Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Všechny ostatní vnímající bytosti také dělají své maličkosti, zaujímají svá místa v koloběhu života a smrti, zrcadlí věčné sebevyprázdnění a věčné naplnění Boha a nějak tomu všemu důvěřují. Pokud dokážeme rozpoznat, že do takového rytmu a ekosystému patříme, a záměrně se z něj radovat, můžeme začít nacházet své místo ve vesmíru. Začneme chápat, jako to dělala básnířka Elizabeth Barrett Browningová, že “Země je přeplněná nebesy a každý obyčejný keř hoří Bohem”
Bonaventura rozvinul filosofickou myšlenku Alana z Lille o Bohu jako o tom, “jehož střed je všude a jehož obvod není nikde”. Bůh je “uvnitř všech věcí, ale není uzavřen; vně všech věcí, ale není vyloučen; nade všemi věcmi, ale není od nich odstrčen; pod všemi věcmi, ale není ponížen”. [3] Proto jsou původ, velikost, mnohost, krása, plnost, činnost a řád všech stvořených věcí právě “otisky nohou” a “otisky prstů” (vestigia) Boha. [4]
Moje modlitba (Kathleen Dowling Singhová): “Kéž je toto místo, které nazývám já, šťastné, dobré, bezpečné, klidné a v pohodě.” Existuje hlubší místo – bližší esenciální přirozenosti, méně naplněné myšlenkami ega -, které uchovává záměry a přání. Je to milost.
Umění být člověkem spočívá ve spojení plodné činnosti s kontemplativním postojem – ne jedno nebo druhé, ale vždy obojí zároveň.
Teprve když jsem začala přijímat to, kým skutečně jsem – upřímnou, křehkou, zranitelnou a hluboce lidskou osobu -, začala jsem skutečně prožívat život. Když jsem se cvičila ve sdílení svého autentického já s ostatními, všimla jsem si, že lidé se mnou sdílejí více sebe sama. Když jsem sdílela své pravé já, ostatní se mnou sdíleli své pravé já. A v tomto procesu se život kolem mě stal… no… živějším….. [3]
Učíme se pozitivně ignorovat a stahovat svou energii ze zlých nebo hloupých věcí, místo abychom s nimi přímo bojovali. S věcmi bojujeme jen tehdy, když jsme k tomu přímo vyzváni a vybaveni.
V poslední době přemýšlím o tom, jak hledání Boha a hledání našeho nejhlubšího já končí stejným hledáním. Tento vhled není pro mě jedinečný, ale s přibývajícím věkem se pro mě stal pravdivějším. Terezie z Ávily často vyjadřovala podivuhodnou myšlenku, že člověk nachází Boha v sobě a nachází se v Bohu. Obojí je pravda! A když to člověk zažije a objeví svou vyvolenost a vrozenou milovanost, může v tom hluboce spočinout. To je vskutku velký duchovní dar kontemplativního vidění.
Růst dovnitř pádem vzhůru znamená učit se z našich chyb….. I když pocitová zkušenost života slábne, jsme zváni, abychom se pustili a odevzdali divoké Boží lásce a žili v nekonečné vitalitě samotného života. Pustit se do Boha znamená vrátit se domů ke svému pravému já, kde objevíme, že naší kořenovou realitou je nekonečná božská láska a v lásce jsme věčně svobodní.
Naší starostí už není ani tak mít to, co máme rádi, ale milovat to, co máme – právě teď. To je monumentální změna oproti první polovině života, a to natolik, že je to téměř lakmusový papírek toho, zda se vůbec nacházíme v druhé polovině života.
A všimněte si, jestli se objevují nějaké nápady, jak byste mohli dnes nebo brzy vytvořit krásnou minulost pro sebe a pro ty, na kterých vám záleží.