Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Samotná moc, odvaha a síla mohou být zničující, sobecké a destruktivní. Láska, citlivost a dobročinnost mohou být sentimentální, spoluzávislé a špatně nasměrované. Zdravá mysl, zdravý rozum a sebekázeň mohou být samospravedlivé, akademické a analytické. Společně se však tyto vlastnosti navzájem mírní a jsou základem pro to, aby se naše dary projevily a umožnily nám konat velké činy pro Boha!
atharine K. Wilkinsonová píší: „Postupujme vpřed s láskou, ne s dobýváním; s pokorou, ne se spravedlností; s velkorysou zvědavostí, ne se zatvrzelými domněnkami. Je úžasné žít v okamžiku, na kterém tolik záleží. Postupujme se zlomeným otevřeným srdcem, hledejme pravdu, sbírejme odvahu a zaměřme se na řešení.“
můžeme se těšit z duchovnosti, která je skutečně od Boha, pokud se netěšíme z boje za spravedlnost – lásku, soucit, nenásilí a odpuštění ve světě. A nemůžeme v tomto boji setrvat, pokud nečerpáme osobní sílu z Boha, kterého miloval JEŽÍŠ, ať už tuto posvátnou sílu prožíváme a představujeme si ji jakkoli.
Stále říkáme: „Milujeme Ježíše,“ ale spíše jako postavu Boha než jako někoho, koho bychom měli napodobovat. Zdá se, že čím více o Ježíši mluvíme, tím méně času máme na to, abychom dělali to, co řekl.
Vím, že pokud řekneme Bohu ano, můžeme se spolehnout na to, že Bůh už nám řekl ano. Pojďme tedy všichni společně směrem, kterým nás Bůh vede. Až se tak stane, svět pozná, že Ježíš mluvil pravdu, že Boží láska je pro každého. Lidé se setkají se skutečnou tradicí, s tradicí za tradicí, protože ji zakusí v nás
Jsem stále více přesvědčen, že [Ježíš] svá poselství nepovažoval za umrtvené a končící ve statické instituci, ale za mocný proud Ducha, který pronikne do každého zákoutí [lidského] osobního a společenského života….. Opravdu si nemyslím, že bychom někdy mohli obnovit církev, dokud o ní nepřestaneme uvažovat jako o instituci a nezačneme o ní přemýšlet jako o hnutí.
R.Rohr: Obávám se, že křesťanství už není život sám, ale vlastně náhražka života, nebo ještě hůře, vyhýbání se životu.
Jsme povoláni do většího příběhu, který se vyznačuje účastí na Božím království. Je to druh účasti, který vytlačuje pasivitu.
Ježíš nás vyzývá, abychom světu dali chuť, smysl, cíl, směr, touhu. Je to pokorná pozice, že? Mnohem raději bychom byli ve vedení. Ale kdykoli má někdo nebo něco veškerou moc, většinou ji zneužívá. Ježíš nás před mocí varuje, protože jen málokdo s ní dokáže zacházet. Většina z nás ji využívá k vlastnímu zvelebování, k vlastnímu povýšení a postupu v cestách světa, což obvykle znamená více peněz a více moci.
Světlo učedníků Krista: Každá víra, která se neprojevuje skutky, není vírou; je to samolibost a sebeuspokojení. Není to sůl, protože ničím nepřispívá zemi. Není to světlo, protože jeho záře slouží pouze k sebereflexi. Učedníci mají oslavovat Boha tím, že jsou sami sebou: solí a světlem; existují spíše pro druhé než jen pro sebe.