým způsobem vstoupili do Boží zkušenosti. Vstoupili do Božího srdce. Když tedy prorok vidí nedostatek soucitu, když vidí v srdcích lidí tvrdé srdce, prorok říká: “Vím jistě, že neznáte Boha, protože srdce Boží je soucit. Pokud nežijete se soucitem, pak jste nevstoupili do Božího srdce, protože jsem tam byl a vím, že Boží srdce je soucit. Jste tedy tvrdého srdce a vaše slovo není slovem Páně, protože já znám Boha.” Jak odvážné a krásné, že prorok může mluvit s takovou autoritou a takovou jistotou.
Věřím, že budoucnost se neotevírá tam, kde je zajištěnost bohatstvím, mocí nebo moudrostí. Budoucnost se otevírá v riziku, v ztroskotáních, a dokonce v selháních, jsou-li vyznána ve světle pravdy. Neboť podle Ježíše budoucnost nemají bohatí ale chudí…budoucnost nemají spravedliví poslouchajíce zákon, ale ti kdo jsou hříšní, protože nestačí výzvě, kterou slyšeli…Bůh se nemůže jinak prosadit…než v bláznovství a bezmoci: právě tyto vlastnosti jsou v křesťanství Božími atributy, zjevenými na Ježíši ukřižovaném, „člověku, který vydal sebe sama“
Ať už proroci prorokují jakkoli, jejich poctivost se projevuje tím, že se vzdávají vlastního života jako svědectví a svědectví, když se staví na stranu zapomenutých a ztracených a hlasitě hlásají, že Bůh, který si je vědom jejich bolesti a cítí jejich utrpení jako [Boží] vlastní, nedopustí, aby tato bolest a utrpení pokračovaly.
Duchovní a náboženství obecně mají tendenci soustředit se na následky a symptomy, což je obvykle dodatečné zametání stop. Jak kdosi kdysi řekl, lidem topícím se v rozvodněném potoce házíme záchranné vesty, což je v pořádku – ale proroci pracují daleko proti proudu, aby zjistili, proč se potok vůbec rozvodnil.