Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Žijeme v době velkého nepřátelství a musíme odolat pokušení stáhnout se od druhých, popřít svůj stín a stáhnout se do vlastních obranných táborů nebo izolovaných pozic. …Skutečné duchovní jednání (na rozdíl od reakce) vyžaduje naši vlastní neustálou proměnu a dobrovolný „exil“, volbu být tam, kde je bolest, jak to Ježíš předvedl ve svém velkém sebeobětování. Místo aby obviňoval druhé z hříchu, Ježíš se místo toho „stal hříchem“ (2 Kor 5,21
Celistvost neznamená dokonalost: znamená to přijmout zlomenost jako nedílnou součást života. Toto poznání mi dává naději, že lidská celistvost – moje, vaše, naše – nemusí být utopickým snem, pokud dokážeme devastaci využít jako zárodek nového života.
Až vám příště přijde na mysl nějaká zášť, negativita nebo podráždění a budete ji chtít přehrát nebo se k ní připoutat, přesuňte tuto myšlenku nebo osobu doslova do prostoru svého srdce, protože takové komentáře jsou téměř celé uloženy ve vaší hlavě. Tam je obklopte tichem (což je v srdci mnohem snazší). Tam ji obklopte krví, která vám často bude připadat teplá jako uhlíky. Na tomto místě je téměř nemožné komentovat, soudit, vytvářet dějové linie nebo zůstat nepřátelský.
Nepropustit své falešné já ve správný čas a správným způsobem znamená právě to, že jsme uvízli, uvězněni a závislí na svém já. (Tradiční výraz pro to byl hřích, výsledek pocitu oddělenosti od Celku.) Objevení našeho Pravého Já není jen otázkou chronologického věku. Některé duchovně předčasně vyspělé děti prohlédnou falešné Já poměrně brzy. Někteří starci a stařeny si ho stále oblékají.
Doufám, že se všichni ubíráme směrem k poznání toho, kým skutečně jsme, a opouštíme své zaujetí tím, jak vypadáme nebo jak se měříme. Když dospějeme k hlubšímu přijetí svého Pravého Já, poznáme, že naše identita pochází z Boží lásky, ne z toho, co si o nás myslí nebo říkají ostatní lidé. Není nic špatného na tom, že chceme prezentovat svou nejlepší tvář; ve skutečnosti by byla moje matka zklamaná, kdyby si myslela, že tvrdím něco jiného. Jen nesmíme nic z toho brát příliš vážně.
Objasnění a znovuobjevení Pravého Já pokládá pevný základ – a jasný počáteční cíl – pro všechna náboženství. Nemůžeme postavit žádný seriózní duchovní dům, pokud nejprve nenajdeme něco pevného a základního, na čem bychom mohli stavět – uvnitř svého Já! Platí zásada „podobné se podobá“. Bůh v nás již zná, miluje a slouží Bohu ve všem ostatním.
Ve středu našeho bytí je bod nicoty, který je nedotčený hříchem a iluzí, bod čisté pravdy, bod či jiskra, která zcela patří Bohu, která nám nikdy není k dispozici, ze které Bůh disponuje našimi životy, která je nepřístupná fantaziím naší vlastní mysli nebo brutalitě naší vlastní vůle. Tento malý bod nicoty a naprosté chudoby je čistou Boží slávou v nás….. Je jako čistý diamant, planoucí neviditelným světlem nebes. Je v každém z nás, a kdybychom ho mohli spatřit, viděli bychom tyto miliardy světelných bodů, jak se spojují v tvář a planou jako slunce, které by nechalo zcela zmizet veškerou temnotu a krutost života.
Mnozí z nás si myslí, že se obrátili ke Kristu, ale bez obrácení svých emocionálních reakcí zůstáváme stejní jako všichni ostatní.
Tajemství kříže je pak tímto tajemstvím osvobození od této hluboké závislosti na iluzi nakonec izolovaného já, které si musí poradit samo. Uvědomit si, že jsem v přítomnosti lásky, která nás miluje a bere nás k sobě
Vaše Pravé Já je Život, Bytí a Láska. Láska je to, pro co jste byli stvořeni, a láska je to, kým jste. Když žijete mimo Lásku, nežijete ze svého pravého Bytí , nežijete s plným vědomím života. Píseň písní říká, že „Láska je silnější než smrt. . . . Záblesk lásky je zábleskem ohně, je plamenem JHVH“ (Píseň Písní 8:6, Jeruzalémská Bible). Vaše Pravé Já je malým plamínkem velké Univerzální Reality, kterou je Život sám, Vědomí samo, Bytí samo, Láska sama, samotné Boží Já.