Exodus: Cesta za svobodou – Pondělí, 23. února 2026
Otec Richard popisuje, jak se Mojžíš postupně naučil důvěřovat Boží lásce:
Bůh zve k intimnějšímu vztahu
Podle knihy Exodus „Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako člověk mluví se svým přítelem“ (33:11). Text Exodu však také ukazuje, jak je dosažení plného spojení postupným procesem zakrývání a odhalování. Bůh v tomto uctivém vztahu s Mojžíšem přebírá iniciativu a zve ho k větší intimitě a neustálému rozhovoru, který umožňuje vzájemné odhalování sebe sama, což je vzor pro všechny milostné vztahy.
Pomalu se učit, jak se dívat
Mojžíš popisuje tuto počáteční zkušenost jako „hořící keř, který nehoří“ (Exodus 3:2). Je rozpolcený mezi tím, zda běžet vpřed, aby se setkal s plamenem, a tím, zda se nepřiblížit a sundat si boty (Exodus 3:4–5) – klasická reakce na mysterium tremendum. (pozn. Př.: fascinující zážitek)Je běžné, že mystici, od Mojžíše po Bonaventuru, od Hildegardy z Bingenu po kvakera Thomase Kellyho, popisují zkušenost s Bohem jako oheň, pec nebo čisté světlo. Ale během této rané zkušenosti „Mojžíš zakryl svou tvář, protože se bál podívat se zpět na Boha“ (Exodus 3:6). Musí se pomalu učit, jak se dívat na Boha. Zpočátku Mojžíš žije jako většina z nás, ve své hanbě, nejistotě a pochybnostech.
Jsem který jsem je Bůh pro naše osvobození
Bůh postupně přesvědčuje Mojžíše o své úctě, kterou Mojžíš nazývá „milostí“, ale ne bez vážných námitek ze strany Mojžíše: 1) „Kdo jsem já?“ 2) „Kdo jsi ty?“ 3) „Co když mi neuvěří?“ 4) „Já koktám.“ 5) „Proč nepošleš někoho jiného?“ V každém případě Bůh zůstává v dialogu, odpovídá Mojžíšovi s úctou a dokonce důvěrně, nabízí slib osobní přítomnosti a neustálý pohled na to, kým Bůh je – Bytí samo, Existence sama, bezejmenný Bůh nad všemi jmény, beztvarý Bůh před všemi formami, osvoboditelský Bůh, který je naprosto osvobozený. Bůh potvrzuje svou konečnou svobodu od lidských pokusů zachytit Boha v pojmech a slovech tím, že říká: „Jsem, který jsem“ nebo „Budu, který budu“ (Exodus 3:14). V průběhu jeho příběhu vidíme, že Mojžíš pomalu vstřebává tutéž odvážnou svobodu.
Potřebujeme pro své pravé já najít svobodu
Aby se však Mojžíš naučil základní svobodě ve svém pravém já, musí mu Bůh přidělit konkrétní úkol: vytvořit svobodu pro lidi, kteří o ni příliš nestojí, a osvobodit je od utlačovatele, který si myslí, že má vše pod kontrolou. Často právě při práci na vnější svobodě, míru a spravedlnosti ve světě objevujeme ještě hlubší vnitřní svobodu. Musíme objevit tuto svobodu, abychom přežili v přítomnosti tolika smrti. Jinak se můžeme stát cynickými a rozhněvanými a postupem času se odvrátit od Boha a od ostatních lidí.
Potřebujeme spojit činnost s kontemplací
V Mojžíšovi vidíme neodmyslitelnou souvislost mezi činem a kontemplací, dialog mezi vnější cestou a vnitřní cestou. Kontemplace je spojení se zdrojem lásky, které aktivistům umožňuje zůstat dlouhodobě angažovaní, aniž by vyhořeli. Mojžíš nám ukazuje, že toto spojení činu a kontemplace je nezbytné a možné.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Orbis Books, 2018), 158–159.
Image credit and inspiration: Clay Banks, untitled (detail), 2020, photo, USA, Unsplash. Click here to enlarge image. Walking into the wild becomes a mirror of the Exodus itself—risking the unknown so that, in the wandering, we discover the quiet, faithful presence that leads us toward freedom and deeper communion with God.