Boží otisky v přírodě

Milovat to, co je před námi

 Čtyřicátý čtvrtý týden: Milovat Boha skrze stvoření

Chvalte Pána ze země,

Vy mořské příšery a všechny hlubiny;

Oheň a krupobití, sníh a mraky,

bouřlivý vítr, naplňující Boží slovo;

Hory a všechny kopce,

ovocné stromy a všechny cedry;

Zvířata a všechen dobytek;

plazivé věci a okřídlené ptactvo…

Ať chválí Hospodinovo jméno,

Neboť jedině Boží jméno je vyvýšené;

Boží sláva je nad zemí i nebem.

       -Žalm 148: 7-10, 13

Bůh byl v přírodě znám a chválen dávno před příchodem psaných Písem. Otec Richard píše:

Hebrejské texty chválí přírodu

Židovská a křesťanská tradice spirituality stvoření má svůj původ v hebrejských textech, jako jsou Žalmy 104 a 148. Je to spiritualita, která má kořeny především v přírodě, ve zkušenosti a ve světě, jaký je. Tato bohatá hebrejská spiritualita formovala mysl, srdce a učení Ježíše z Nazareta.

Boha nepoznáme jen v textech

Možná to pociťujeme až ve chvíli, kdy si uvědomíme, kolik lidí si myslí, že náboženství má co do činění s myšlenkami, pojmy a formulemi z knih. Takto byli po léta vychováváni duchovní a teologové. Neodešli jsme do světa přírody, ticha a prvotních vztahů, ale do světa knih. No, to není biblická spiritualita a tam náboženství nezačíná.

Ne. Bůh je poznáván ve stvořených věcech

Začíná v pozorování toho, “co je”. Pavel říká: “Od stvoření světa je neviditelná Boží podstata a věčná Boží moc jasně viditelná rozumovým chápáním stvořených věcí” (Římanům 1,20). Boha poznáváme skrze věci, které Bůh stvořil. Prvním základem každého opravdového náboženského vidění je, jednoduše řečeno, naučit se vidět a milovat to, co je. Kontemplace je setkání se skutečností v její nejjednodušší a nejpřímější podobě, neposuzované, nevysvětlované a nekontrolované!

Příroda obsahuje otisky prstů Boha

Pokud neumíme milovat to, co je přímo před námi, pak neumíme vidět to, co je. Musíme tedy začít od kamene! Od kamene se přesuneme do světa rostlin a naučíme se vážit si rostoucích věcí a vidět v nich Boha. V celém přírodním světě vidíme vestigia Dei, což znamená otisky prstů nebo stop Božích.

Vidět Boha v přírodě, zvířatech a v lidech

Možná, že jakmile dokážeme vidět Boha v rostlinách a zvířatech, naučíme se ho vidět i v našich bližních. A pak se možná naučíme milovat svět. A pak, až se všechno to milování uskuteční, až se všechno to vidění stane, až za mnou takoví lidé přijdou a řeknou mi, že milují Ježíše, uvěřím tomu!

Potřebujeme vidět, přijímat, pohybovat se dovnitř i ven

Jsou schopni milovat Ježíše. Duše je připravena. Duše je osvobozena a naučila se, jak vidět a jak přijímat a jak se pohybovat dovnitř a jak se pohybovat ven ze sebe. Takoví jedinci mohou dobře pochopit, jak milovat Boha.

Prameny:

Adapted from Richard Rohr, “Christianity and the Creation: A Franciscan Speaks to Franciscans,” in Embracing Earth: Catholic Approaches to Ecology, ed. Albert J. LaChance and John E. Carroll (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1994), 130–131.

Image credit: A path from one week to the next—Loïs Mailou Jones, Jeune Fille Français (detail), 1951, oil on canvas, SmithsonianTextile Design for Cretonne (detail), 1928, watercolor on paper, SmithsonianEglise Saint Joseph (detail), 1954, oil on canvas, SmithsonianClick here to enlarge image.

Creation teaches us to love God in all Her death, decay, fallow times, insemination, growth, blooming and life and death and life.