Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
s Františkem z Assisi. Jsme alternativní ortodoxií. Docela rádi bychom zůstali v katolické nebo univerzální církvi, ale některé věci, které dělá, nejsou příliš univerzální, vůbec ne katolické! A to námi otřáslo v základech. Stejně tak to otřáslo i mnou. Založil nás prorok František, který nebyl obvyklým zbožným světcem, ale neobviňoval systém z toho, že je podřadný. Prostě šel a dělal to lépe. To je stále jedna z našich zásad CAC: “Nejlepší kritikou špatného je praxe lepšího.”
Vždycky jste věděli, kdo má dary, protože je nemohl předstírat. Pokud se v jejich přítomnosti lidé uzdravili, byl to léčitel. Pokud k vám dokázali přijít a říct vám, jaký byl váš život a co se stane zítra, byl to vykladač. A tak se kolem nás pohybovali všichni tito nadaní lidé, ale neměli žádnou moc v církevních strukturách, díky čemuž si lidé jako já uvědomili, že skutečná moc není ve struktuře církve, ale v živé církvi. V nadaných prorocích uprostřed nás.
Ježíš nám nikdy neřekl, abychom důvěřovali větším kulturním institucím nebo dokonce církvi. To neznamená, že jsou špatné nebo že bychom je měli opustit, ale musíme si uvědomit, že i ony podléhají velikonočnímu tajemství, umírání a zmrtvýchvstání všech věcí. A myslím, že musíme být upřímní, že se nacházíme na spodní straně křivky. Všechny ukazatele naznačují, že jsme na konci dominance Spojených států, západní civilizace, a dokonce i křesťanství. Otázka pro nás se stává následující: Co s tím uděláme?
Přináším spiritualitu, která… je kontemplativní a biblická a holistická, přináším do náboženství celek mysli a představivosti, paměti, pocitů a vášně a emocí a intenzity, víru, která je ztělesněnou, vtělenou chválou, spiritualitu… která vykročí ve víře, která se opírá o Pána, spiritualitu, která je komunitní, která se snaží chodit a mluvit a pracovat a modlit se a hrát si společně. . .
Jsme v podstatě společenské bytosti a já jsem jen jednou částí odrazu velkého Božího tajemství. Každý z nás je prostě jen jedním otiskem prstu nebo stopou Boha. Jsme bytostně propojeni jeden s druhým. Vzor vesmíru spočívá v tom, že jsme jedno.
Jsme v podstatě společenské bytosti a já jsem jen jednou částí odrazu velkého Božího tajemství. Každý z nás je prostě jen jedním otiskem prstu nebo stopou Boha. Jsme bytostně spojeni jeden s druhým. Základ společenství musí vycházet ze Skutečnosti a z toho, co je. Nejlepším způsobem, jak toho můžeme ve společenství dosáhnout, je přetvořit svůj životní styl na to, co je.
Ježíš nebyl uzavřen v budově, neměl lockdown. Ježíš byl u našich stolů doma, byl s námi na procházkách a výletech, byl přítomen v hudbě, umění a knihách a byl viditelný ve tvářích prostřednictvím Zoomu. Byl s námi, když jsme měli pocit, že už nemůžeme nic dělat, zahlceni prací a online školou. Ježíš byl s námi, když jsme se přes mobilní telefony modlili s nemocnými v nemocnici. Ježíš nás nenechal trpět samotné.
Byl blázen, když zůstal v boji s náboženskými strážci své doby a pojmenoval jejich zkaženost a jedovatost pečlivě volenými slovy jako “obílené hroby” a “hejno zmijí” [Matouš 23,27.33]? Bylo by moudřejší, kdyby v tichosti odešel do Indie a stal se hinduistou, nebo kdyby v tichosti odešel do Číny a stal se buddhistou, místo aby zpochybňoval status quo svého vlastního náboženství?
Každý den máme na výběr, zda se připojíme k radosti, zda se napijeme sladkého vína nezasloužené milosti, nebo zda budeme trucovat jako Jonáš, hádat se o spravedlnost jako zaměstnanci vinice, mít odpor k vlastní rodině jako marnotratný starší bratr.
Buď budeme i nadále jen přežívat a zoufale lpět na stávajícím systému a dosavadním způsobu života a nebo se vžijeme do role průkopníků, kteří se vydávají do neznáma, objevovat nové způsoby, jak naplnit život vírou. Současný úpadek našich dosavadních struktur nám dává šanci nechat je za sebou a vydat se na dobrodružství přeměny.