42. týden: Prorocké dílo Ježíše-Pondělí, 13. října 2025-Den domorodých obyvatel
V kázání otec Richard popisuje napětí mezi kněžskými a prorockými úkoly – oba jsou nezbytné pro zdravé náboženství:
Tradice kněží a její kritika proroků
V judaismu existují dva velké proudy duchovních učitelů, a myslím, že pokud máme být upřímní, tak ve všech náboženstvích. Existuje kněžský proud, který udržuje systém pohromadě opakováním tradice. Ten, který je nám méně známý, je prorocký proud, protože ten nebyl tak úplně přijat. Proroci kritizují právě ten systém, který kněží udržují.
Proroci i kněží jsou potřeba
Pokud máme obojí, máme určitý druh celistvosti nebo integrity. Pokud máme jen kněze, opakujeme stranickou linii a vše se točí kolem loajality, konformity a dodržování pravidel – a to vypadá jako náboženství. Ale pokud máme kněze i proroka, máme systém, který se neustále zdokonaluje a opravuje zevnitř.
Láska i kritika
Tyto dva proudy se velmi zřídka spojují. Vidíme to u Mojžíše, který shromáždil Izrael, ale zároveň je nejkritičtější ke svému vlastnímu lidu. Vidíme to znovu u Ježíše, který miluje svůj lid a své židovské náboženství, ale je smrtelně kritický k pokrytectví, iluzím a podvodům (viz Matouš 23; Lukáš 11:37–12:3).
Choctawský starší a episkopální biskup Steven Charleston uvažuje o tom, jak Ježíš vyzval ostatní, aby se podíleli na jeho prorocké vizi:
Ježíš slíbil, že můžeme být jeho částí
Ježíš … měl vizi, která se stala výzvou pro lidi, aby přijali novou identitu a vstoupili do nového společenství … Ježíš nabídl slib spravedlnosti, uzdravení a vykoupení … Ježíš se stal prorockým učitelem duchovní obnovy pro chudé a utlačované … Ježíš byl více než jen příjemcem vize nebo poslem vize. To, co Ježíše odlišuje, je to, že spojil prvky svého hledání vize způsobem, jakým to nikdo před ním neudělal…
„Toto je mé tělo,“ řekl jim. „Toto je moje krev.“ Pro něj vrcholem jeho vize nebylo jen mesiášství víry v něj jako proroka. Prostřednictvím eucharistie Ježíš lidem nenabízel jen možnost vidět jeho vizi, ale stát se její součástí tím, že se stanou součástí jeho. [1]
Richard ctí roli proroků v náboženských systémech:
Zlo se převléká do nedělního náboženství
Jediný způsob, jak může zlo uspět, je zamaskovat se jako dobro. A jedním z nejlepších převleků pro zlo je náboženství. Někdo může být rasista, být proti chudým, nenávidět přistěhovalce a být zcela zaujatý vyděláváním peněz a materialismem, ale přesto každou neděli chodit do kostela a být v očích náboženství „ospravedlněn“.
Proroci odhaluji falešnou tradici a zároveň tradici ctí
To jsou věci, na které proroci poukazují, a proto nejsou zdaleka tak populární jako kněží. Kněží neustále opakují stranickou linii, ale proroci dělají obojí: spojují to nejlepší z konzervativního s tím nejlepším z liberálního, abychom použili současný jazyk. Ctí tradici a zároveň poukazují na to, co je na tradici falešné. To je to, co dokážou duchovně plně zralí lidé.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Steven Charleston, The Four Vision Quests of Jesus (Morehouse, 2015), 72–73.
Adapted from Richard Rohr, “Lots of Priests, Not So Many Prophets,” homily, January 28, 2018.
Image credit and inspiration: Elijah Hiett, untitled (detail), 2017, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. As students of Jesus the prophet, we touch the soil of our time, recognizing suffering not in isolation but as a shared cry, and through His incarnation we are called to ponder, to speak, and to choose the path that heals.