Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Moji rodiče milovali půdu, zemi, přírodu a v jejich zahradě jsem viděl svobodu, kterou díky ní pociťovali. Zahrada jim i celému světu oznamovala, že jsou naprosto svobodní a mohou být sami sebou.
Znali Bibli, ale co bylo mnohem důležitější, znali svět skrze Bibli…(W.J.Jennings)
Běžným výrazem pro toto vnitřní místo přebývání Ducha, které je zároveň místem touhy, bývá obvykle slovo duše. Rodíme se se svou duší. Konec je v nás zasazen již na počátku a sžírá nás, dokud se k němu nedostaneme svobodně a vědomě.(R.Rohr)
Dnes, když se vracím domů na místo ve mně, kde přebývá Bůh, už mě nezajímá, abych to byla jen rychlá návštěva, abych se mohla vrátit zpět do světa „co si myslí ostatní“ a „co dokážu stihnout“. Dnes mě z domu sotva někdo vytáhne. Přitahují mě jiné rozhovory a hlubší vztahy. Chci, aby tento posvátný prostor byl mým domovem, ne jen místem, které navštěvuji, abych podpořila svůj „skutečný život“, který se odehrává mimo mé spojení s Bohem. Začínám si klást otázku, zda moje alga, moje bolest, není živena mým odloučením od Boha a od mého Pravého Já…(Brené Brown)
Když dokážeme říci „ano“ k návratu od ega domů a přesto být šťastní, splnili jsme svůj úkol. Moje pravé já je v Bohu, a ne v tom, co jsem vytvořil. Moje vlastní stvořené já mi poskytlo hezkou stezku, po které jsem mohl kráčet, a něco, co jsem mohl každý den dělat, ale ve skutečnosti to nejsem já. Může to být moje kariéra nebo moje povolání; ale jakkoli je to dobré, není to moje pravé já, můj domov v Bohu.(R.Rohr)
Zdá se, že nás vpřed pohání i volá jakýsi hluboký stesk po domově. Existuje v nás přirozená a toužebná nespokojenost, která nás zároveň posílá i přitahuje vpřed, a pramení z našeho původního a radikálního spojení s Bohem. To, co se jeví jako minulost a budoucnost, je ve skutečnosti tentýž domov, tentýž volání a tentýž Bůh, pro něhož „tisíc let je jako jeden den“ (Žalm 90,4) a jeden den jako tisíc let.(R.Rohr)
Naučit se žít ve vztazích je základem následování patrona ekologie. František byl otevřený vztahům – přijímal od všech, ať už to byli malomocní, lidští bratři a sestry, červi, ptáci, biskupové, voda, oheň, vítr nebo Blahoslavená Matka Země. František rozpoznával vtělené Slovo Boží ve všech živých tvorech. Díky své otevřenosti dokázal rozpoznat požehnání v tom, že je bratrem všech, a jeho odpovědí byla pokora.(Ilia Delio)
K tomu by měla kontemplace vést – k zranitelnosti. Ne k ústupu ze světa, ale k hlubšímu zapojení do něj. Ne k útěku před utrpením, ale k ochotě setrvat s ním dost dlouho na to, abychom jasně viděli, co je na nás, abychom udělali. Zranitelnost vyžaduje žít reflexivně sám se sebou, ale také žít hluboce v celé komunitě stvoření – se všemi svými příbuznými.(R.S.Woodley)
Stejně jako u svatého Františka se i my pouze v tichu a samotě učíme vidět, naslouchat a s úctou reagovat na stvoření, která se liší od našich rušných a hlučných já…. Pouze ticho osamělého pozorování a naslouchání napraví to, co se dnes proměnilo v násilné využívání a zneužívání krásy a úrodnosti samotné země, která nás živí, podporuje a vede….(Murray Bodo)
Hluboké vtělení chápe Janovo evangelium tak, že sarx [tělo, hmota], jímž se stalo Slovo Boží, nejen spojuje Ježíše Krista s ostatními lidmi v rámci lidského druhu; sahá také za nás, aby spojilo vtěleného s celým vyvíjejícím se biologickým světem živých tvorů a s kosmickým prachem, z něhož jsou složeny.(E.Johnson)
Bonaventura tvrdí, že vše ve stvoření Františkovi „mluvilo“ o Bohu. Dospěl k tomu, že „viděl“ Boží dobrotu v každém aspektu stvoření, takže ho nakonec vše vedlo ke Kristu, Slovu Božímu. Skutečnost, že František začal „vidět“ Boha ve stvoření, poukazuje na myšlenku, že František kontemploval Boha ve věcech stvoření. Kontemplace je pronikavý pohled, který se dostává k pravdě reality, a František začal „vidět“ pravdu věcí tím, že následoval stopy Ježíše Krista.(Ilia Delio)