Budování na základě první lásky

Všechny ostatní vnímající bytosti také dělají své maličkosti, zaujímají svá místa v koloběhu života a smrti, zrcadlí věčné sebevyprázdnění a věčné naplnění Boha a nějak tomu všemu důvěřují. Pokud dokážeme rozpoznat, že do takového rytmu a ekosystému patříme, a záměrně se z něj radovat, můžeme začít nacházet své místo ve vesmíru. Začneme chápat, jako to dělala básnířka Elizabeth Barrett Browningová, že “Země je přeplněná nebesy a každý obyčejný keř hoří Bohem”

Bůh je samo bytí

Bonaventura rozvinul filosofickou myšlenku Alana z Lille o Bohu jako o tom, “jehož střed je všude a jehož obvod není nikde”. Bůh je “uvnitř všech věcí, ale není uzavřen; vně všech věcí, ale není vyloučen; nade všemi věcmi, ale není od nich odstrčen; pod všemi věcmi, ale není ponížen”. [3] Proto jsou původ, velikost, mnohost, krása, plnost, činnost a řád všech stvořených věcí právě “otisky nohou” a “otisky prstů” (vestigia) Boha. [4]

Q (Q jako queer) cesty ve dvou polovinách života

Teprve když jsem začala přijímat to, kým skutečně jsem – upřímnou, křehkou, zranitelnou a hluboce lidskou osobu -, začala jsem skutečně prožívat život. Když jsem se cvičila ve sdílení svého autentického já s ostatními, všimla jsem si, že lidé se mnou sdílejí více sebe sama. Když jsem sdílela své pravé já, ostatní se mnou sdíleli své pravé já. A v tomto procesu se život kolem mě stal… no… živějším….. [3]

Richard Rohr OFM o CAC

V poslední době přemýšlím o tom, jak hledání Boha a hledání našeho nejhlubšího já končí stejným hledáním. Tento vhled není pro mě jedinečný, ale s přibývajícím věkem se pro mě stal pravdivějším. Terezie z Ávily často vyjadřovala podivuhodnou myšlenku, že člověk nachází Boha v sobě a nachází se v Bohu. Obojí je pravda! A když to člověk zažije a objeví svou vyvolenost a vrozenou milovanost, může v tom hluboce spočinout. To je vskutku velký duchovní dar kontemplativního vidění.

Průlom ve vědomí

Růst dovnitř pádem vzhůru znamená učit se z našich chyb….. I když pocitová zkušenost života slábne, jsme zváni, abychom se pustili a odevzdali divoké Boží lásce a žili v nekonečné vitalitě samotného života. Pustit se do Boha znamená vrátit se domů ke svému pravému já, kde objevíme, že naší kořenovou realitou je nekonečná božská láska a v lásce jsme věčně svobodní.

Větší svoboda a flexibilita

Naší starostí už není ani tak mít to, co máme rádi, ale milovat to, co máme – právě teď. To je monumentální změna oproti první polovině života, a to natolik, že je to téměř lakmusový papírek toho, zda se vůbec nacházíme v druhé polovině života.