Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Nakonec kontemplace není o útěku ze života, ale o tom, jak do něj vstoupit plněji. Je to způsob, jak nasloucháme Bohu v tichu – a jak slyšíme Boha v pláči chudých, v sténání stvoření a v radosti ze života. Je to způsob, jak si pamatujeme, co je dobré, a žijeme z toho místa pro dobro světa.
To, co dnes křesťanství potřebuje, je mnohem větší než pouhá strukturální reorganizace. Je to revoluční změna v samotném křesťanském vědomí. Je to změna mysli a srdce prostřednictvím neustálého působení Ducha svatého. Pouze taková zásadní změna vědomí – čerpající z hlubin Velkého oceánu lásky – přinese trvalé ovoce.
Ať už jsou nepokoje jakékoli, ať už jsou rozdíly mezi lidmi jakékoli, ať už je násilí jakékoli, následovníci Ježíše, kteří přijali jeho poslání, se mohou odmítnout nechat odradit od jeho transcendentního poselství míru. Kéž přijde čas, kdy církev jako církev míru bez jakýchkoli vazeb na násilí bude moci pozdravit lidskou rodinu slovy: „Mír s vámi.“
Kontemplace mě osvobozuje od toho, abych byl věčným vězněm svých myšlenkových a citových proudů; pomáhá mi uvědomit si, že nejsem svými myšlenkami a city. Pomáhá mi vidět, že tyto vnitřní reakce a vyjednávání se mi dějí a odehrávají se ve mně bez mého souhlasu, jako trávení, spánek, únava nebo smích.
Skutečně velcí myslitelé a kulturní tvůrci považují za samozřejmé, že mají přístup k jiné a širší mysli. Uznávají, že božský proud již existuje a že se k němu může připojit každý.
Dejte si pauzu od myšlenek a znalostí… Spokoj se s láskyplnou pozorností vůči Svaté. To nevyžaduje žádné úsilí, žádné rozrušení, žádnou touhu ochutnat ji, cítit ji nebo ji pochopit. Trpělivě vytrvej v tomto stavu modlitby, který nemá jméno.
„Důvěřuj v Boha,“ napsal Jan, „který neopouští ty, kdo ho hledají s prostým a spravedlivým srdcem.“ Tím, že nyní nedělá nic, duše dosahuje velkých věcí. [6]
Byla to radost z krásy bytí, radost ze všech úžasných a milých lidí, které jsem v životě potkala. Kosmická nebo duchovní radost je něco, čeho se účastníme; přichází odjinud a proudí skrze nás. Nemá to nic nebo téměř nic společného s tím, jak se nám v daném okamžiku daří v životě. Vzpomínám si, že jsem si pomyslel, že to musí být důvod, proč se svatí mohli radovat uprostřed utrpení.
Cesta nevyhnutelně vede každého z nás různými směry, nicméně vlivem okolností nebo volby se každý z nás v určitém okamžiku svého života ocitne na okraji společnosti a bude naslouchat tichu vycházejícímu zevnitř. V těchto chvílích si uvědomíme, že kontemplace je cíl i praxe. Mniši to věděli a vážili si obojího.
Lidé, kteří přicházejí na naše akce, nemusí vést pochody nebo protestní úsilí proti institucionálnímu rasismu. Ale účastní se jich jako hledači pravdy, kteří se nestydí zpracovávat svou vlastní bolest. Ukazují nám, že autentické radosti lze dosáhnout prostřednictvím procesu uzdravování. Pomáháme řešit problémy naší komunity, když se každý z nás autenticky a tvořivě postaví svému vlastnímu zármutku.
.
Autoritářství není pouhou záležitostí státní kontroly, je to něco, co se postupně vytrácí z toho, kým jste. Dělá vás to vystrašenými a strach vás může učinit krutými. Nutí vás to přizpůsobit se, dodržovat pravidla a přijmout věci, které byste nikdy nepřijali, dělat věci, o kterých jste si nikdy nemysleli, že je uděláte.
Není divu, že v době autoritářského uctívání Caesara napsal raný křesťanský vůdce Pavel: „Nesnažte se přizpůsobit tomuto světu. Ale buďte proměněni obnovou svých myslí“ (Římanům 12:2).