Ale ať je to jakkoli bolestivé, když nám jsou odňaty nezdravé myšlenky, návyky a identity, na které se spoléháme, vytvoří se tím prostor pro to, co je skutečně skutečné a skutečně svaté… (Nadia Bolz-Weber)
Pravé já a falešné já
Pokud procházíme životem uvězněni za maskou falešného já, přicházíme o spojení a intimitu s naším světem. Ve vztahu k sobě samým i k ostatním zapomínáme na vědomí a lásku, které oživují naše pravé bytí. (Tara Brach)
Znovu v souladu s pravým já
Efezským to nemohli vyjádřit jasněji: „I vy jste byli označeni pečetí zaslíbeného Ducha Svatého – to je záruka vašeho dědictví“ (1,13–14). Jen málokterým křesťanům bylo kdy vážně vysvětleno jejich přirozené sjednocení s Bohem, a proto si najdou nejrůznější důvody vycházející z nenávisti k sobě samým, aby to popřeli. Pouze pravé já se odváží uvěřit dobré zprávě evangelia.(R.Rohr)
Pravé semínko uvnitř
Jak skutečný jsem, zeptal jsem se sám sebe. Jaké iluze jsem si vytvořil? Jaká falešná já musím odřezat? To jsou ty otázky, které nás ořezávají. Bereme-li je vážně, jsou těžké a mučivé. „Nejsme příliš dobří v rozpoznávání iluzí, nejméně pak těch, které si o sobě tak vážíme,“ napsal Merton. (T.Merton)
Objevování Boha v nás
Objevit své pravé já: Jakmile je zdravá vnitřní autorita pravého já objevena, lze ji vyvážit vnější autoritou Písma a tradice. Naše zkušenost může být potvrzena zkušeností druhých. To nám dává jistotu, že jsme zakotveni v realitě, nikoli ve fantazii. To, že Bůh je zároveň zcela mimo nás a přesto zcela v nás, je podle mého názoru dokonalá rovnováha, které většina náboženství málokdy dosahuje.(R.Rohr)
Litanie k osvobození
Žijeme v době velkého nepřátelství a musíme odolat pokušení stáhnout se od druhých, popřít svůj stín a stáhnout se do vlastních obranných táborů nebo izolovaných pozic. …Skutečné duchovní jednání (na rozdíl od reakce) vyžaduje naši vlastní neustálou proměnu a dobrovolný „exil“, volbu být tam, kde je bolest, jak to Ježíš předvedl ve svém velkém sebeobětování. Místo aby obviňoval druhé z hříchu, Ježíš se místo toho „stal hříchem“ (2 Kor 5,21
K celistvosti patří nedokonalost
Celistvost neznamená dokonalost: znamená to přijmout zlomenost jako nedílnou součást života. Toto poznání mi dává naději, že lidská celistvost – moje, vaše, naše – nemusí být utopickým snem, pokud dokážeme devastaci využít jako zárodek nového života.
Nesmrtelný diamant
Až vám příště přijde na mysl nějaká zášť, negativita nebo podráždění a budete ji chtít přehrát nebo se k ní připoutat, přesuňte tuto myšlenku nebo osobu doslova do prostoru svého srdce, protože takové komentáře jsou téměř celé uloženy ve vaší hlavě. Tam je obklopte tichem (což je v srdci mnohem snazší). Tam ji obklopte krví, která vám často bude připadat teplá jako uhlíky. Na tomto místě je téměř nemožné komentovat, soudit, vytvářet dějové linie nebo zůstat nepřátelský.
Opuštění falešného já
Nepropustit své falešné já ve správný čas a správným způsobem znamená právě to, že jsme uvízli, uvězněni a závislí na svém já. (Tradiční výraz pro to byl hřích, výsledek pocitu oddělenosti od Celku.) Objevení našeho Pravého Já není jen otázkou chronologického věku. Některé duchovně předčasně vyspělé děti prohlédnou falešné Já poměrně brzy. Někteří starci a stařeny si ho stále oblékají.
Co je falešné já?
Doufám, že se všichni ubíráme směrem k poznání toho, kým skutečně jsme, a opouštíme své zaujetí tím, jak vypadáme nebo jak se měříme. Když dospějeme k hlubšímu přijetí svého Pravého Já, poznáme, že naše identita pochází z Boží lásky, ne z toho, co si o nás myslí nebo říkají ostatní lidé. Není nic špatného na tom, že chceme prezentovat svou nejlepší tvář; ve skutečnosti by byla moje matka zklamaná, kdyby si myslela, že tvrdím něco jiného. Jen nesmíme nic z toho brát příliš vážně.