Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
K tomu by měla kontemplace vést – k zranitelnosti. Ne k ústupu ze světa, ale k hlubšímu zapojení do něj. Ne k útěku před utrpením, ale k ochotě setrvat s ním dost dlouho na to, abychom jasně viděli, co je na nás, abychom udělali. Zranitelnost vyžaduje žít reflexivně sám se sebou, ale také žít hluboce v celé komunitě stvoření – se všemi svými příbuznými.(R.S.Woodley)
Stejně jako u svatého Františka se i my pouze v tichu a samotě učíme vidět, naslouchat a s úctou reagovat na stvoření, která se liší od našich rušných a hlučných já…. Pouze ticho osamělého pozorování a naslouchání napraví to, co se dnes proměnilo v násilné využívání a zneužívání krásy a úrodnosti samotné země, která nás živí, podporuje a vede….(Murray Bodo)
Bonaventura tvrdí, že vše ve stvoření Františkovi „mluvilo“ o Bohu. Dospěl k tomu, že „viděl“ Boží dobrotu v každém aspektu stvoření, takže ho nakonec vše vedlo ke Kristu, Slovu Božímu. Skutečnost, že František začal „vidět“ Boha ve stvoření, poukazuje na myšlenku, že František kontemploval Boha ve věcech stvoření. Kontemplace je pronikavý pohled, který se dostává k pravdě reality, a František začal „vidět“ pravdu věcí tím, že následoval stopy Ježíše Krista.(Ilia Delio)
Slib chudoby se mi jeví jako iluzorní, pokud se nějakým způsobem neztotožním s věcí lidí, jimž jsou upírána jejich práva a kteří jsou z větší části nuceni žít v naprosté bídě. (T.Merton)
Začít nezbytným, dualistickým jednáním a směřovat k kontemplaci se v dnešní době jeví jako běžnější – a pro některé možná i důvěryhodnější – cesta. Tento vzorec vidíme u Dorothy Dayové, Thomase Mertona, Martina Luthera Kinga ml., svaté (Matky) Terezy z Kalkaty a mnoha dalších. Tito lidé vstupují do bolesti společnosti a musí se obrátit k Bohu, aby našli odpočinek pro svou duši, protože jejich duše jsou tak roztrhané zlomenou, rozpolcenou povahou téměř všeho, včetně nich samých.(R.Rohr)
Na kontemplativní cestě, když se noříme do těch hlubších vod směrem k pramenům naděje, začínáme zakoušet a důvěřovat tomu, co znamená odložit své já, opustit běžné vědomí a odevzdat se Božímu milosrdenství. (Cynthia Bourgeault)
Během prvních šestnácti století křesťanské církve byla kontemplativní modlitba cílem křesťanské spirituality a nyní, v naší vlastní době přechodu a převratů, … se vracíme ke svým kořenům. Kontemplativní modlitba je relevantnější než kdykoli předtím. Stále více z nás praktikuje tuto starodávnou formu modlitby a nachází mír ve světě války, extrémních politických rozporů, epidemií, terorismu, technologie, přelidnění, hluku, nerovnosti a církve, která potřebuje pokoru
Musíme upřímně naslouchat sami sobě. Musíme naslouchat jakékoli myšlence nebo pocitu, který se objeví, dostatečně dlouho na to, abychom se zeptali: „Proč to myslím? Co mi tato myšlenka odhaluje o mně samém? Proč jsem ochoten se zabývat touto negativní, obviňující nebo chtivou myšlenkou?“
T.Rohr
Když meditujeme pravidelně, pocit naší autonomie a soukromé důležitosti – to, co považujeme za své „já“ – postupně mizí jako něco zbytečného, nedůležitého a v mnoha případech dokonce neužitečného. Imperiální „já“, to já, které pravděpodobně vnímáme jako své jediné já, se ukazuje být z velké části výtvorem naší mysli. R. Rohr
Ve svém útočišti si Julian jistě uvědomovala duchovní přínosy kontemplace, jako je schopnost probudit se skrze samotu k osobní přítomnosti v božské lásce. Musíme však mít na paměti, že Boží lásku nechávala proudit skrze sebe k lidem na ulici, kteří ji žádali o radu, a k nám skrze její spisy.