Zdědění prorockého povolání

Učili mě Micheáše 6: Co jiného požaduje Hospodin, než konat spravedlnost? Izajáš 58: Jsme povoláni, abychom napravovali trhliny, abychom rozvazovali pouta bezbožnosti. Lukáš 4: Duch Páně je nade mnou, abych hlásal dobrou zprávu chudým. Matouš 25: Cokoli učiníte nejmenšímu z těchto, mně jste učinili. Nebyly to jen texty k zapamatování. Byly to kotvy, kolem nichž se musí soustředit autentický křesťanský život.

Pravý realismus

Člověk, který dokáže plně vidět přítomný okamžik, není nikdy beznadějný. Beznaděj je zkušenost, při níž je zrak člověka zaměřen jedním směrem: “Jediný způsob, jak budu šťastný, je ten, že se stane to a to.” A tak je to. Když si dokážeme představit jen jeden způsob, jak být šťastní, nepoznáváme plnost a možnosti okamžiku. Zhroutíme se, pokud je nám naše jediná cesta odňata. V tom spočívá síla proroků – rozpoznat, že vždy existuje jiný způsob, jak se může naplnit zaslíbení, jiný způsob, jak nás může oslovit božská láska.

Posvátný prostor

Nepotřebujeme, abychom se sami označovali za proroky nebo aby nás někdo jiný nazýval proroky, ale můžeme tu a tam prorocky působit. Můžeme být radikálně oddáni velkému obrazu, velké tradici, a zároveň ji můžeme svobodně kritizovat.

Láska a kritika

Dorothy Day: Když uznala další holocausty, zejména turecké útoky na Armény a nacistické pronásledování Židů, “Bohem vyvoleného národa”, zněla pak jako prorok. “Je to děsivá myšlenka, že pokud nebudeme činit pokání, zahyneme,” prohlásila rozhodně a připomněla posluchačům, že právě v té chvíli do nedaleké katedrály nastupují vojenští velitelé…..

Lidé uvnitř/venku

Kolik cynických a zahořklých lidí známe v církvi a v řeholním životě? Kolik duchovních ztratilo schopnost této tvůrčí rovnováhy? Nikdo je nenaučil, jak jít po této úzké cestě, na níž jsou lidmi uvnitř/venku. Možná církev nedovolila, aby kolem nás zůstalo mnoho příkladů, které by nám to ukázaly, protože jsme po léta likvidovali proroky. Každý, kdo nemluvil podle stranické linie, byl považován za kacíře. Každý, kdo to neříkal jediným pravověrným a vhodným způsobem, byl vyhozen. Tak jsme přišli o tyto tvůrčí vzory, které nám ukazovaly, jak být uvnitř, a přesto tvořivě mluvit z vnějšího pohledu. To je moudrost, kterou potřebujeme.

Pravý střed

Podíváme-li se na některé, kteří v moderní době plnili prorockou úlohu, jako Martin Luther King mladší, Dietrich Bonhoeffer, Dorothy Dayová, papež Jan XXIII, Simone Weilová a Óscar Romero, všimneme si, že všichni zastávali právě tuto pozici. Měli tendenci být, každý svým způsobem, ortodoxními, konzervativními, tradičními duchovními, intelektuály nebo věřícími; ale tato skutečně autentická vnitřní zkušenost a příslušnost jim umožňovala naprosto kritizovat právě ty systémy, jejichž byli součástí.

Alternativní ortodoxie

Upřímně si myslím, že František našel třetí cestu, která je tvůrčí a odvážnou rolí proroka a mystika. V podstatě zopakoval to, co říkají všichni proroci: že poselství a prostředek pro poselství musí být totéž. A František kladl důraz na samotné médium, místo aby pokračoval v objasňování nebo zadržování pouhého slovního poselství; to bývá “kněžská” práce, kterou František pro sebe nikdy nechtěl. 

Prorocké volání k životu

Zkušenost Boží lásky je zkušeností milosti, ohromující krásy a neuvěřitelného milosrdenství. Je to dar odpuštění, schválení a přijetí. Žít v této lásce znamená žít v milosti, být milostivý a milosrdný k druhým. Znamená to rozšiřovat na ně odpuštění, schválení a přijetí. Jak řekl Ježíš, znamená to dokonce milovat své nepřátele. Proroci stáli v srdci této zkušenosti.

Proroci jsou radikálové a tradicionalisté

Proroci, minulí i současní, nás nejprve vyzývají k takové zkušenosti Boží lásky, která radikálně mění náš pohled na sebe sama a náš pohled na život. Příliš často se zabýváme malichernostmi, na kterých nakonec ve skutečnosti nezáleží. Proroci říkají toto: Dovolte Bohu, aby pro nás udělal něco dobrého. Nechte se vést Bohem. Vstupte do zkušenosti Boží přítomnosti a lásky. Neměli bychom se divit, když zjistíme, že jsme se zamilovali do své tradice a chceme radikálně změnit to, jak se věci mají. Vstup do Božího vidění a lásky mění naše vnímání reality.

Sebekritické myšlení           

Většina lidí předpokládá, že když něco kritizujeme, znamená to, že to nemáme rádi. Moudří lidé, jako například proroci, by řekli opak. Posvěcování statu quo ze strany církve prozrazuje, že jsme nebyli formováni proroky, kteří byli radikální právě proto, že byli tradicionalisty. Instituce vždy chtějí loajalisty a “lidi od firmy”, my nechceme proroky. Nechceme lidi, kteří poukazují na naše stinné stránky.