Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Během prvních šestnácti století křesťanské církve byla kontemplativní modlitba cílem křesťanské spirituality a nyní, v naší vlastní době přechodu a převratů, … se vracíme ke svým kořenům. Kontemplativní modlitba je relevantnější než kdykoli předtím. Stále více z nás praktikuje tuto starodávnou formu modlitby a nachází mír ve světě války, extrémních politických rozporů, epidemií, terorismu, technologie, přelidnění, hluku, nerovnosti a církve, která potřebuje pokoru
Musíme upřímně naslouchat sami sobě. Musíme naslouchat jakékoli myšlence nebo pocitu, který se objeví, dostatečně dlouho na to, abychom se zeptali: „Proč to myslím? Co mi tato myšlenka odhaluje o mně samém? Proč jsem ochoten se zabývat touto negativní, obviňující nebo chtivou myšlenkou?“
T.Rohr
Když meditujeme pravidelně, pocit naší autonomie a soukromé důležitosti – to, co považujeme za své „já“ – postupně mizí jako něco zbytečného, nedůležitého a v mnoha případech dokonce neužitečného. Imperiální „já“, to já, které pravděpodobně vnímáme jako své jediné já, se ukazuje být z velké části výtvorem naší mysli. R. Rohr
Ve svém útočišti si Julian jistě uvědomovala duchovní přínosy kontemplace, jako je schopnost probudit se skrze samotu k osobní přítomnosti v božské lásce. Musíme však mít na paměti, že Boží lásku nechávala proudit skrze sebe k lidem na ulici, kteří ji žádali o radu, a k nám skrze její spisy.
Studujte cestu druhých, aby vaše cesta byla snazší a bohatší. Naslouchejte šepotu svého srdce, objevte univerzální pravdu a řiďte se jejími pokyny. Vězte, že pravda vždy vede k lásce a k trvalému míru. Jejími plody nikdy nejsou hořkost a sváry.
Benediktův svět byl v plamenech. Probíhala válka, byli tu vetřelci, krutost, sopečná zima, lidé byli bez domova a hladověli. Uprostřed toho všeho pocítil Benedikt touhu potěšit pouze Boha, a tak se vzdal svého privilegovaného způsobu života a odešel na tři roky do jeskyně, kde mu jídlo spouštěli na provaze. Lidé slyšeli o tomto svatém poustevníkovi a chodili k němu pro duchovní radu, hledali „slovo“ v tradici pouštních mystiků.
Skutečná kontemplace, jak říkají velcí učitelé, je ve skutečnosti docela praktická a má pevné zakotvení v realitě a nevyžaduje život v klášteře. Je to však zcela odlišný způsob vnímání okamžiku, a tedy celého života. Abychom měli schopnost „pohnout světem“, potřebujeme určitý odstup a odpoutanost od rozptylující povahy a iluzí masové kultury a falešného já. Kontemplace staví na pevném základu reality takové, jaká je, bez ideologie, popírání nebo fantazie. (R.Rohr)
akotvení sociálního jednání v kontemplativním vědomí není luxusem pro pár lidí, ale jistě kulturní nutností. Jak křesťanské náboženství, tak americká psychika potřebují hluboké uzdravení, a to neříkám lehkovážně.
Pouze kontemplativní mysl dokáže udržet náš strach, zmatek, zranitelnost a hněv a vést nás k lásce. Ti, kteří se nechají vyzvat a změnit, budou novými kulturními tvůrčími hlasy dalšího období dějin po tomto očistném exilu. (R.Rohr)
Toxické ticho (skrývání) je zakořeněno v struktuře našeho každodenního života… Přesto lze také usilovat o [kontemplativní] láskyplné ticho a můžeme ho hledat a nacházet i v chaosu našich dnů. Toto ticho regeneruje, reguluje, umožňuje vznik láskyplné přítomnosti a jednání.
Aby se však Mojžíš naučil základní svobodě ve svém pravém já, musí mu Bůh přidělit konkrétní úkol: vytvořit svobodu pro lidi, kteří o ni příliš nestojí, a osvobodit je od utlačovatele, který si myslí, že má vše pod kontrolou. Často právě při práci na vnější svobodě, míru a spravedlnosti ve světě objevujeme ještě hlubší vnitřní svobodu.