Mystika, která nás obklopuje

Naši předkové hostili tento typ mystiky po celé věky a my jsme neztratili spojení s těmito četnými zdroji moudrosti až do nedávných generací, kdy jsme se rozhodli, že vědecké ověření a důkazy budou jediným kritériem, podle kterého se budeme rozhodovat mezi realitou a bludem. Nyní se však můžeme rozhodovat lépe. Můžeme uznat trvalou hodnotu vědy při zkoumání našich světů a při pokračování našeho tance s tajemstvími života.

Život prodchnutý tajemstvím

Barbara Holmesová: Každý člověk má nějakou mystickou zkušenost. Možná se nerozdělila moře a možná nechodil po vodě, ale přesto se v našem životě udály úžasné zázraky. Jen jsme je nesdíleli ve společenství, a proto se o ně necítíme pohodlně dělit jako jednotlivci. Řeknu vám základy své osobní mystiky, abyste zvážili své…..

Spiritualita na chodníku

Richard Rohr:Podle mé zkušenosti je františkánská mystika důvěryhodnou a jednoduchou cestou právě proto, že se odmítá nechat “mystifikovat” doktrinálními abstrakcemi, moralismem nebo falešnou askezí (i když někteří františkáni se touto cestou vydali). Františkánská cesta je skutečně chodníkovou spiritualitou pro ulice světa, cestou velmi možnou a přitažlivou pro všechny budoucí hledající. Netrvá na tom, že každý člověk musí žít v celibátu, izolovat se od ostatních, být vysoce vzdělaný nebo se jakkoli vyvyšovat nad své bližní.

Setkání s realitou: Týdenní shrnutí

Boží život žije sám v sobě ve mně. Uvědomuji si, že život žije sám v sobě ve mně.

Boží láska žije sama sebe ve mně. Uvědomuji si, že ve mně žije láska.

Nemůžeme nežít v Boží přítomnosti. To není měkká nebo sentimentální spiritualita; paradoxně vyžaduje důvěru, kterou je třeba mnohokrát zvolit, a odevzdanost, která se vždy těžce získává.

Tváří v tvář realitě

Žít a přijímat naši realitu se nebude zdát příliš duchovní. Budeme mít pocit, že se pohybujeme spíše na okraji, než že bychom se zabývali podstatou. Proto mnozí utíkají k ezoteričtějším a dramatičtějším postojům, místo aby v sobě nesli tajemství Božího utrpení a Boží radosti. Ale okraje našeho života – plně prožité, vytrpěné a prožívané – nás vedou zpět do středu a k podstatě, kterou je Láska.

Realitu nemůžeme obejít

Aundi Kolberová: Bůh nás však podle našich možností zve, abychom viděli, co je, abychom se mohli odnaučit všem nepravdivým vyprávěním, mít oči otevřené pro bezpečí a dobro a vstoupit do hlubšího a pravdivějšího příběhu. Drazí, nemusíme předstírat, že pouhá existence někdy nebolí. Bolí a bolí. Místo toho, aniž bychom tuto skutečnost obcházeli, jsme vyzváni, abychom se vydali směrem ke zdrojům, které nám umožní změkčit se v naději.

Věk dechu

Jezuitský autor Patrick Saint-Jean: Během léta 2020, kdy jsem se hlouběji obrátil k tradici víry, kterou mám tak rád, jsem se naučil dýchat jako člověk, který hledá Krista. Uvědomil jsem si, že trvalé odmítání rasismu uznat černochy jako bližní vyjadřuje nejen neúctu k černošské komunitě, ale také neúctu k Bohu a stvoření….. Zároveň jsem začal vnímat, že navzdory ošklivosti rasismu, který poznamenal věk dechu, Bůh nadále dýchá skrze všechny věci.

Svět krásy

Jestliže bouřlivý svět nepřestal být krásný, ani láska nepřestala být láskou: “I zraněný svět nás živí. I zraněný svět nás drží, dává nám chvíle úžasu a radosti.” To je moje poslední nejoblíbenější autorka Robin Wall Kimmererová a má pravdu: pokud si vybíráme radost místo zoufalství a lásku místo nenávisti, je to proto, že Země nám lásku a radost nabízí každý den.

Naše omezené perspektivy

Richard Rohr: zdůrazňuji kontemplaci. Je to způsob, jak jít ke zkušenosti absolutna, aniž bychom směřovali k ideologii. Je v tom rozdíl. Je to směřování ke zkušenosti dobra, pravdy, krásy, skutečnosti, aniž bychom se pouštěli do výletů do hlavy nebo brali příliš vážně své malé já nebo svůj momentální pohled na věc.

Skutečně reálná

“Přijď království tvé” zcela jasně znamená, že Boží říše je něco, co vstupuje do tohoto světa, nebo, jak Ježíš často říká, “je blízko”. Neměli bychom ji promítat do jiného světa. Je to skutečnost, která do tohoto světa tu a tam pronikne, když jsou lidé jako Bůh.

Bůh nám dává dostatečně ochutnat Boží říši, abychom v ni uvěřili a chtěli ji víc než cokoli jiného. Ježíš ve svých podobenstvích nikdy neříká, že Království je zcela teď nebo zcela později. Vždy je to teď-a-ještě-ne.