Autentická výměna

R.Rohr: Co je zde tak důležité a podstatné? Domnívám se, že jednoduše toto: Každý z nás je posvátným obrazem Boha. Jsme spolutvůrci Boha, a proto musíme respektovat své vlastní ztělesnění i posvátné ztělesnění druhého. Nechte Pavla, aby zde řekl svou pravdu: „Cožpak nevíte, že jste chrám Boží a že ve vás přebývá Duch Boží?…? Boží chrám, kterým jste, je svatý“

Kontemplace

Ježíšova modlitba

okaždé, když dojde ke sklouznutí k jiným myšlenkám, než je Ježíšova modlitba, je to milostivá příležitost, jak se znovu obrátit k Bohu, který nás miluje v naší neschopnosti. Klid této modlitby není klidem, který bychom zdokonalovali ve své schopnosti sedět v klidu. Tento klid je vnitřním klidem, v němž nás Bůh nevysvětlitelně proměňuje v Boží lásku v naší nicotě bez Boha. Jsme tím ztišení a je v tom jakýsi tichý úžas, úžas nad milostí, která se v nás rozvíjí uprostřed všech nevyřešených věcí v našem srdci.

Kontemplace

Modlitba za uzdravení

Ale [Ježíšova] modlitba – tento neustálý návrat k přítomnému vědomí lásky – mě začala uzdravovat. Vždycky budu vděčná Sophii za to, že mi dala ten impuls a že jsem mohla tuto modlitbu opakovat tak dlouho, dokud jsem necítila, jak se moje duše opět spojuje.  

Kontemplace

Od hlavy k srdci

Svatý Symeon nám říká: „Představte si, že se díváte do svého vlastního srdce“. Díváme se do vlastního srdce nejen jako do centra emocí, ale jako do místa, kde se rozlévá a dotýká neustálá, sebe darovací přítomnost Boha i nás v naší nicotě bez Boha. V našem srdci se nachází tato sjednocení…. 

Kontemplace

Sezení v tichu

Bůh právě teď promlouvá ke všem věcem, a kdyby Bůh s tímto promlouváním přestal, všichni bychom zmizeli. Snažíme se tedy ztichnout natolik, abychom mohli slyšet, jak k nám Bůh promlouvá. Jak se mohu stát tak tichým, abych mohl slyšet, jak Bůh promlouvá k bytí, když se pohybuje po obloze, nad stromy a poli posvěcenými tím, že je stvořil Bůh v jejich nicotě bez Boha? A tak ticho naší modlitby ztělesňuje hluboké, nesmírné ticho, v němž se od Boha učíme naslouchat živému Božímu slovu, které se ztělesňuje jako skutečnost všech věcí v jejich nicotě bez Boha. 

Kontemplace

Cesta poutníka

„Nepřetržitá vnitřní modlitba Ježíšova je neustálé nepřerušované vzývání božského jména Ježíš rty, v duchu, v srdci, při vytváření myšlenkového obrazu Jeho stálé přítomnosti a vyprošování Jeho milosti při každém zaměstnání, v každé době, na všech místech, dokonce i během spánku. Výzva je formulována takto: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou.

Kontemplace

Kontemplace mění vše

Kontemplace nám umožňuje přístup k našemu právu, které na nás čeká od narození. Pokud na této cestě setrváme, poznáme, že jsme pouhým zrnkem písku, i když nádherným zrnkem písku, v tomto úžasném vesmíru. Jsme jeho součástí, a tudíž i účastníkem. Pro duši je to dostatečná výjimečnost na celý život.

jeden zdroj lásky

Milovat bližního, milovat sebe

Francisca de Osuna OFM (1540): Snažte se zůstat pod svými myšlenkami, nebojujte s nimi ani na ně nemyslete. Udržujte se na hlubší úrovni, než je vaše mysl, třeba v hrudníku, solárním plexu nebo dechu; zůstaňte ve svém tělesném já. Odolejte jakékoli touze potlačovat nebo vyjadřovat se, dovolte si jen živočišnou spokojenost. Bude vám připadat jako nic nebo temnota. Zůstaňte tam „přikrčeni“ na buněčné úrovni bez studu dostatečně dlouho, aby Jiný zdroj začal proudit a vyvěrat jako světlo nebo radost. Z tohoto místa skrze vás proudí láska ze Zdroje spíše jako energie než jako myšlenka. Bůh ve vás a skrze vás poznává a miluje Boha – v sobě i v ostatních

jeden zdroj lásky

Milovat je naše velké  životní dílo

Milovali jsme? Milovali jsme život? Milovali jsme sami sebe? Milovali jsme Boha a milovali jsme své bližní? Soustředit se na to nám zabere skoro celý život a nezbude nám moc času na to, abychom se starali o to, co dělají nebo nedělají ostatní lidé. Naším úkolem je milovat Boha, milovat sebe a milovat bližního.