Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Elizabeth Johnsonová : Svět se jako dobré Boží stvoření stává svobodným partnerem svého vlastního stávání, zatímco Stvořitel umožňuje jeho existenci v každém okamžiku. Stručně řečeno, Bůh tvoří svět tím, že mu umožňuje, aby se sám tvořil. Duch svatý zdaleka nenutí svět, aby se vyvíjel podle předem připraveného plánu, nýbrž ho neustále volá k nové a nečekané budoucnosti.
R.Rohr: V celém vesmíru neexistuje nic takového jako autonomie. Neexistuje. To je iluze moderního individualistického Západu, který si představuje autonomní já jako základní stavební prvek a pravého Vidoucího. …Svatí lidé najdou Boha v přírodě a také všude jinde.
Možná, že jakmile dokážeme vidět Boha v rostlinách a zvířatech, naučíme se ho vidět i v našich bližních. A pak se možná naučíme milovat svět. A pak, až se všechno to milování uskuteční, až se všechno to vidění stane, až za mnou takoví lidé přijdou a řeknou mi, že milují Ježíše, uvěřím tomu!
Učili mě Micheáše 6: Co jiného požaduje Hospodin, než konat spravedlnost? Izajáš 58: Jsme povoláni, abychom napravovali trhliny, abychom rozvazovali pouta bezbožnosti. Lukáš 4: Duch Páně je nade mnou, abych hlásal dobrou zprávu chudým. Matouš 25: Cokoli učiníte nejmenšímu z těchto, mně jste učinili. Nebyly to jen texty k zapamatování. Byly to kotvy, kolem nichž se musí soustředit autentický křesťanský život.
František četl a učil se o Bohu všude, i mimo kostel nebo učebnu, a reagoval na slovo, jak bylo živé ve všem…. Slovo a svět – to je přece náš domov a my nacházíme způsoby, jak se rozhodnout žít zde společně jeden s druhým. Musíme vzít do rukou Bibli a zároveň náš svět, držet je a nechat je, aby nás držely, něžně a jemně je otevřít a začít jimi listovat, ale jen tak, jak se nám samy nabízejí. Musíme se dívat všem a všemu do tváře a žasnout nad tím, jak se na nás dívá Boží tvář.
Pokud výklad vede naše Pravé Já k prožívání některého nebo několika plodů Ducha, jak jsou vyjmenovány v listu Galaťanům 5,22-23 – lásky, radosti, pokoje, trpělivosti, laskavosti, dobroty, důvěřivosti, mírnosti a sebeovládání -, myslím, že můžeme věřit, že tento výklad pochází z Ducha, z hlubšího proudu moudrosti. Pokud z výkladu vyplývají nějaké negativní nebo trestající emoce – jako je morousovská radost, pocit nadřazenosti, sebeuspokojení, arogantní dualistická jistota, touha po pomstě, potřeba vítězství nebo jakýkoli duch odmítání či vylučování -, nejedná se o Ježíšovu hermeneutiku, ale o naše vlastní ego, které stále řídí loď.
V tomto smyslu skutečně vykládáme Bibli „v Ježíšově světle“, ne proto, abychom dokázali, že je synem Božím, ale abychom se řídili jeho hermeneutikou či optikou!
Dnes potřebujeme proměněné lidi, a ne jen lidi s odpověďmi. Jak napsal Eugène Ionesco: „Vysvětlení nás odděluje od úžasu . . . „. [3] Nechci, aby mé učení a příliš mnoho slov někoho oddělilo od úžasu nebo aby působilo jako náhrada za vnitřní zkušenost. Úžasná antologie knih a dopisů zvaná Bible je celá určena k úžasu – nikoli k „důkazu“ nebo jistotě!
Nejde ani tak o to stát se duchovními bytostmi, jako spíše o to, jak se stát lidmi. Bible říká, že duchovními bytostmi už jsme; jen to ještě nevíme. Bible se vám pomáhá proniknout do tajemství tím, že ukazuje Boha v obyčejném životě.
Bůh je živý, stále dýchá. Bible je inspirovaná i umí inspirovat. Naším úkolem je jen napnout plachty a nebo připravit uhlíky k ohni, diskutovat a debatovat.