Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Možná, že jakmile dokážeme vidět Boha v rostlinách a zvířatech, naučíme se ho vidět i v našich bližních. A pak se možná naučíme milovat svět. A pak, až se všechno to milování uskuteční, až se všechno to vidění stane, až za mnou takoví lidé přijdou a řeknou mi, že milují Ježíše, uvěřím tomu!
Učili mě Micheáše 6: Co jiného požaduje Hospodin, než konat spravedlnost? Izajáš 58: Jsme povoláni, abychom napravovali trhliny, abychom rozvazovali pouta bezbožnosti. Lukáš 4: Duch Páně je nade mnou, abych hlásal dobrou zprávu chudým. Matouš 25: Cokoli učiníte nejmenšímu z těchto, mně jste učinili. Nebyly to jen texty k zapamatování. Byly to kotvy, kolem nichž se musí soustředit autentický křesťanský život.
František četl a učil se o Bohu všude, i mimo kostel nebo učebnu, a reagoval na slovo, jak bylo živé ve všem…. Slovo a svět – to je přece náš domov a my nacházíme způsoby, jak se rozhodnout žít zde společně jeden s druhým. Musíme vzít do rukou Bibli a zároveň náš svět, držet je a nechat je, aby nás držely, něžně a jemně je otevřít a začít jimi listovat, ale jen tak, jak se nám samy nabízejí. Musíme se dívat všem a všemu do tváře a žasnout nad tím, jak se na nás dívá Boží tvář.
Pokud výklad vede naše Pravé Já k prožívání některého nebo několika plodů Ducha, jak jsou vyjmenovány v listu Galaťanům 5,22-23 – lásky, radosti, pokoje, trpělivosti, laskavosti, dobroty, důvěřivosti, mírnosti a sebeovládání -, myslím, že můžeme věřit, že tento výklad pochází z Ducha, z hlubšího proudu moudrosti. Pokud z výkladu vyplývají nějaké negativní nebo trestající emoce – jako je morousovská radost, pocit nadřazenosti, sebeuspokojení, arogantní dualistická jistota, touha po pomstě, potřeba vítězství nebo jakýkoli duch odmítání či vylučování -, nejedná se o Ježíšovu hermeneutiku, ale o naše vlastní ego, které stále řídí loď.
V tomto smyslu skutečně vykládáme Bibli „v Ježíšově světle“, ne proto, abychom dokázali, že je synem Božím, ale abychom se řídili jeho hermeneutikou či optikou!
Dnes potřebujeme proměněné lidi, a ne jen lidi s odpověďmi. Jak napsal Eugène Ionesco: „Vysvětlení nás odděluje od úžasu . . . „. [3] Nechci, aby mé učení a příliš mnoho slov někoho oddělilo od úžasu nebo aby působilo jako náhrada za vnitřní zkušenost. Úžasná antologie knih a dopisů zvaná Bible je celá určena k úžasu – nikoli k „důkazu“ nebo jistotě!
Nejde ani tak o to stát se duchovními bytostmi, jako spíše o to, jak se stát lidmi. Bible říká, že duchovními bytostmi už jsme; jen to ještě nevíme. Bible se vám pomáhá proniknout do tajemství tím, že ukazuje Boha v obyčejném životě.
Bůh je živý, stále dýchá. Bible je inspirovaná i umí inspirovat. Naším úkolem je jen napnout plachty a nebo připravit uhlíky k ohni, diskutovat a debatovat.