Věřte v sebe sama. Jste prorok. Již nyní uskutečňujete svou migraci. Byli jste vyvoleni, protože jste se narodili. Jste prorokem, protože jste se probudili. Jste strážcem zjevení: člověk s myšlenkou, která může vytvořit nový svět.-Steven Charleston
Všichni jsme proroci
Všichni jsme proroky. Nejsme božští poslové. Nemluvíme za Boha. Nejsme zázrační lidé ani morální soudci. Místo toho jsme … lidské bytosti žijící ve výjimečné době. Jsme tím, čím jsou Hopiové: komunitou, která hledá duchovní smysl svého života. Jsme lidé, kteří si kladou otázky. Jsme hledači vizí. Snažíme se být zastánci zdravého rozumu a toho, co nejlépe pomůže našim lidem…..
Ježíš jako prorok
Myslím, že ve světě dochází k hnutí. Děje se to napříč náboženstvími. Děje se to mezi sekulárními a věřícími lidmi. Bublá to v srdcích lidí, kteří trpí. Když se lidé, kteří jsou motivováni revoluční láskou na Ježíšově prorocké cestě, spojí, aby s vědomím bolesti naší planety a s vědomím agónie chudých pracovali pro mír a proti nespravedlnosti, rasismu a nenávisti, mohou proměnit rozbitý svět směrem k milovanému společenství k Boží slávě.
Zdědění prorockého povolání
Učili mě Micheáše 6: Co jiného požaduje Hospodin, než konat spravedlnost? Izajáš 58: Jsme povoláni, abychom napravovali trhliny, abychom rozvazovali pouta bezbožnosti. Lukáš 4: Duch Páně je nade mnou, abych hlásal dobrou zprávu chudým. Matouš 25: Cokoli učiníte nejmenšímu z těchto, mně jste učinili. Nebyly to jen texty k zapamatování. Byly to kotvy, kolem nichž se musí soustředit autentický křesťanský život.
Pravý realismus
Člověk, který dokáže plně vidět přítomný okamžik, není nikdy beznadějný. Beznaděj je zkušenost, při níž je zrak člověka zaměřen jedním směrem: „Jediný způsob, jak budu šťastný, je ten, že se stane to a to.“ A tak je to. Když si dokážeme představit jen jeden způsob, jak být šťastní, nepoznáváme plnost a možnosti okamžiku. Zhroutíme se, pokud je nám naše jediná cesta odňata. V tom spočívá síla proroků – rozpoznat, že vždy existuje jiný způsob, jak se může naplnit zaslíbení, jiný způsob, jak nás může oslovit božská láska.
Posvátný prostor
Nepotřebujeme, abychom se sami označovali za proroky nebo aby nás někdo jiný nazýval proroky, ale můžeme tu a tam prorocky působit. Můžeme být radikálně oddáni velkému obrazu, velké tradici, a zároveň ji můžeme svobodně kritizovat.
Láska a kritika
Dorothy Day: Když uznala další holocausty, zejména turecké útoky na Armény a nacistické pronásledování Židů, „Bohem vyvoleného národa“, zněla pak jako prorok. „Je to děsivá myšlenka, že pokud nebudeme činit pokání, zahyneme,“ prohlásila rozhodně a připomněla posluchačům, že právě v té chvíli do nedaleké katedrály nastupují vojenští velitelé…..
Lidé uvnitř/venku
Kolik cynických a zahořklých lidí známe v církvi a v řeholním životě? Kolik duchovních ztratilo schopnost této tvůrčí rovnováhy? Nikdo je nenaučil, jak jít po této úzké cestě, na níž jsou lidmi uvnitř/venku. Možná církev nedovolila, aby kolem nás zůstalo mnoho příkladů, které by nám to ukázaly, protože jsme po léta likvidovali proroky. Každý, kdo nemluvil podle stranické linie, byl považován za kacíře. Každý, kdo to neříkal jediným pravověrným a vhodným způsobem, byl vyhozen. Tak jsme přišli o tyto tvůrčí vzory, které nám ukazovaly, jak být uvnitř, a přesto tvořivě mluvit z vnějšího pohledu. To je moudrost, kterou potřebujeme.
Pravý střed
Podíváme-li se na některé, kteří v moderní době plnili prorockou úlohu, jako Martin Luther King mladší, Dietrich Bonhoeffer, Dorothy Dayová, papež Jan XXIII, Simone Weilová a Óscar Romero, všimneme si, že všichni zastávali právě tuto pozici. Měli tendenci být, každý svým způsobem, ortodoxními, konzervativními, tradičními duchovními, intelektuály nebo věřícími; ale tato skutečně autentická vnitřní zkušenost a příslušnost jim umožňovala naprosto kritizovat právě ty systémy, jejichž byli součástí.
Alternativní ortodoxie
Upřímně si myslím, že František našel třetí cestu, která je tvůrčí a odvážnou rolí proroka a mystika. V podstatě zopakoval to, co říkají všichni proroci: že poselství a prostředek pro poselství musí být totéž. A František kladl důraz na samotné médium, místo aby pokračoval v objasňování nebo zadržování pouhého slovního poselství; to bývá „kněžská“ práce, kterou František pro sebe nikdy nechtěl.