Jsme povoláni žít své vlastní příběhy, hledat jedinečnou podobu, kterou náš život nabude ve společenství s Bohem, a najít [Boží] konkrétní slovo určené nám. (Barbara Brown Taylor)
Zvolit milosrdenství, nikoli oběť
Ježíš nám ukazuje, jak číst Bibli jako Knihu lásky. Ano, v Bibli je mnoho podivných a matoucích přikázání. Ale samotná Bible nám poskytuje hermeneutické pravidlo vždy, když narazíme na zákazy – a to i na jeden z Desatera přikázání –, které brání lidskému rozkvětu a naší soucitné reakci na lidské utrpení. Kdykoli se ocitnete na hermeneutické křižovatce a budete se muset rozhodnout, jak Písmo vyložit, čtěte Bibli tak, jak to dělal Ježíš. Upřednostněte milosrdenství před obětí. (Richard Beck)
Zamilovaný do Písma
Při čtení Bible můžeme poznat, jak je pravdivé, že pouze ti, kdo si uvědomují svou potřebu Milovaného, vědí, jak přijmout dar Milovaného, aniž by takovou lásku zneužili. Vzájemně přiznaná prázdnota je tou nejvyšší záchrannou sítí pro veškerou lásku a v Písmu je dokonce i Bůh představován jako někdo, kdo nás jaksi „potřebuje“, a dokonce „žárlí“ na naši lásku (Exodus 20,5; 34,14). V zásadě láska funguje pouze v pokoře. Můj otec, svatý František, se zamiloval do „pokory“ Boha, jak ji ztělesňuje Ježíš – slovo, o kterém by většina z nás ani nenapadlo, že by se mohlo vztahovat na Boha.(R.Rohr)
Minout cíl
Bible hovoří o hříchu jako o něčem, co by mělo být vyhlášeno, ale ne jako o něčem, co by mělo být odsuzující až k hanbě… Hřích je čin, volba, nebo pokud jsme jich udělali více za sebou, cesta nebo zvyk. Na tom není nic nevratného ani určitého. Hřích není stav bytí. Je to způsob bytí ve světě, který je vždy a v každém okamžiku v pohybu, založený na našich volbách. Je to růstové myšlení, nikoli fixní. (Danielle Shroyerová )
Co děláme s Biblí?
Písmo je dnes pro rodinu víry jako moderní Bethel – místo, kde se setkáváme s Bohem a můžeme z tohoto setkání odejít požehnáni nebo zraněni, někdy i obojí zároveň. Ale uprostřed těchto setkání si zachováváme naději v moc „Bohem vdechnutého“ nebo „inspirovaného“ Písma (2. Timoteovi 3,16), které dává život těm, kteří je považují za posvátné.
Pravda za hranicemi doslovného výkladu
vy máte právo zpochybňovat posvátné, aniž byste se museli bát, že upadnete do nevěry. Klepejte hlasitě. Poslouchejte své instinkty a nechte slzy volně téct. Odmítejte odpovědi, které nepřipouštějí složitost. Hledejte rezonanci v jádru příběhu. Hledání je to podstatné. Protože tam, ve vašem putování, je Bůh.
Vzor od samého počátku
R. Rohr OFM: Je zapotřebí celé Bible – a někdy i celého našeho života –, abychom překonali trestající a malicherné postoje, které promítáme na Boha a které v sobě chováme. Musíme neustále spojovat body Boží moudrosti a milosti.
Kniha, na kterou nezapomeneme
Bible je sbírka příběhů. Zkrátka máme před sebou Bibli, která je stejně komplikovaná a dynamická jako náš vztah s Bohem, Bibli, která se čte spíše jako intimní rozhovor než jako božský monolog. Naše nejposvátnější příběhy vzešly z rozkolu ve vztahu, z intenzivní krize víry. Ti z nás, kteří tráví stejně mnoho času pochybováním jako vírou, v tom mohou najít obrovskou útěchu. Bible je i pro nás.
Mnoho hlasů; jeden text
Pokud chcete mít smysluplný vztah s moudrými učeními Ježíše, zejména pokud chcete, aby tato učení byla osvobozena od všech způsobů, jakými institucionální náboženské křesťanství tato učení zkreslilo, nepochopilo nebo zneužívalo ve službách moci a autority, pak čtěte Bibli jako mystik, protože mystické čtení Písma může být pro vás způsobem, jak se znovu spojit s nestvořeným světlem, které září v srdci těchto starodávných slov moudrosti a lásky.
Čtení pro proměnu
Stejně jako nás Bible provází mnoha fázemi vědomí a dějin spásy, trvá nám dlouho, než překonáme svou potřebu být dualističtí, soudící, obviňující, strachující se, vinící, egocentričtí a orientovaní na zisk. Text v útrapách odráží a mapuje naše vlastní lidské útrapy a ilustruje všechny tyto fáze z Bible. Nabízí zralé i nezralé reakce na téměř vše – a my se musíme naučit rozpoznat rozdíl.