Udržovat si důvěru v to, že Bůh je dobrý, že Bohu lze důvěřovat a že Bůh je aktivně zapojen do mého života, je mnohem silnější a účinnější praxe. To je praktická síla biblické víry.

Rozjímání a správné jednání

Už nepotřebujeme vítězit, stačí nám dělat to, co musíme, jakkoli naivně a zjednodušeně to může znít. Proto mohl Augustin pronést tak nehorázný výrok jako “Miluj [Boha] a dělej, co chceš”! [2] Lidé, kteří žijí z místa skutečně zaměřeného na Boha místo z místa zaměřeného na sebe, jsou nebezpečně svobodní právě proto, že jsou upoutáni na střed.

Jonášovo znamení

Nejraději bychom měli jasné a snadné odpovědi, ale otázky nabízejí největší potenciál otevřít nás proměně. Snažíme se měnit události, abychom se vyhnuli změně sebe sama. Musíme se naučit zůstat s bolestí života, bez odpovědí, bez závěrů a některé dny i bez smyslu. To je nebezpečná skrytá cesta kontemplativní modlitby.

realita komunity

Od já k my

Pravá modlitba nebo kontemplace je naopak skokem do pospolitosti a společenství. Víme, že to, co prožíváme, může udržet jen celek a my už nejsme sami. Jsme pouze součástí, a to velmi vděčnou a zcela spokojenou součástí. To je “pokoj, který svět nemůže dát”

Vidění třetím okem

Lze s nadsázkou říci, že vidění “my a oni” a z něj vyplývající dualistické myšlení je základem téměř veškerého utrpení a násilí ve světě. [3] Umožňuje hlavám náboženství a státu vyhýbat se svým vlastním učitelům zakladatelům, svým vlastním národním ideálům a svým vlastním lepším instinktům. Chybí-li jim kontemplativní pohled, zůstanou takoví vůdci pouhými funkcionáři a techniky, nebo dokonce nebezpečím pro společnost.