Víra v Krista by nás měla pohánět k tomu, abychom byli milující a svobodní, abychom vytvářeli nové celky, a tím vytvářeli novou budoucnost pro lidskou osobu, pro společnost a pro celé pozemské společenství.
Vytváření společenství soucitu
Ježíš ani jednou nemluvil o účasti na bohoslužbách, ale neustále mluvil o uzdravování nemocných a nasycování hladových. Zdá se, že právě to znamená být Ježíšovým následovníkem.
Lidé uvnitř/venku
Kolik cynických a zahořklých lidí známe v církvi a v řeholním životě? Kolik duchovních ztratilo schopnost této tvůrčí rovnováhy? Nikdo je nenaučil, jak jít po této úzké cestě, na níž jsou lidmi uvnitř/venku. Možná církev nedovolila, aby kolem nás zůstalo mnoho příkladů, které by nám to ukázaly, protože jsme po léta likvidovali proroky. Každý, kdo nemluvil podle stranické linie, byl považován za kacíře. Každý, kdo to neříkal jediným pravověrným a vhodným způsobem, byl vyhozen. Tak jsme přišli o tyto tvůrčí vzory, které nám ukazovaly, jak být uvnitř, a přesto tvořivě mluvit z vnějšího pohledu. To je moudrost, kterou potřebujeme.
Opuštění církevnosti
Jen proto, že jedna skupina používá slovník na jedné úrovni a ti z naší skupiny používají slovník na jiné úrovni, jakým právem můžeme tvrdit, že náš slovník je jediným pravdivým popisem vesmíru?
Návrat ke kořenům
s Františkem z Assisi. Jsme alternativní ortodoxií. Docela rádi bychom zůstali v katolické nebo univerzální církvi, ale některé věci, které dělá, nejsou příliš univerzální, vůbec ne katolické! A to námi otřáslo v základech. Stejně tak to otřáslo i mnou. Založil nás prorok František, který nebyl obvyklým zbožným světcem, ale neobviňoval systém z toho, že je podřadný. Prostě šel a dělal to lépe. To je stále jedna z našich zásad CAC: “Nejlepší kritikou špatného je praxe lepšího.”
Živá církev
Vždycky jste věděli, kdo má dary, protože je nemohl předstírat. Pokud se v jejich přítomnosti lidé uzdravili, byl to léčitel. Pokud k vám dokázali přijít a říct vám, jaký byl váš život a co se stane zítra, byl to vykladač. A tak se kolem nás pohybovali všichni tito nadaní lidé, ale neměli žádnou moc v církevních strukturách, díky čemuž si lidé jako já uvědomili, že skutečná moc není ve struktuře církve, ale v živé církvi. V nadaných prorocích uprostřed nás.
Na konci nový začátek
Ježíš nám nikdy neřekl, abychom důvěřovali větším kulturním institucím nebo dokonce církvi. To neznamená, že jsou špatné nebo že bychom je měli opustit, ale musíme si uvědomit, že i ony podléhají velikonočnímu tajemství, umírání a zmrtvýchvstání všech věcí. A myslím, že musíme být upřímní, že se nacházíme na spodní straně křivky. Všechny ukazatele naznačují, že jsme na konci dominance Spojených států, západní civilizace, a dokonce i křesťanství. Otázka pro nás se stává následující: Co s tím uděláme?
Přináším sebe sama
Přináším spiritualitu, která… je kontemplativní a biblická a holistická, přináším do náboženství celek mysli a představivosti, paměti, pocitů a vášně a emocí a intenzity, víru, která je ztělesněnou, vtělenou chválou, spiritualitu… která vykročí ve víře, která se opírá o Pána, spiritualitu, která je komunitní, která se snaží chodit a mluvit a pracovat a modlit se a hrát si společně. . .
Lidstvo je společenství
Jsme v podstatě společenské bytosti a já jsem jen jednou částí odrazu velkého Božího tajemství. Každý z nás je prostě jen jedním otiskem prstu nebo stopou Boha. Jsme bytostně propojeni jeden s druhým. Vzor vesmíru spočívá v tom, že jsme jedno.
Ztělesnění Boha
Jsme v podstatě společenské bytosti a já jsem jen jednou částí odrazu velkého Božího tajemství. Každý z nás je prostě jen jedním otiskem prstu nebo stopou Boha. Jsme bytostně spojeni jeden s druhým. Základ společenství musí vycházet ze Skutečnosti a z toho, co je. Nejlepším způsobem, jak toho můžeme ve společenství dosáhnout, je přetvořit svůj životní styl na to, co je.