Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Jan od Kříže
Vše, co je zde zapotřebí, je osvobodit její duši, zbavit ji břemen, nechat ji odpočinout od myšlenek a poznání, přestat se trápit přemýšlením a meditací. Duše se musí spokojit s láskyplnou pozorností vůči Bohu, bez rozrušení, bez úsilí, bez touhy ochutnat nebo pocítit [Boha].
Zemřete svému roztříštěnému já a zrodíte se do svého božského já. Vstupte do poznání skrze jehlu nepoznání. V tichu konečně uslyšíte hlas Svatého. V odevzdání se naprosté prázdnotě budete konečně naplněni Milovaným.
Báseň Jana od Kříže následuje….
To, co vnímáme jako utrpení, depresi, zbytečnost – okamžiky, kdy se Bůh stáhl – jsou často hlubokými projevy důvěry a pozváním k intimitě ze strany Boha. Na vnitřní cestě duše potkáváme Boha, který komunikuje s naším nejhlubším já, umožňuje a odpouští chyby. Právě toto dávání a přijímání a vědomí, že k němu dojde, činí Boha tak skutečným jako Milence.
„Mystik není někdo, kdo říká: ‚Podívejte se, co jsem udělal!‘ Mystik je ten, kdo říká: ‚Podívejte se, co se mnou udělala láska. Nezbylo nic jiného než Boží intimní láska, která se mi dává jako já sám.‘ To je požehnání v chudobě: když se vše v nás, co není Bohem, rozpustí a my si konečně uvědomíme, že jsme již tak krásní, jak je krásný Bůh, protože Bůh nám dal svou nekonečnou krásu jako to, čím jsm
Nemusíte celou noc zpívat v chrámu v Himalájích. Nemusíte být nejnovější inkarnací Marie Magdalény. Není nutné číst nebo psát duchovní knihy. Nemusíte znát rozdíl mezi mahájánovým a théravádovým buddhismem ani se učit nazpaměť blahoslavenství. Vše, co musíte udělat, abyste kráčeli cestou obyčejného mystika, je pěstovat v sobě údiv a vydat se na cestu.
„Bůh tě nemůže milovat více. Bůh tě již miluje nekonečně. Musíš si jen více uvědomovat [Boží] lásku … tím, že jí budeš více přítomná. Je to jako poslouchat ptačí zpěv. Věnujte mu pozornost a radujte se z něj.“
Bůh je s námi v našich strachách a bolestech, v našich ranních nevolnostech a ušních infekcích, v našich uprchlických krizích a v našem snášení impéria, ve smradlavých stodolách a nevýrazných zapadlých městečkách, v porodních bolestech nové matky a v pláči malého dítěte. Ve všech těchto věcech je Bůh s námi – a Bůh je pro nás. A skrze Mariin příklad nás Bůh zve, abychom podstoupili riziko lásky – i když nás to nepochybně vystavuje možnosti, že budeme zraněni, vystrašeni a zklamáni
Marie nám říká, že když Kristus přichází na tento svět, když se soucit stává tělem, získáváme nový model. Je nám nabídnut nový způsob života, nový soubor hodnot, podle kterých máme žít. A kdo přináší tuto dobrou zprávu? Nejsou to králové ani kněží, jsou to dvě obyčejné ženy, které prostřednictvím svého přátelského setkání zpívají vizi do naší tradice.
Je v nás část, Duch Svatý, která vždy říká Bohu ano. Bůh nejprve řekne „ano“ v nás a my řekneme „ano“, protože si myslíme, že to vychází z nás. Jinými slovy, Bůh nás odměňuje za to, že mu dovolíme, aby nás odměnil. To stojí za povšimnutí, možná i po zbytek našeho života.
Rozšiřujeme své srdce tím, že se navzájem přibližujeme – tím, že se z individuálního jednání přibližujeme k množnému „my“, zájmenu, které Bůh miluje nejvíce. Život je dlouhý, hostina je bohatá a my jsme předurčeni k tomu, abychom ji udrželi pohromadě. Naše srdce jsou svaly stvořené k obrazu Božímu, stvořené pro spojení. A existuje mnoho způsobů, jak být spřízněni.