Naše společná moudrost

Když řekneme ano tomu nejlepšímu z našeho vlastního dědictví a vstoupíme na nejsvětější půdu náboženských tradic toho druhého, možná se nám podaří nastolit věk lásky ještě za našeho života. To můžeme udělat jen společně. Prostřednictvím procesu neustálého rozlišování a “neustálé modlitby” se můžeme ponořit do studny každé víry a vynořit se s pokladem, který nás všechny spojuje.

Naše společné hodnoty 

“Snažíte se děti naučit, že všechna náboženství jsou stejná?” zeptal se a znovu pojal podezření.

“Vůbec ne,” odpověděl jsem. “Ukazujeme mladým lidem, že náboženství mají silné společné věci, ale k těmto společným hodnotám dospívají vlastní cestou. . . .”

Svěcená voda, kterou sdílíme 

Představoval jsem si jedinou nádrž živé vody, do níž se dívají dva lidé. Jeden z nich mohl být muslim a druhý křesťan, ale v jejich tvářích nebylo nic, co by mi to prozrazovalo. Viděl jsem jen dvě lidské bytosti, které hleděly do hlubokých vod, jež nepatřily ani jednomu z nich, a odrážely jim pravdu, že nejsou sami.

Učil jsem se od druhých       

Když jsem byl v roce 1969 vyslán jako diakon do Acoma Puebla v Novém Mexiku, měl jsem jen základní znalosti o náboženství původních obyvatel. Pozoroval jsem, jak matky v pueblu ukazovaly svým dětem, jak si mají tiše zamávat ranním sluncem směrem k obličeji, stejně jako se my učíme “žehnat” znamením kříže. Domorodí obyvatelé zde měli kontemplativní modlitbu dávno předtím, než jsme se objevili my, františkáni.

 Pouze láska je absolutní

To, co je na Ježíši jedinečné, je jeho samotná inkluzivita! Je natolik zakotven v absolutnosti Božího vztahu, že zcela svobodně relativizuje Zákon, zjednodušuje Proroky a nachází Boha mimo vlastní tradici. Je neustále a důsledně inkluzivní – aniž by popíral svůj židovský základ a víru. Věřím, že inkluzivní můžeme být pouze tehdy, když máme hluboce zakořeněnou a sdílenou zkušenost, do které můžeme lidi “zahrnout”. Musíme mít “domov”, do kterého můžeme lidi přivést.

44.jpg

Příroda: Náš první předek       

Když řeknu, že země je můj předek, je to vědecké tvrzení: Chci se znovu zamyslet nad tímto tvrzením doktora Keolu Foxe, antropologa a genomického výzkumníka z kmene Kānaka Maoli. Samotná země a její podmínky, jako je nadmořská výška a klima, ovlivňují náš genom stejně jako naši lidští předkové.

44.jpg

Láska za závojem  II

Byl to jeden z nejlépe uzdravujících okamžiků v mém životě. Byl skutečnější než i ve skutečném životě. Takže nepochybuji o tom, že předkové nejen existují, ale jsou pro nás přítomni. Přicházejí k nám ve chvílích velké nouze a zkoušky a také s námi oslavují životní okamžiky. Chtějí slavit s námi. . . .

44.jpg

Láska za závojem

Levitace. Byl to zvuk, který naladil mou duši a upozornil mě na to, že se nic neděje běžným způsobem. Za prvé, už jsem nebyla na podušce. Vznášela jsem se ke stropu pomalým krouživým pohybem, který mě těšil. Tedy, měla jsem se bát, protože jsem viděla své zhroucené tělo stále ještě na podušce, ale vůbec jsem se nebála.

44.jpg

Hlasy našich předků       

Uznáním Timoteovy víry (víry zrozené z jeho babičky a mamá) Pavel ctí [a] . . uznává, že jejich víra je vírou společnou, která bere vážně vliv … žen, které ho formovaly a utvářely. . . .  Často přemýšlím, jak vypadala víra babičky Lois a maminky Eunice. Jak ji prožívaly? Byly oddané službě komunitě jako Tabita? Vedly domácí sbory jako Lydie nebo dávaly pokyny vedoucím jako Priscilla?