Slib chudoby se mi jeví jako iluzorní, pokud se nějakým způsobem neztotožním s věcí lidí, jimž jsou upírána jejich práva a kteří jsou z větší části nuceni žít v naprosté bídě. (T.Merton)
Činnost a kontemplace
Začít nezbytným, dualistickým jednáním a směřovat k kontemplaci se v dnešní době jeví jako běžnější – a pro některé možná i důvěryhodnější – cesta. Tento vzorec vidíme u Dorothy Dayové, Thomase Mertona, Martina Luthera Kinga ml., svaté (Matky) Terezy z Kalkaty a mnoha dalších. Tito lidé vstupují do bolesti společnosti a musí se obrátit k Bohu, aby našli odpočinek pro svou duši, protože jejich duše jsou tak roztrhané zlomenou, rozpolcenou povahou téměř všeho, včetně nich samých.(R.Rohr)
Milost a mystická naděje
Na kontemplativní cestě, když se noříme do těch hlubších vod směrem k pramenům naděje, začínáme zakoušet a důvěřovat tomu, co znamená odložit své já, opustit běžné vědomí a odevzdat se Božímu milosrdenství. (Cynthia Bourgeault)
Obraťte své srdce k Bohu
Během prvních šestnácti století křesťanské církve byla kontemplativní modlitba cílem křesťanské spirituality a nyní, v naší vlastní době přechodu a převratů, … se vracíme ke svým kořenům. Kontemplativní modlitba je relevantnější než kdykoli předtím. Stále více z nás praktikuje tuto starodávnou formu modlitby a nachází mír ve světě války, extrémních politických rozporů, epidemií, terorismu, technologie, přelidnění, hluku, nerovnosti a církve, která potřebuje pokoru
Odpuštění našim myšlenkám
Musíme upřímně naslouchat sami sobě. Musíme naslouchat jakékoli myšlence nebo pocitu, který se objeví, dostatečně dlouho na to, abychom se zeptali: „Proč to myslím? Co mi tato myšlenka odhaluje o mně samém? Proč jsem ochoten se zabývat touto negativní, obviňující nebo chtivou myšlenkou?“
T.Rohr
Od strachu k lásce
Když meditujeme pravidelně, pocit naší autonomie a soukromé důležitosti – to, co považujeme za své „já“ – postupně mizí jako něco zbytečného, nedůležitého a v mnoha případech dokonce neužitečného. Imperiální „já“, to já, které pravděpodobně vnímáme jako své jediné já, se ukazuje být z velké části výtvorem naší mysli. R. Rohr
Opora lásky
Ve svém útočišti si Julian jistě uvědomovala duchovní přínosy kontemplace, jako je schopnost probudit se skrze samotu k osobní přítomnosti v božské lásce. Musíme však mít na paměti, že Boží lásku nechávala proudit skrze sebe k lidem na ulici, kteří ji žádali o radu, a k nám skrze její spisy.
Rozjímání, osvobození a čin
Studujte cestu druhých, aby vaše cesta byla snazší a bohatší. Naslouchejte šepotu svého srdce, objevte univerzální pravdu a řiďte se jejími pokyny. Vězte, že pravda vždy vede k lásce a k trvalému míru. Jejími plody nikdy nejsou hořkost a sváry.
Vytváření alternativního způsobu života
Benediktův svět byl v plamenech. Probíhala válka, byli tu vetřelci, krutost, sopečná zima, lidé byli bez domova a hladověli. Uprostřed toho všeho pocítil Benedikt touhu potěšit pouze Boha, a tak se vzdal svého privilegovaného způsobu života a odešel na tři roky do jeskyně, kde mu jídlo spouštěli na provaze. Lidé slyšeli o tomto svatém poustevníkovi a chodili k němu pro duchovní radu, hledali „slovo“ v tradici pouštních mystiků.
Hledání opory
Skutečná kontemplace, jak říkají velcí učitelé, je ve skutečnosti docela praktická a má pevné zakotvení v realitě a nevyžaduje život v klášteře. Je to však zcela odlišný způsob vnímání okamžiku, a tedy celého života. Abychom měli schopnost „pohnout světem“, potřebujeme určitý odstup a odpoutanost od rozptylující povahy a iluzí masové kultury a falešného já. Kontemplace staví na pevném základu reality takové, jaká je, bez ideologie, popírání nebo fantazie. (R.Rohr)